středa 2. září 2015

Autumn - Year's last and loveliest smile

Musela jsem. Nešlo tomu odolat. 
Být blázen do literatury, umění a přírody, mít blog a nemít na něm článek o něčem tak neskonale kouzelném, jako je podzim! To se neslučuje. 
Víte, devadesát devět procent mých přátel si teď nejspíš s úsměvem na rtech říká: "Já si říkal/říkala, kdy to přijde!", protože ví, že každoročně už od konce července vzdychám po babím létě, padajícím listí a svařeném hruškovém džusu. A je to tady. Mých x důvodů, proč miluju tohle období, které mě nabíjí energií, kreativitou, inspirací a neuvěřitelnou chutí do života, vyjádřených slovy, fotografiemi i jednou krásnou písní.
Užijte si můj výlev a s otevřenou náručí přijměte tu magickou dobu, která už už klepe na dveře! 


S podzimem jsem navázala vážný vztah už jako dítě. Milovala jsem jeho hřejivou náruč začátkem září, kdy jsou ještě ve vzduchu cítit závany odcházejícího léta, teplého vzduchu pozdního odpoledne mísícího se s chladem přicházející noci, která pomalu utichá zvukům životem kypřící letní přírody.
To bylo ještě dost teplo na to, abych vzala kolo a jela na louku, usedla pod strom a psala deník, nebo abychom s kamarádkou proseděly odpoledne ve výšinách starého viaduktu, jenž už dávno pozbyl svého původního účelu, a sledovaly nekonečné moře červených střech, jejichž barva vypadala v něžném světle zářijového slunce trochu nazlátle. 
Když přišel říjen, listy vysoko v korunách usínajících stromů se začaly barvit všemi odstíny ohně a nastal čas obléct svetry, ráda jsem se toulala městskými parky se sluchátky v uších a pozorovala lidi spěchající do práce, na schůzky a bůhví kam ještě, přemýšlela si o svém.
Listopad, ten mi plnil všechny mé sny! Zašít se s knížkou ke krbu, pít čaj a naslouchat melodiím štiplavě studeného větru, který si pohrává s dešťovými kapkami jak se mu zachce, vynáší je výš k potemnělému nebi, a pak s nimi mrští o střechu, takže spolu vytváří pozoruhodný koncert různorodých tónů... 
Tohle jsou ale jenom útržky projevu mé lásky k podzimu. Je to jako bych řekla o někom, na kom miluju stovky věcí, že ho mám ráda jen pro jeho krásný úsměv. To by nešlo. Posuňme se dál.


Naprosto zbožňuju podzimní módu. Drží se spíš přírodních barev a jednodušších střihů, což mi vyhovuje víc, než šílenství probouzející se začátkem jara a přetrvávající přes celé léto, kdy mají všichni pocit, že musí nosit křiklavé barvy a extravagantní střihy, aby učinili módě za dost. 
Kdepak. Já vždycky budu typ holky, co si radši oblékne kostkovanou košili nebo pěkný svetr, milované džíny a jeden z šátků, kterými se ověšuju neustále (ať je venku dvacet stupňů nebo mínus pět). Sweater weather forever. 


Na podzim se toho dá tolik dělat! Je nespočet aktivit, k jejichž provozování jsou daleko příhodnější podzimní měsíce, než celý zbytek roku. 
Na prvním místě je samozřejmě četba knih. Ať už čtete na lavičce v parku, v kavárně nad šálkem horkého cappuccina nebo doma v posteli, za každých okolností podzim vykouzlí pro čtení to nejlepší prostředí. Vždycky.
Pak je tu sezónní sběr jablek, ořechů, hub... Bože, já tak strašně miluju houby. Ale k tomu se za chvíli dostanu. 
Táboráky a zpívání písniček za doprovodu kytary (protože ty podzimní mají o trochu víc kouzla, než ty letní).
Sezení na parapetu okna a pozorování městského ruchu zamženého dešťovým oparem z pohodlí vyhřátého domova.
Víkendy strávené na chatě v lesích.
Procházky, které se se zkracujícími se dny stávají ještě delší a magičtější...


...fotografování. Podle mě by měl na podzim fotit každý, a to i když (stejně jako já) normálně moc nefotí. No tak, ta krása si zaslouží zvěčnit!
Kreslení, psaní a umění celkově. Protože múzy přitančí po špičkách stejně rychle a tiše, jako zpočátku nevinná podzimní vichřice. Otevřete oči a nechte se inspirovat. Stojí to za to. 
Dlouhé večery strávené s kamarády nad šálkem něčeho horkého. Je to ten pravý čas k probírání všeho, na co jste přes léto neměli čas. 
Horká vana plná vonných esencí na konci těžkého dne.


Není to dechberoucí? 
Miluju přírodu. Miluju to, jak vypadá, jak voní, i to, jak zní. Miluju stromy, šum jejich listů, když si s nimi pohrává vítr, miluju oblohu, projasněnou září slunce nebo měsíce doprovázeného hvězdami, jeho odvěkými společnicemi, oblohu potemnělou mraky naplněnými tíhou deštové vody, miluju horské potoky divoce tekoucí kamenitými srázy, měnící se v klidné vlny široké řeky valící se ztichlou krajinou. Miluju mořský příboj, to, jak ocelově vypadá hladina oceánu, když žhnoucí kotouč zapadá za horizont. 
Miluju hluboké lesy, širé stráně a chladné hory tyčící se nad zbytkem světa, skrývající na svých vrcholcích všechna jeho tajemství. 
Miluju rozličný zpěv ptáků, ladné pohyby prchajících laní, praskání spadaného listí, když se jím prodírají ježci
Miluju přírodu za každých okolností a v každém ročním období. Ale nejvíce ze všeho ji miluji na podzim, když spustí velké finále své celoroční show a člověka, tak ochromeného civilizací a vší modernitou, poprvé přiměje zmlknout a pokorně vnímat veškerou nádheru, kterou oplývá. 


Dýně jsou pro mě na podzim neodmyslitelné. Ať už jako dekorace, esence ve svíčkách, které v průběhu září, října a listopadu pálím ve velkém nebo jako jídlo...


Když už jsem zmínila to jídlo... není nad to se na podzim vrátit k teplým pokrmům, které jsou během letního horka často nepozřetelné. Ale takové zeleninové polévky (osobně mám nejraději ze všech dýňovou, ale skvělá je i brokolicová nebo mrkvová), muffiny zrovna vytažené z trouby nebo pečené kaštany, to je něco. A co teprve to šťavnaté sezónní ovoce nebo vlastnoručně nasbírané houby upravené na tisíc způsobů.
 A pikantní dýňové latté z pojízdné kavárničky, které dokáže proměnit nudnou cestu do práce nebo do školy v jeden z nejlepších okamžiků dne!


A na závěr... hudba. Citlivá, s nádhernými melodiemi a slovy, která podtrhne magii nadcházejících měsíců. Zpěvačka, kterou na podzim poslouchám nejvíce, je jednoznačně Birdy. Zrovna tak jako jsem si teď přehrála celé její album Fire Within během tvorby tohoto ryze podzimního článku. 

Tak... už se taky tak těšíte? :)

Žádné komentáře:

Okomentovat