neděle 13. září 2015

Úzké uličky a široké autobusy aneb první dny v Anglii



Tak jsme dorazily na místo - ve zdraví a bezbřehé únavě. Při takové vzdálenosti se samozřejmě nedá mluvit o Jet Legu nebo něčem podobném, ale stejně si připadám jako by mě přejel bagr, a pak ještě zacouval, aby mě dorazil - a zrovna tak moje kamarádka Mája. 
Ale hezky popořadě. 
Ve čtvrtek jsme musely vstávat hodně brzo, asi ve dvě ráno, abychom byly včas na letišti kvůli odbavení zavazadel. Letadlo se od země odlepilo kolem sedmé ranní a na londýnskou runway dosedlo o hodinu a čtyřicet minut později. 
Potom jsme si vyzvedly kufry a přidaly se k lidem z univerzity, kteří nás na letiště přijeli vyzvednout. Během šestihodinové jízdy autobusem jsem se seznámila s jednou slečnou ze Švédska, co je tu na výměnném pobytu na podzimní semestr. No, švédsky ani česky to nešlo, musela jsem zapnout angličtinu. Oproti Amandě jsem si připadala, jako bych s angličtinou začala před měsícem a ne před deseti lety, ale když jsem se trochu rozmluvila, bylo to už lepší. 
Do kampusu jsme dorazili někdy kolem čtvrté, načež jsme si s Májou na recepci vyzvedly klíče od našeho bytu a pokoje a šly se ubytovat. Pokoj je menší, ale útulný, a po několikahodinovém úklidu a vybalování se nám ho podařilo i trochu zdomácnit.
Druhý den jsme vyrazily obhlédnout kampus, budovy, ve kterých se budeme učit, jídelnu a knihovnu. Odpoledne jsme se vydaly do města nakoupit jídlo. Nějak se nám podařilo shromáždit potraviny, co by nám měly vydržet zhruba na týden, a odvlekly jsme je domů.
Týž den večer jsme jely ještě pro nějaké nádobí, a polovinu důležitých věcí jsme samozřejmě zapomněly koupit, takže jsme se včera musely vracet do centra. Ale aspoň jsme si to spojily s výletem po městě, plážích, molech, parcích a všem hezkém, co je tu v okolí k vidění. (Dobrou věcí je, že autobusová doprava je tu pro studenty jen za libru, takže nás to zapomínání věcí až tak nebolí - ale trochu děsí. Ulice jsou tu totiž až směšně úzké a autobusy neskutečně široké. Potlesk řidičům, že jimi zvládají projet!)
Domů jsme se vracely opět až večer, popraly jsme se s tuňákem, kterého jsme měly mít k večeři (vážně, nekupujte levné otvíráky na konzervy, jsou k ničemu), nakonec se i úspěšně navečeřely, a šly spát. 
Dneska nás čeká Meet Your Mentor evening, kde se seznámíme s našimi mentory z vyšších ročníků a v podstatě zahájíme celý "How to" Week, kde nám lidé z univerzity ukážou, jak to tu celé funguje. 
No, tak uvidíme. :) 








Žádné komentáře:

Okomentovat