neděle 3. ledna 2016

Lolita, světlo mého života

Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše... Už tato slova, část kratičké první kapitoly, napovídají, že Lolita nebude žádný brak. Žádná pornografie, jak si mnozí dodnes myslí. Už z těchhle výjimečných slov, procítěných, útrpných a opravdových, je jasné, že Lolita je příběh jedné velké, ač tragické lásky. Že se jedná o jedno z nejlepších děl umělce s velkým U, spisovatele s velkým S, génia Vladimira Nabokova.


Čekám, že o Lolitě slyšela většina lidí minimálně v hodinách literatury (někomu se možná dokonce "připletla" na seznam četby k maturitní zkoušce), protože Nabokov je významným představitelem jednoho z nejdůležitějších myšlenkových směrů 2. poloviny 20. století, a sice postmoderny.
A těm ostatním, co neslyšeli o knize, bezpochyby neunikla filmová verze se skvělou Dominique Swain v roli Lolity (už si ji nikdy nebudu představovat jinak, než s rusými vlasy a výraznou rudou rtěnkou na rtech) a Jeremym Ironsem á la Humbertem Humbertem. 
Přesto se dílo pokusím stručně shrnout. Protagonistou příběhu je literární vědec a milovník nymfiček (dívek od 9 do 14 let), jehož osudovou láskou se stává Lolita, dvanáctiletá dcera paní Hazeové, u které Humbert bydlí, když přijede do Států. Aby mohl být své vyvolené nablízku, ožení se s její matkou, která ale zanedlouho zjistí, co je Humbert zač, načež tragicky umírá. Humbert se rozhodne s Lolitou zmizet; a právě tehdy začíná jejich velká cesta, putování po celých Státech, dramatické, vyčerpávající a docela odlišné představám čtenáře, protože se brzy ukáže, že Lo není zdaleka takové neviňátko. Jak to skončí neprozradím, ale o žádný happy end se rozhodně nejedná.


Tak schválně, vy, co jste román četli, jak jste si ho představovali, než jste otočili první stranu? A vy, co jste nečetli, jak vypadá ve vaší fantazii příběh Humberta Humberta a Lolity? 
Když jsem tutéž otázku položila mým známým, vzorku obou skupin, většinou odpověděli: "Myslel/a jsem si, že to bude plné oplzlostí, něco odsouzeníhodného." A podobně. Než jsem začala číst, někde ve skrytu duše jsem si to možná myslela taky. Jenomže když jsem přečetla poslední věty ("Myslím na zubry a anděly, na tajemství trvanlivých barviv, na prorocké sonety, na útočiště umění. A to je jediná nesmrtelnost, kterou my dva můžeme sdílet, má Lolito.") a otočila poslední stránku toho kouzelného, dojemného, srdcervoucího a výjimečného příběhu, s konečnou platností jsem si uvědomila, že to nic takového není. Že je to příběh, ač trošku extravagantní, přiznávám, obrovské lásky - lásky takové, jaká je ve skutečnosti. Nesmlouvavá, strastiplná a hořkosladká. 
Už od prvních kapitol "laskavému čtenáři" (ke kterému Nabokov často přímo promlouvá) jistě učaruje autorova jazyková vytříbenost, s níž dokáže velice poeticky popsat i jinak obscénní akt pedofilní lásky (což by, ruku na srdce, zvládl málokdo). Literární kritici dokonce Nabokův styl psaní nazývají jakousi slovní virtuositou a já nemohu, než souhlasit. Pokud je poznávacím znakem génia schopnost vytvořit dobrou metaforu, jak tvrdil Aristoteles, pak je Nabokov géniem nejvyššího stupně. Abych v tomto směru ale jen nevychvalovala, nutno říci, že někdy až přehnaná obrazotvornost v textu způsobuje, že se kniha čte trochu obtížněji. Každá pátá myšlenka totiž není napsaná jen tak "na placku", ale je důmyslně ukrytá v nějaké slovní pletce, co krásně zní, avšak hůře se chápe. 
Ačkoliv hlavním tématem knihy je láska, dejme tomu milostná posedlost, nenechte se zmást, zdaleka nejde jen o to. Nabokov totiž druhotně pojal Lolitu i jako analýzu vztahu dospívající holky a dospělého muže, která přestože je psaná pouze z pohledu Humberta, není rozhodně černobílá. Autorovi se podařilo proniknout do psychologie vztahu tak hluboko, že svým čtenářům předkládá nejednu zajímavou otázku. Já jsem se během četby některých pasáží, v nichž Lolita "týrala" Humberta svou chladností, nepřístupností, mnohdy i krutostí, musela zamýšlet nad tím, kdo je v tom příběhu vlastně obětí, načež jsem se ptala sama sebe: Kdo byla Lolita? Kdo byla ta dívka, které Humbert ukradl dětství i naděje na normální život? Co cítila, co si myslela? Už tím je Lolita nesmírně zajímavá. Kdekdo by totiž čekal, že jedinou osobou určenou k "psychologické pitvě" bude Humbert Humbert, a ono ne.
Ovšem postavu hlavního hrdiny opomenout zcela nesmíme. Osobně nemohu Humberta odsoudit jako delikventa hodného zavržení (jeho úchylku, v čisté, Lolitou nepoznamenané formě ano, jeho jako takového však nikoli). Když jsem Lolitu četla, jako bych se ocitla v hlavě někoho, kdo se snaží proti svým démonům bojovat, ne si je pěstovat, někoho, kdo pro ně trpí. A nejen pro ně, ale i pro své neopětované city. S Humbertem prožíváte nejen radost a bolest, ale i ochromující strach - a pozor, teď přijde to uvědomění, které mě přesvědčilo, že Humbert není až takovou příšerou - nikoliv z potrestání, ale ze ztráty Lolity.
A to je další ohromující a ohromné plus, které v sobě Lolita má. Že Humbert, zamilovaný blázen, jemuž představa života bez Lolity ničí srdce i mozek, je tak trochu nespolehlivým vypravěčem.  Krásně to poznáme třeba v pasážích, kdy Lo a Humberta pronásleduje "Q". To dělá některé části knihy navzdory své zdánlivé nedůvěryhodnosti ještě uvěřitelnější a realističtější, což znásobuje výsledný pocit z díla jako celku.


"V jejích unavených, podivně obrýlených modrošedých očích se na okamžik zazrcadlil náš bídný příběh; přemítala o něm, a pak ho pustila z hlavy se stejně lehkým srdcem jako nudný večírek, jako nevydařený piknik, na který přišli ti nejtupější otravové, jako jednotvárné cvičení, jako kus bláta, který se přilepil na její dětství."

Co mohu s lehkým srdcem právě teď říct já, je, že Lolitu neodvolatelně a bezvýhradně zbožňuju a že Nabokov se díky ní dostal na seznam mých milovaných autorů, protože tohle se mu vážně povedlo. Milion hvězdiček a jedna navíc.

P.S.  Že je tohle nové vydání od Paseky z roku 2013 prostě nádherné?

4 komentáře:

  1. Ačkoli vztah Humberta Humberta a Lolity pro mě byl docela obtížně akceptovatelný, je pravda, že jazykově je to vynikající dílo. Nad autorovými slovními obraty, přirovnáními či popisy jsem nevěřícně kroutila hlavou fascinovaná tím, co je autor schopen slovy vyjádřit. V tomto ohledu je kniha vskutku geniální :-) A moc pěkně napsaná recenze :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to skutečně jazykový virtuos, v tom se kritici trefili. :) Děkuji za kompliment! :)

      Vymazat
  2. Lolita patrí medzi moje najmilovanejšie knihy! Pekná recenzia, asi so všetkým súhlasím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mezi mé též. :) Děkuji za komentář a pochvalu! :)

      Vymazat