pondělí 18. ledna 2016

Odpoledne s Pohádkářem

Pohádkáře od Barbary Nesvadbové jsem dostala od Ježíška. Už dlouho jsem měla autorku vyhlédnutou, protože Harper's Bazaar (časopis, jehož je šéfredaktorkou) si sem tam přečtu, a chtěla jsem se s jejím dílem a stylem psaní seznámit víc, než jen skrze editorial. Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne, ale i přesto, že je relativně kratičká (něco málo přes dvě stě stran), mi to dalo docela zabrat. Hned se dozvíte proč.


Málokdy mívám z knih smíšené pocity v tom smyslu, že bych pak měla problém s jejich celkovým hodnocením. Ano, některé knihy musím po přečtení ihned odklidit z očí, protože mají tak silný a emotivní příběh a já jsem z toho všelijaká, takže už se na ně nemůžu ani podívat - jako když Joey v Přátelích strčil Malé ženy do mrazáku. Já jsem tohle udělala naposled se Zabijákem, akorát místo mrazáku jsem ho šupem odvezla zpátky do knihovny. Přesto jsem si ale byla jistá, že kniha je úžasná ve všech směrech. A tak je to s devadesáti devíti procenty knih. Líbí, nelíbí, plusy, sem tam nějaké mínusy, nebo naopak. Pohádkář ale spadá mezi to mizivé procento, kde jsem neustále na vážkách, proto pro mě bude tentokrát asi trošku těžší napsat jednoznačnou recenzi. Ale zkusím to.
Začnu jako vždy nastíněním příběhu. Pohádkář je vyprávěn z pohledu dvou žen, Karly a Dany, které milují stejného muže, Máru. Rozvedený třicátník žije nejprve s Karlou, se kterou vychovává její dvě děti. Protože ale prosáknou na povrch Márovy protizákonné aktivity, nakonec se odcizí a Mára od Karly odejde. Nastěhuje se k právničce Daně, která ho zastupovala při rozvodu. Dana je Márovi naprosto oddaná a jediné, po čem touží, je mít ho jen pro sebe. Mára se ale stále nedokáže odpoutat od Karly, která je jeho "drogou" a vzniká zamotaný milostný trojúhelník, ze kterého ani jeden z účastníků nezná cestu ven...
Jak jsem psala, příběh je psán z pohledu ženských hrdinek, Dany a Karly, což je v knize podle mého hlavní kámen úrazu. Jako čtenář jsem se v první polovině knihy špatně orientovala v tom, kdo zrovna vypráví, a třeba po třech, čtyřech stránkách čtení o Karle jsem vlastně zjistila, že čtu o Daně. Způsobuje to především fakt, že charaktery jsou si ve své podstatě hodně podobné a jejich pasáže autorka neodlišila ani využitím specifické slovní zásoby, proto bych volila rozdělení kompozice do ucelenějších částí, které by jasně definovaly, kdo je zrovna ve středu dění (jako tomu je například u Dívky ve vlaku a stovky dalších knih, kde příběh vypráví více hlavních postav). Proto mi na první pohled složitá kompozice připadala spíš zbytečně překombinovaná a matoucí.
Na druhé straně, podobnost hlavních postav byl možná autorčin záměr, protože obě ženy milovaly téhož muže, byly k němu vázané hlubokými a vášnivými city, byly jím stejně posedlé. Možná právě nápadná podobnost jejich povah měla tento důležitý rys příběhu akcentovat.
Když už jsem u těch charakterních rysů, rovnou řeknu, že mě svým chováním rozčilovaly všechny tři hlavní postavy: Mára, Karla i Dana (ta snad úplně nejvíc). K Markovi se mi chce napsat jen no comment, což by pro popsání jeho jednání a povahy v podstatě bohatě stačilo. A víte co? Napíšu jen to. Ráda bych se v recenzích vyvarovala vulgarismů.
Karla a Dana, podobné smýšlením, jednáním, prostě vším. Naivní ženy, co by kvůli jednomu lháři zahodily rodinu, zbavily se dětí a potažmo možná i vlastního života, jen aby ho měly. Jak sama autorka napsala, "je to bída, když dospíváte až po třicítce". Dana mi vadila o trochu víc, protože jsem jí několikrát vážně věřila, že Máru pošle do patřičných míst a začne konečně normálně žít, jenomže stačil jeden polibek, a do patřičných míst zmizela místo Máry její racionalita, což ke konci knihy začalo být dost iritující a dalších sto stran v podobném stylu už bych nevydržela.
O něco méně, ale přesto, mi vadilo neustálé používání slova "mne" místo "mě" a "mně". Já vím, já vím, je to maličkost, většina lidí to možná i přehlédne, ale mně to připadalo nepřirozené a strojené, zvlášť v dialozích. A ve vnitřních monolozích byly stejně nadužívané otázky. Jeden otazník za druhým. Na takové množství otázek by kniha správně měla mít rozsah Anny Kareniny.
Teď k pozitivním aspektům románu. Co mě velmi zaujalo, byly pasáže, kdy Barbara Nesvadbová psala o smrti nebo dokonce popisovala její průběh (ano, na těch dvou stech stranách zemřelo opravdu hodně lidí). Byly psané jednoduše, autorka vůbec neužívala žádného přikrášlení toho, co postavy "viděly", prostě to napsala, jak to je, a popis prokládala úvahovými odstavci, což je sice řekla bych typická, avšak v podání Nesvadbové přesto zajímavá kombinace. Nejednou mě to rozbrečelo, když na mě ze stránek dýchla ta tíha syrové reality.
Tyto scény, podle mě na celém románu nejsilnější, doplňovalo několik dalších velmi dobře napsaných - jako příklad uvedu Danino odhalení Márova znovuobnoveného poměru s Karlou, kdy Dana v Márově mobilu našla milostné esemesky. Bylo to dobře vygradované, autorka správně užila krátkých vět, které zdůrazňovaly dusno mezi partnery, i Daniny pohnutky byly napsány stručně, jasně. Dalších podobných pasáží tam bylo několik (třeba i úplný závěr) a samostatně pokaždé fungovaly stejně dobře.
Po napsání recenze, když vidím všechny své myšlenky seskupené pohromadě, už nemám takový pocit nesourodosti. Nakonec bych řekla jen to, že motivy, myšlenky a vůbec nápad celkově je atraktivní, dramatický a dalo by se z něj při troše dobré vůle a s hromadou práce udělat docela obstojnou psychologickou hru.
Tohle zpracování ale ničemu takovému nedalo prostor. Až moc otázek, až moc zoufalství a naivity na tak útlou knížku, a stejně tak i velký zmatek.
Ačkoliv Pohádkáře už si s největší pravděpodobností nikdy znovu nepřečtu, něco na autorčině stylu psaní se mi ve své podstatě líbilo. Myslím, že by mohla vynikat v kratších literárních útvarech, možná povídkách nebo fejetonech. Takže k Pralinkám (sbírce fejetonů) se někdy v budoucnu možná dostanu a s chutí si je přečtu. Prozatím zůstanu u "Bářina" Bazaaru.

45%

3 komentáře:

  1. Teta ji kdysi četl, to si pamatuju, a byla z ní celá paf a pořád o ní mluvila.. :D Já ji teda nečetla a nejspíš se k tomu asi ani nedostanu (momentálně to není úplně můj šálek čaje), ale doufám, že bud recenze na tu knížku P.S., jsem zvědavá, co na ni říkáš, pohrávám si s myšlenkou si ji také přečíst :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě bude. :) Akorát mám teď rozečtenou ještě jinou knížku, na kterou chci přidat recenzi první a mám teď fofr, ale hned jak to trochu opadne, tak se na všechno vrhnu. :)

      Vymazat
  2. já nejvíc miluju autobiografie :)
    www.plesatazpevacka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat