středa 6. ledna 2016

Rok se s rokem sešel...

...a blog slaví první narozeniny! 
Když jsem si prohlížela staré články, všimla jsem si, že první jsem přidala 6. ledna 2015, čímž se dnešek stává prvním výročím založení téhle stránky. Říkala jsem si, že taková příležitost si žádá zvláštní článek, něco jako "výroční zprávu", zamyšlení nad uplynulým rokem a zároveň soupis vyhlídek do následujícího. Prostě takový obyčejný post-novoroční článek, klasika, možná trochu otrava, ale nemůžu si pomoct, musím to napsat. :)


Prvně jsem šťastná, že k něčemu jako je "první výročí" došlo, protože když jsem Anniny deníky zakládala, vůbec jsem si nemyslela, že by mě ten náhodný impuls jednoho unaveného lednového dne bavil ještě napřesrok, zvlášť proto, že nejsem na blogové scéně (pokud něco takového vůbec existuje) až takový nováček. Kdepak. Blogů už jsem měla tolik, že je ani nedokážu spočítat na prstech ruky. První jsem si zakládala asi v době, kdy mi bylo čtrnáct, možná patnáct. Byl samozřejmě o "módě" (uvozovky proto, že ve čtrnácti jsem tomu houby rozuměla - ostatně, teď to není o moc lepší), kosmetice a tak dále. Blogy zrovna zažívaly velký boom, bylo to in a rychle z toho sešlo. Jasně, nějaké blogerky jako holky z A Cup of Style  to vydržely, našly si k tomu opravdový vztah a zůstaly u toho, ale většina někdejších blogerek s tím po vyšumění blogové éry skončila. Včetně mě. A tak jsem blog asi po dvou letech zrušila.
Během let na gymplu přišlo pár záchvěvů, kdy jsem si zakládala další a další blogy (většinou právě začátkem roku - předsevzetí, ha!), ale protože jsem ještě byla pískle a nebyla jsem nijak vyhraněná, pořádně jsem nevěděla, o čem vlastně budu psát, což je to nejhorší. Pořád jsem byla zaseknutá u té "módy" a kosmetiky, jenže čím jsem byla starší, tím víc jsem si uvědomovala, že to není právě to, čemu bych se chtěla věnovat primárně. V mém podání to celé působilo poněkud dětinsky a nedospěle, možná směšně (zdůrazňuji, v mém podání, vůbec nenapadám slečny, které se psaní o výše uvedených tématech věnují).
A vloni se to nějak vyjasnilo. Narazila jsem na pár vynikajících knižních blogerek jako je Jana a řekla si, že to by mohlo být to pravé. Sama píšu, literaturu miluju a věčně o ní žvaním s každým na potkání, tak proč si nezaložit stránku, co by se ubírala tímhle směrem? Aspoň o tom budu moct žvanit veřejně, říkala jsem si, a když budu mít štěstí, najde se někdo, koho to bude i zajímat. A tak jsem se do toho pustila. Zprvu jsem psala jen knižní recenze, pak se mi do toho "připletly" i básně, fejetony, povídky a další neurčité útvary (jako článek o podzimu nebo Laně del Rey), pro které jsem raději vytvořila rubriku "OTHERS", protože neurčité články píšu hrozně ráda a docela často (ano, i tenhle tam bude patřit :)). A nesmím zapomenout na tipy - o jejich užitečnosti a přínosu pro druhé lidi ještě tak přesvědčená nejsem, ale s jistotou vím, že mě baví dávat je dohromady. :)
První půlrok jsem se docela schovávala. Až v létě jsem se rozhodla založit blogu facebook fanpage, díky které se o něm dozvědělo více lidí a z některých z nich se stali mí pravidelní čtenáři, a i když je jich opravdu jen pár, těší mě, že tu jsou, protože jsou mi takovou motivací, která mě přiměje ten Blogger otevřít a napsat nový článek. Což mě přivádí k myšlence, jak skvělí jsou lidé kolem mě - celkově. Hrozně mě potěší každý komentář k recenzi, reakce, odezva, ať už na sociálních sítích nebo přímo na blogu či v soukromé zprávě, a nemusí to být jen vychvalování - ráda sleduji i diskuze. Každopádně, co si budeme povídat, když mi kamarádka ze základní školy, se kterou jsem se neviděla snad už pět let, řekla, že se jí líbil článek o podzimu nebo když mi přišly e-maily od čtenářů mé recenze na Dívku ve vlaku, že si díky článku knihu koupili a líbila se jim, a spolužák z gymnázia mi napsal, že zmínka o Laně del Rey na mém blogu mu udělala vážně radost, tak mě to nesmírně potěšilo. Víc než to, v takových momentech se vznáším v nebi, ne z nějaké samolibosti, ale z vědomí, že svým psaním dělám někomu radost, že si u čtení mých článků odpočine nebo ho přivedu ke čtení pěkné knížky. Tenhle pocit je opravdu nenahraditelný.
Další pozitivní věcí, kterou mi blogování přineslo, je samozřejmě pravidelný trénink. Ačkoliv i bez blogu píšu často a hodně, tak je tahle zkušenost velmi přínosná. Je to totiž zase něco jiného, než píšu normálně, je to něco na pomezí publicistiky a uměleckého psaní, což je takový zvláštní mix, ke kterému se jen tak nedostanu. Když píšu román, je text plný metafor, metonymií, přirovnání, popisů, v mém případě i hodně pocitově založený, prostě plně využívám uměleckého funkčního stylu se všemi krásami, co nabízí. V PPV a dalších novinách se zase soustředím na informativní stránku textu a právě blog je místo, kde se můžou oba tyhle protipóly prolínat v harmonii, což mi ohromně vyhovuje. Nemluvě o tom, že recenze na knížky mi krásně nahrazují čtenářský deník, který jsem se nikdy pro mimoškolní účely nedonutila pořádně psát.

A dostáváme se k vizím budoucnosti, jinak známým jako novoroční předsevzetí. Nebudu vás zatěžovat věcmi jako "Kolik mrkví plánuju sníst v roce 2016 místo čokolády" a omezím se na sféru blogu.

  • Jelikož jsem až do letošních - vlastně loňských - Vánoc nebyla majitelkou pořádného foťáku (Ježíšek přinesl, hurá!), většina doprovodného materiálu k článkům pochází ze serveru WeHeartIt. U některých článků, převážně recenzí, jsem už stihla obměnit fotky za své, u jiných ještě ne, a u některých to ani nebudu dělat, protože, no, těžko bych někde pořídila třeba portrét Lany del Rey (leda bych ho namalovala). Ale abych se už dostala k předsevzetí - v roce 2016 bych ráda vytvářela kompletně autorské články, to znamená s vlastními ilustračními fotografiemi, pokud to jen bude trochu možné. Sice nebudou tak oslnivé jako z WeHeartIt, ale aspoň budou moje.
  • Také bych chtěla víc číst (ano, taky se účastním Čtenářské výzvy), tudíž psát víc recenzí a to nejen na beletrii, ale třeba i na populárně-naučnou literaturu. Jo, a chci číst víc českých autorů. Už si brousím zuby na P.S. od Aňi Geislerové.
  • Jakožto knižní blogerka bych ráda oslovila nějaké nakladatelství a spolupracovala s ním.
  • Chci se naučit lépe rozumět jazyku HTML a přizpůsobit si blog přesně podle svých představ (a nemít chuť vyhodit počítač z okna). Nesnáším HTML.
  • A to poslední a nejdůležitější - přeju si mít i nadále blogování tak ráda, jako ho mám teď, rozvíjet se, zkoušet nové věci, oslovit více lidí a dál bavit ty stávající. Přeju si, aby tahle stránka byla místem, kam se aspoň jeden člověk bude rád vracet na konci vyčerpávajícího dne, aby si něco přečetl a odpočinul si. :)
Gratuluji, trpělivý čtenáři, pokud jsi dočetl až sem, a přeju ti jen to nejkrásnější v novém roce.

 Mějte se fajn! :)

A.

5 komentářů:

  1. Přeji ti do budoucna spoustu energie a síly, abys to na blogové scéně vydržela co nejdéle! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluju k narozkam. Ja uz budu mit druhy. To to leto! :) Predsevzeti mas myslim splnitelna a realna, takze budu drzet palce s dodrzenim :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Letí to neuvěřitelně. Taky gratuluju!

      Vymazat