středa 31. srpna 2016

PHOTO DIARY | Srpen

Poslední srpnový den = čas na shrnutí srpnových zážitků. Letošní poslední letní měsíc byl hektičtější, než jsem kdy zažila. Vloni touhle dobou jsem sice chodila dennodenně do práce, ale jelikož mě vůbec nebavila a sedět dvanáct hodin na zadku byl úmor, tak mi léto plynulo tak zvláště ucouraným, nezáživným tempem. Zkrátka jak by řekl Vančura, tento způsob léta zdál se mi poněkud nešťastným. Na rozdíl od toho letošního...


Na začátku měsíce jsem byla několikrát fotit v centru, aby měla šéfredaktorka projektu Pardubice podle vás a moje kamarádka v jedné osobě ilustrační fotky k článkům do zásoby. Taky tam občas píšu, teď přes léto většinou programy do letního kina, tak se můžete mrknout, pokud jste někdo náhodou taky z Města perníku. :) Tohle je náš renesanční zámek.


A tohle naše krásné květiny v Tyršových sadech...


...a malebné uličky na Starém Městě. Dobře, některé fotky možná zůstanou serverem PPV nevyužity a přiznávám, že byly vyfoceny čistě pro mou radost, ale když se mi něco líbí, neubráním se pokušení to zvěčnit. Mám v počítači tolik fotek všemožných rostlin, že by to klidně vystačilo na učebnici botaniky. No co.


Přelom měsíců jsem strávila na Jižní Moravě s naší partou. Do šestice nám scházela jen Míša, která zrovna tou dobou byla v Řecku. Navštívily jsme spoustu památek, snědly hodně dobrého jídla, vypily pár lahví vína a úžasně se bavily. Samostatný článek o dovolené na Moravě najdete tady.


V srpnu se v Pardubicích kromě Olympijského parku poprvé usídlil i open air festival Pernštejn(l)ove. Divadelní soubory z celé České republiky se přijely představit s netypickými adaptacemi klasických her a celé se to konalo v prostorách zámku. Já si zašla na inscenaci Jak se vám líbí jak se vám líbí? Divadelního klubu Jirásek. A bylo to moc dobré - vtipné, nápadité. Doporučuji! :)



A teď už do Prahy, kde jsem strávila polovinu srpna na stáži v Cosmopolitanu! Byl to naprosto úžasný zážitek, poznala jsem spoustu skvělých lidí a konečně si zažila, jaké to je být na chvíli členem kamenné redakce (do teď jsem pracovala jenom v menších online médiích, kde se většina práce dělá z domu a skoro vše se s ostatními redaktory a šéfredaktorem konzultuje přes net) a nahlédla do zákulisí tvorby lifestylového časopisu. Bylo to přesně takové, jak jsem si to přestavovala, možná ještě lepší. Ačkoliv moje šéfová a kolegyně vůbec nebyly jako postavy z Ďábel nosí Pradu (jasně že se mě na to každý hned zeptal), všechno ostatní bylo jako z toho snového světa za lesklou obálkou. :) A co je hlavní, i za poměrně krátkou dobu, kterou jsem v Cosmu strávila, jsem se stihla leccos přiučit od zkušených lidí, co v médiích už nějaké ty roky strávili, a potvrdila si fakt, že jedině dobře mířená konstruktivní kritika vás posune ve vašem profesním životě dál. V říjnovém čísle už budu mít několik článků a v listopadovém také jeden. Ještě o tom určitě napíšu, až to bude aktuální! :) 


Konečně jsem se podívala na to, jak probíhá profi focení v ateliéru. Protože sama fotím, byla jsem zvědavá, jak pracuje zkušený fotograf a byla to naprostá bomba! A taky jsem získala jeden autogram do sbírky. :)



Ve volných chvílích jsem v Praze chodila fotit. S kamarádkou Julčou jsme vyšplhaly na Divokou Šárku a za úplňku experimentovaly s expozičními časy a objevovaly půvab rozmazání stejně jako Ernst Haas, ačkoliv to bez stativu šlo trochu těžce. 


Západ slunce nad Divokou Šárkou byl kouzelný. :) 


Taky jsem konečně navštívila část podniků, o kterých všichni básní na Instagramu atd. Takže jsme s kamarádkou zašly na burgery do Le Burger (doporučuju Pražáka, ten měl fakt grády!) a do knihomolské Kavárny, co hledá jméno na růžové víno a dlouhé tlachání. 

 Život tak trochu "on the road" aneb z Prahy hned na venkov. Klid a ticho v podhůří Orlických hor po dvou rušných týdnech ve velkoměstě přišlo vážně vhod. 


Stejně jako loni jsme se vydaly s kamarádkou Káťou k Zemské bráně (když se konečně vyčasilo), kde jsme skákaly po kamenech v Divoké Orlici, lezly po všemožných skálách a vyšláply si k Orlické chatě U Rampušáka, kde jsme obědvaly i vloni. Jsme holt konzervativní. 



Taky jsme objevovaly okolí Rybné nad Zdobnicí, kde jsme bydlely, toulaly se po kopcích a lesích a fotily. Bez toho se to prostě nikdy neobejde. :)



Náš pravidelný návštěvník Bertík po svačince. Zrovna prchá z místa činu. Ještě jsem ho ale stihla zvěčnit, než zmizel mezi jabloněmi v zahradě. 


Konec srpna je doba, kdy zase začínám po ránu pít teplý čaj. Černý. S mlékem. Pěkně po anglicku. S knihou a v horách chutnal ještě o něco lépe. :) 

A jak vypadal váš srpen? Podělte se v komentářích! 

4 komentáře:

  1. Aničko, zní to, jako že jsi měla úplně famózní srpen - tolik zážitků! Moc Ti to přeju :) Fotky jsou naprosto dokonalé, nikdy mě nepřestaneš bavit svojí originalitou a atmosférou každého snímku. Měj se báječně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Kristýnko, moc děkuji za komentář a pochvalu, ani nevíš, co to pro mě znamená! :) Srpen byl zážitky nabitý a moc jsem si ho užila. :) Snad ses měla taky fajn. :))

      Vymazat
  2. Krásně nafoceno :) Okolí pardubického zámku a Staré město mám moc ráda :)

    OdpovědětVymazat