neděle 1. ledna 2017

Tak trochu prosincový fotodeník

Co ten název? Nejdřív jsem si říkala, že do ohlédnutí se za posledním měsícem roku 2016 dám logicky jenom zážitky a fotografie z prosince, ale protože jsem s vámi v říjnovém a listopadovém chaosu stěhování, začínání na univerzitě a tak podobně nestihla sdílet vše, co bych sdílet chtěla, rozhodla jsem se sem umístit i nějaké zážitky z podzimu. A taky prvního dne (a noci) letošního roku a nějaké to knižní shrnutí... No, je toho docela dost, tak jdeme na to! :) 


V první řadě bych vám všem chtěla popřát šťastný nový rok! Ať si ho užijete plnými doušky, přečtete hodně knih, navštívíte zajímavá místa, uděláte další krůček (nebo radši pořádný skok!) ke svým snům a hlavně ať jste spokojení, protože jenom na tom ve finále záleží. PFko jsme "vyráběly" samy. Stálo nás to čtyři balíčky prskavek a omrzlé prsty, ale zato jsme se u toho královsky bavily. Ostatně jako u všeho.


Ale teď o dva měsíce nazpět. Začátkem listopadu jsme se s partou vydaly na rodinný karneval, který pořádala sestra toho nabručeného pána v růžovém. Hlavní téma: Filmové postavy. Pokud jste nepoznali, za co jdeme, nejste sami. Vlastně to nepoznal skoro nikdo. Převlékly jsme se za hlavní hrdiny filmu Mamma Mia a na úvod předvedly taneční vystoupení ze závěru muzikálu. Protože proč ne. Jo a taky jsme vyhrály skoro všechny filmové soutěže!


Na podzim jsem hodně utíkala před pražským ruchem do Divoké Šárky. Pokud jste z Prahy, určitě se tam někdy vydejte. Tohle údolí je hotová oáza klidu, ráda tam jezdím hledat samotu, přemýšlet nebo si číst. Navíc je tam opravdu nádherně!


V listopadovém čísle Cosmopolitanu vyšel můj článek o financích. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem v trafice poskakovala jako blázen. A usmívala se celý den. Je to zvláštní. Nějaký časopis si kupujete od patnácti, pravidelně jím listujete, relaxujete u něj a přemýšlíte o tom, jaké by to bylo, vidět jednou pod titulkem vlastní jméno. A najednou tam je! To pro mě byl takový skok blíž k mým snům, které si maluju už od doby, co jsem si ujasnila, že se chci živit psaním. :) 


Koncem listopadu jsem dělala rozhovor se spisovatelkou Michaelou Klevisovou. Bylo to moc příjemné a inspirativní setkání, i když jsem z něj byla nejdřív trochu nervózní, protože šlo o můj první rozhovor, který jsem od A do Z připravovala sama. Výsledek si můžete přečíst tady. 
Mimochodem, Míšiny knihy moc doporučuju. Ať už vás lákají detektivky nebo spíše něžné příběhy o vztazích - je totiž autorkou obojího.


V roli novináře jsem se také byla podívat na premiéru inscenace Ve dne v noci režisérky Kashy Jandáčkové, které se podařilo i tak choulostivé téma, jako je terorismus, zpracovat s nadsázkou a precizností, humorem i hlubokými emocemi. Jednu z hlavních postav ztvrárnila nadějná herečka Anna Linhartová, jejíž expresivní, ale přitom střízlivé herecké umění nasazovalo hře pomyslnou korunku. Ve dne v noci bude mít reprízu 7.1. v Experimentálním prostoru NoD. A jestli byste něco měli vidět, je to tahle inscenace. Úplně mě ohromila. 


Konečně jsem viděla výstavu loňského ročníku Czech Press Photo. Jsem moc ráda, že do soutěže nově zařadili i kategorii lifestyle, protože to je něco, co mě osobně z fotografie zajímá asi nejvíc. Aspoň zatím. A myslím, že neodstartovala špatně. Nejvíc mě zaujala série fotografií Lukáše Macha Jedna svatba, jeden pohřeb. Je černobílá, tajemná, pořízená pravděpodobně na sklonku podzimu, lidé na snímcích vypadají smutně i lhostejně zároveň, atmosféra je plná melancholie a prázdnoty. Zatímco zachycuje svatbu a pohřeb, porovnává lásku se smrtí a sjednocuje je v souladu. Tím nám dává v pouhých devíti fotografiích nespočet podnětů k přemýšlení. Navíc to celé vypadá jako z jiného světa, z jiné doby. Nad takovým uměním mi plesá srdce.


Na další rozhovor jsem si přivedla posily. S Nachem a Evčou jsme zpovídali filmového kritika Andrého Crouse. Všichni jsme filmoví fanoušci, Nacho dokonce ve Španělsku film studuje, takže to pro nás bylo velmi obohacující interview, navíc v krásném prostředí. Když budete mít nějakou schůzku v centru, zajděte do Café Mistral. Na rozdíl od některých podniků v centru není kavárna skoro nikdy přeplněná a vaří tu skvělé kafe!


Den před Vánoci jsme vyrazily s partou na tradiční předvánoční laser game a večeři s "tajným" Santou (nebylo to tajné, protože jsme si to stihly v dostatečném předstihu vykecat) do našeho oblíbeného pardubického podniku Art Café (taky doporučuju!). Hry jsme daly rovnou dvě, pořádně se vyřádily a pak si nad jídlem předaly dárky. A mě to konečně naladilo na vánoční vlnu, na které jsem do té doby úplně nejela. 




Zdobení stromku, pohádky, knížky, oheň v krbu, bramborový salát a rodina. Ač to (letos zvlášť) stálo hodně náročných příprav, těch pár kouzelných dní za to stojí. Miluju Vánoce.



Pod stromečkem jsem našla skoro samé knížky - Milostné dopisy, Únavu materiálu, Mapu Anny, Divoký květ, Nehodu, Pěšky mezi buddhisty a komunisty, Vypravěčku, Neměnnost leopardích skvrn... a dopisní sadu! Ta mi udělala ohromnou, iracionální radost, protože dopisy nepíšu. Ale teď mám hroznou chuť začít! 


Silvestra jsem strávila s holkama u Týnky. Denča (naštvaný pán v růžovém viz výše) dostala k Vánocům tuhle skvělou taneční podložku, na které jsme se pěkně vyblbly. A s Týnkou jsme zase válely v Alias aneb historie se opakuje. 


A pak nám společnou fotku s naším nekonečným příběhem na Instagramu "olajkovala" Sarah Jessica Parker, jedna z našich nejoblíbenějších hereček! Její postava Carrie nás vlastně s Týnkou tak nějak svedla dohromady, takže ten sentiment je tam úplně právem. Nejlepší opožděný vánoční dárek, jaký jsme mohly dostat! 



Před půlnocí jsme vyrazily na Pernštýnské náměstí sledovat ohňostroj a přivítat společně nový rok.



Dnes ráno jsem se probudila do takové nádhery, že jsem prostě nemohla zůstat doma. Venku to vypadalo jako v zimní říši divů. Tak jsem jela fotit, původně jen na chvíli, ale nakonec jsem zůstala venku celé odpoledne. Pojďte se tou krásou kochat se mnou. 
P.S. Víc fotek z winterwonderlandu určitě postnu v lednovém fotodeníku. :) 



Chlupaté modelky v ohradách mi ochotně pózovaly za pár sladkostí, co ještě zůstaly na jabloních lemujících silnici...


Akorát že mi občas chtěly sežrat i ten foťák... :D 


A nakonec malý (a neúplný) průřez mým loňským čtivem. O nejlepších knihách roku 2016 napíšu v samostatném článku, který snad v nejbližší době vyjde. :) 

To je ode mě prozatím všechno. Doufám, že váš prosinec (a podzim) byl také nabitý zážitky a že jste si ho jaksepatří užili. Mějte se krásně!

2 komentáře: