tag:blogger.com,1999:blog-40842884673262646662024-03-13T21:43:13.664+01:00Anniny DeníkyBlog o literatuře, umění a tvůrčím psaní.annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.comBlogger86125tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-12135458737505205482018-11-06T18:00:00.000+01:002018-11-06T18:00:42.237+01:00Memoáry nejen o psaní<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Stejně jako snad každý začínající spisovatel, i já jsem se dříve či později musela dostat k nějaké publikaci (zpravidla napsané zkušenějším spisovatelem) o tom, jak psát. Existují jich stovky. Kingova "příručka" ale z řady lehce vybočuje...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXFhKilyRa4sjKVHq_0mTWVwIWmsda-QEmzOHpIiEZZyfbkM8dcsoDwSzq7EaBL1h3vpgM6j0t3YuWjvMc6uHjLaj-HrjfYe5pSrCa6QDOY5818CqD08cz8yyDuyVW-IPX2wLAZtvrKuwB/s1600/DSC_1096.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXFhKilyRa4sjKVHq_0mTWVwIWmsda-QEmzOHpIiEZZyfbkM8dcsoDwSzq7EaBL1h3vpgM6j0t3YuWjvMc6uHjLaj-HrjfYe5pSrCa6QDOY5818CqD08cz8yyDuyVW-IPX2wLAZtvrKuwB/s640/DSC_1096.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Hned v začátku se musím se sklopenou hlavou přiznat, že Memoáry o řemesle, jak zní podtitul, jsou nejen první knihou na téma psaní, kterou jsem přečetla, ale zároveň mou první knihou od Stephena Kinga. A moc se mi do ní nechtělo. Čekala jsem, že hned na první stránce začne rozebírat, že si mám dělat myšlenkové mapy a všude po domě rozvěšovat kapitoly a že tahle kompozice je skvělá, zatímco jiná nestojí za nic... ne.<br />
<br />
K části, která je skutečně o řemeslném psaní, se dostaneme až v půlce knihy a předchází jí něco zajímavějšího, vtipnějšího a mnohonásobně inspirativnějšího. Zevrubný popis Kingovy cesty za úspěchem, po které místy rozhodně nemuselo být příjemné kráčet, a o to víc si této pasáže vážím.<br />
<br />
Sděluje totiž každému začínajícímu pisálkovi důležitý fakt, a sice že ani na autora takového formátu nikde nečekali s otevřenou náručí hned od začátku. Naopak, skoba, na které byly zavěšené zamítavé dopisy, málem vinou své váhy spadla z Kingovy zdi. Za obzvlášť silné považuju pasáže, kdy Stephen King píše o svých problémech s alkoholismem a jak mu téměř zničily nejen kariéru, ale celý život. Přesto je podává s lehkostí a odstupem, který zabraňuje patosu a odbíhání od tématu.<br />
<br />
V druhé polovině se dostáváme k praktickým radám, které jsou podepřené vlastními zkušenostmi. King by vám neradil, abyste něco nedělali, pokud to on sám už v minulosti neudělal stokrát. A i když si myslíte, že máte po x letech psaní a stovkách stran vybroušený styl, stejně vás nachytá na něčem, co byste mohli přece jen dělat trochu líp. Například pro mě byla cenná část o popisech a jak to dopadá, když se to s nimi přehání ("nemusí pršet, stačí, když bude kapat") a nadbytečném využívání příslovců.<br />
<br />
Díky tomuto přístupu tipy nepůsobily zkoprněle ani přehnaně technicky, ale spíš lidsky. Jako byste seděli na verandě se starým přítelem, se kterým si povídáte o životě, a jen tak mimoděk dostanete pár rad na cestu. Jsem taky moc ráda, že zmiňuje důležitost čtení knih jiných autorů. Protože z nich se dá nejlíp poučit, jak něco dělat nebo naopak nedělat - a učíte se, aniž byste věděli, že to děláte.<br />
<br />
Jak ale zdůrazňuje sám King, žádný návod z člověka spisovatele neudělá. To dokáže jen jedno: psaní.<br />
<br />annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-49250590040430118662018-10-02T16:28:00.000+02:002019-02-25T21:56:06.354+01:00Co všechno dokáže touha po dokonalosti?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Detektivky a thrillery často nečtu - spíš je sleduju ve filmové podobě. Ale protože jsem začátkem léta nutně potřebovala něco, od čeho se nebudu moct odtrhnout a co mě přivede na jiné myšlenky, sáhla jsem po jedné z nejvýraznějších knih tohoto žánru, které letos na jaře vyšly: prvním díle série britské spisovatelky Helen Fieldsové.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgglRYxQyzZfVfDBtz4RbYppyPlrxhZLOXevhtiEhEUJUXuk1kmf2E8cTEeiG7vuoilkbl-JLo1uk59OL0GOGvuVWCOI89TSe1P7wSjt3XAlHhBEjfRm9B4w7IcgcRTssZCBZOhymaE4qM7/s1600/dokonale+stopy.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgglRYxQyzZfVfDBtz4RbYppyPlrxhZLOXevhtiEhEUJUXuk1kmf2E8cTEeiG7vuoilkbl-JLo1uk59OL0GOGvuVWCOI89TSe1P7wSjt3XAlHhBEjfRm9B4w7IcgcRTssZCBZOhymaE4qM7/s640/dokonale+stopy.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Když v odlehlém koutě skotských hor najdou shořelé tělo Elaine Buxtonové, která před nějakou dobou zmizela, začne skutečná Elaine posté křičet do tmy v tajném pokoji jednoho domu v Edinburghu. Inspektoři Luc Callanach a Ava Turnerová stojí v boji proti psychopatovi, který za sebou pečlivě zahlazuje všechny stopy. Takže jak ho najít? </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tak nějak by se dalo shrnout, o co v Dokonalých stopách jde. Na příběh ještě lákají citace blogerů a spisovatelů na minimalistickém přebalu. Paul Finch například píše, že v knize proti sobě stojí sympatický hrdina a "jeden z nejděsivějších psychopatů, na jaké v krimi literatuře narazil". </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
U toho se na chvíli zdržím a řeknu, že Paul Finch má určitě pravdu. Kam se na nenápadného akademika Reginalda Kinga hrabe takový Hannibal Lecter. Kdybyste chtěli namítnout, že jsem vám právě vyzradila jméno vraha a zkazila napětí, tak nebojte. Autorka nás s ním seznámí už v prvních kapitolách, které střídavě sledují jeho myšlenkové pochody a dění u policie, která po (velmi) malých kouskách případu přichází na kloub. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Fieldsová čtenáře sice kapitolami psanými z Kingova pohledu připravila o moment překvapení, ale vynahradila to něčím cennějším, byť v žánru detektivky ne tak často viděným, a sice psychopatovým vnímáním vlastního života. Díky tomu dostává postava Reginalda Kinga jiný rozměr. Dostaneme se mu pod kůži; dozvíme se o křivdách z minulosti, ale hlavně to, jak je viděl on sám, jak ho to ovlivnilo. A to, jak své zločiny ospravedlňuje, přinejmenším šokuje.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<h3 style="clear: both; text-align: left;">
Až moc násilí </h3>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tyto pasáže bohužel taky posloužily k někdy až příliš detailně vyobrazovanému násilí. Díky tomu sice pochopíme, proč Paul Finch píše, že jde o jednoho z nejděsivějších psychopatů, otázkou ale zůstává, jestli to je nosné pro příběh jako celek nebo autorka jen chtěla dodat ději "trochu šťávy". Detektivka, která je tak dobře napsaná, podle mě nic takového nepotřebuje. Navzdory tomu si myslím, že se jedná o nejsilnější a nejpovedenější části Dokonalých stop.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Líbily se mi dvě hlavní inspektorské hvězdy románu, a sice Luc Callanach a Ava Turnerová. I u Callanacha se autorka nebála jít do popisování detailů z jeho života, a připadá mi to skvělé nejen proto, že to postavě opět přidalo na autentičnosti, ale taky proto, že Callanachův příběh nehrál jen na druhé housle, ale později se propojil s hlavní dějovou linkou. Nevyužitý nezůstal ani druhý případ, na kterém Turnerová s Callanachem pracovali. Všechno zapadlo jako kousky skládačky, dokonale promyšlené. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Autorka děj nezdržovala dlouhými popisy, dialogy jsou svižné a román se tak čte v podstatě sám. Navíc díky tomu, že Fieldsová léta pracovala jako právnička a věnovala se i vážným případům vražd, působí věrohodně. Poslední plus dávám za prostředí Skotska a převážně Ediburghu v období zimy. Nejenže podtrhuje mrazivou atmosféru, ale osobně jde o moje srdcové místo, takže mě příběh zasazený do jeho ulic mile potěšil. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-68825147829584283982018-09-27T20:41:00.000+02:002018-09-27T20:41:10.698+02:00Pohádky pro holky trochu jinak<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Přiznám se, že o existenci Malých rebelek jsem se dozvěděla až poté, co vyšly v češtině. Ale když jsem je zahlédla v knihkupectví a zběžně je prolistovala, moji feministickou dušičku to ohromně potěšilo. Tohle mi v knihovně nesmělo chybět! </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgG_c6a2tOLp2srtn_N4DUV3gkJwZsr9hC4YAmcCwykGXC2bMQRr5Gxox8bpa9PjjL1n_1HrMvsp1rX3qILerOxwaAKyA25s-w2AK_mGwF6b1BBJNuV2UbQS4HyjJQE2nV2uopuxlfSzfSy/s1600/rebelky+%25284%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgG_c6a2tOLp2srtn_N4DUV3gkJwZsr9hC4YAmcCwykGXC2bMQRr5Gxox8bpa9PjjL1n_1HrMvsp1rX3qILerOxwaAKyA25s-w2AK_mGwF6b1BBJNuV2UbQS4HyjJQE2nV2uopuxlfSzfSy/s640/rebelky+%25284%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
O co vlastně jde? V podstatě o žádné pohádky. Jsou to příběhy skutečných žen napříč světem i dějinami, které jsou ale upravené do pohádkového formátu. Působí jako pohádky na dobrou noc díky jednoduchému stylu psaní i tomu, že se autorky, novinářka Elena Favilli a spisovatelka Francesca Cavallo, rozhodly některé příliš těžké momenty ze životů vybraných hrdinek vypustit. To se stalo předmětem kritiky nejednoho čteáře a stejně tak často padaly názory, že některé ženy se v knize neměly vůbec objevit. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Myšlenka, která vzniku Rebelek předcházela (a která je vyjádřená v onom mottu v úvodu publikace: "Miř výš, per se s vervou, popusť uzdu svým snům, a když budeš na pochybách, nezapomeň, že pravdu máš ty"), má holčičkám dokázat, že žena může dosáhnout všeho. Že žádný sen není nereálný, pokud uděláte všechno, co je ve vašich silách, abyste si ho splnili. A že překážky v cestě někdy nejsou až tak na škodu, jak by se mohlo zdát. To je podle mě poselství, které by se dětem (nejen dívkám) mělo vtloukat do hlavy odmalička. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Kniha v tomhle otevírá nekonečnou studnu inspirace skrytou v rozmanitých příbězích, a kromě toho poskytuje i poučení. Z každého příběhu se dá převzít nějaká nová informace, i když je třeba říct, že dospělý čtenář se na některé z nich bude nepochybně dívat trochu kritičtěji než malé dítě. Přesto jde v mých očích o důležitou knihu. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Osobně jsem v silných ženách, ať už těch, co jsem znala, nebo těch, co jsem je vídala na plátně a podobně, vždycky měla velké vzory. Byla to moje sestra, bojovnice a čistá duše. Byly to spisovatelky, které cestu k uspěchu neměly dlážděnou zlatem. S trochou nadsázky to byla i Milla Jovovich, když ve filmech nakopávala zadek zloduchům. Díky nim jsem věřila v sebe samu, když mi okolnosti tak úplně nepřály. A najít někoho, kdo nám ukáže směr, když naše vlastní navigace selže (nebo jsme ji ještě ani nestačili najít) je nesmírně cenné. Malé holky si díky Rebelkám mohou takový vzor najít. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Příběhy několika žen však skutečně autorky mohly vypustit - například vůdkyně, která napadla jinou zemi kvůli obohacení - nebo podat jinak. Nešťastně napsaným je třeba medailonek architektky Zahy Hadid. O jejích ryze originálních stavbách je tam jedna věta, zbytek textu se věnuje tomu, jak způsobila poprask na letišti kvůli tomu, že její letadlo mělo zpoždění, což mi nepřipadá inspirativní ani následováníhodné (i když chápu, že to může naštvat). </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Naopak se mi líbily všechny příběhy spisovatelek, hlavně Virginie Woolfové, která nepřestávala psát ani přes zhoršující se deprese, a Isabel Allende, který ukázal, že někdy potřebujeme jen drobné postrčení k tomu, abychom začali tvořit velké věci. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigRk-3AI5i0-UqjqW3-2NlMTOmb466iw3rP5LyuCIz8oaRp1GJxrjeb0JOOGs3m-LqTE6dPIECcB5uJOxeCVDgwmpRF0r_j3Uv7GdYnn-IVkN7s1KYrjRvqBptwkjoGAxD6sv4X8ti1e8w/s1600/rebelky+%25282%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigRk-3AI5i0-UqjqW3-2NlMTOmb466iw3rP5LyuCIz8oaRp1GJxrjeb0JOOGs3m-LqTE6dPIECcB5uJOxeCVDgwmpRF0r_j3Uv7GdYnn-IVkN7s1KYrjRvqBptwkjoGAxD6sv4X8ti1e8w/s640/rebelky+%25282%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Různorodost vybraných hrdinek podtrhují také ilustrace. Ty vytvořilo šedesát umělkyň z celého světa, každá má svůj vlastní osobitý styl, kterým dokáže podtrhnout příběh, myšlenku, samotnou ženu. Všechny jsou nádherné, i když úplně jiné. A musím pochválit i abecední řazení, díky kterému je snadné se ke konkrétní postavě ve vteřině vrátit. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
I přes drobné nedostatky ale Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky můžu určitě doporučit, už kvůli té silné myšlence, se kterou přichází a kterou chtějí předat dál. Knihy, jako je tato, bezesporu potřebujeme, zvlášť v dětské literatuře. </div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-58697009216906087212018-09-12T20:30:00.000+02:002018-09-12T20:30:51.877+02:00New York, New York <div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Start spreading the news, I'm leaving today. I want to be a part of it, New York, New York. Betonová džungle. Místo, kam lidé jezdí snít s otevřenýma očima. Uspěchané, hlučné, s příšerným dopravním systémem a osobitou atmosférou, kterou byste v jiném městě hledali těžko. Podívat se sem bylo jedním z mých největších snů - a ještě v červnu by mě nenapadlo, že si ho splním už letos v srpnu! Asi navždycky si budu pamatovat zprávu, kterou mi Týna poslala jednou pozdě večer: "Ančo, levný letenky, New York. Jedeš?" Jak na tohle můžete říct ne?</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSws0LIvFRF8hjIpTpXF_HUtdmrexNrhTe73SL9eQWECAg7AWUGGN7nHWhoG2UG2oN0ZV6sGBn2hkS-nuGAnEfClC5rEDIUg7G7QUV2vZkhgBAfqofnVa8vCEdwWb_yzmTaFB22YSNk_5Z/s1600/DSC_0026.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1065" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSws0LIvFRF8hjIpTpXF_HUtdmrexNrhTe73SL9eQWECAg7AWUGGN7nHWhoG2UG2oN0ZV6sGBn2hkS-nuGAnEfClC5rEDIUg7G7QUV2vZkhgBAfqofnVa8vCEdwWb_yzmTaFB22YSNk_5Z/s640/DSC_0026.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Byla to moje první cesta mimo Evropu, takže jsem patřičně vyšilovala snad ze všeho a noc před odletem vůbec nemohla usnout, přestože jsem byla příšerně unavená. Po sedmihodinové noční cestě z Prahy do Frankfurtu jsme hned ráno vyrazily do víru německého velkoměsta, abychom z něj taky něco měly, a strávily na nohou celou neděli. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Další den na cestách ale utekl překvapivě rychle a ze mě veškerá únava a nervozita spadla v momentě, když jsme začali klesat na letiště v Newarku a někde po naší levici jsem poprvé zahlédla Manhattan. S trochou studu přiznávám, že jsem uronila slzu... protože se na to díváte ve filmech, čtete o tom v knížkách, povídáte si o tom s kamarády, a pak se to všechno najednou rozprostírá jen kousek pod vámi. Denča mě musela štípnout. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
V New Jersey jsme se sešly s Týnou (ne, neletěly jsme spolu, protože musíme být za každou cenu originální) a konečně vyrazily vstříc New Yorku. Už první večer nás místní metro začalo "bavit". Když jsme si chtěly koupit lístky, musely jsme vzbudit pána, který je prodával, jinak bychom tam asi stály minimálně do následujícího rána. Pak jsme se střídavě pekly ve stanicích, protože venku bylo i v devět večer asi 35 stupňů, a klepaly se zimou v překlimatizovaných vlacích, až jsme nakonec dorazily do hotelu v Brooklynu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Asi pět minut potom, co jsme se ubytovaly, slyšela Týnka z ulice nějaké rány. Běžěla k oknu se slovy: "Jé, ohňostroj!" Protože ohňostroj a na pozadí výhled na noční Manhattan? To je přece sen. A my jsme děti štěstěny, protože ty rány nebyly ohňostroj, ale přestřelka v naší ulici. Když jsme tu historku později vyprávěly známému naší kamarádky Míši, který v New Yorku žije už přes dvacet let, jen se zasmál a řekl: "No jo, to byste se necítily jako v Brooklynu, kdybyste nezažily nějakou přestřelku." Jsem za ten ryze americký zážitek moc vděčná. Naštěstí můžu říct, že byl jen jeden, zbytek našeho výletu byl zalitý sluncem (až moc). </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7G1a3QsZkB9EIhNMLnNyfvI4tWBfVqGeu9br_3TH6ZklSGpL16L7Bb9du7IcvpFZb4qjQ_660rTIjyS12H0FwZWPdWHL6VeM-1koHTpf4Of_rpkL-U4jWi3I0LtzOiIbftg6PrKmyfx_r/s1600/usopen.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7G1a3QsZkB9EIhNMLnNyfvI4tWBfVqGeu9br_3TH6ZklSGpL16L7Bb9du7IcvpFZb4qjQ_660rTIjyS12H0FwZWPdWHL6VeM-1koHTpf4Of_rpkL-U4jWi3I0LtzOiIbftg6PrKmyfx_r/s640/usopen.jpg" width="480" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Polovinu prvního dne jsme strávily v Queensu, protože si holky koupily lístky na zápas Petry Kvitové na US Open. Já jsem se k nim nepřipojila, protože zas takový tenisový fanoušek nejsem, ale za to jsem jim krásně počmárala českou vlajku! A potom strávila pár nerušených hodin ve Flushing Meadows s knížkou. Stěžovat jsem si rozhodně nemohla.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjfChtoy8QXq-UWmVl_W8p4VqCsP7vQYyVQGZg3Xg3i53Yi16c6lB4OjMTmtm_c2OLqHzxcMb88daRX85Y0GH0Yxglp7eOsEXGASpSB7QLCvBlLezxwQzIWVMjg8j3R2weaQbXYr5tmA90/s1600/CSC_0364.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjfChtoy8QXq-UWmVl_W8p4VqCsP7vQYyVQGZg3Xg3i53Yi16c6lB4OjMTmtm_c2OLqHzxcMb88daRX85Y0GH0Yxglp7eOsEXGASpSB7QLCvBlLezxwQzIWVMjg8j3R2weaQbXYr5tmA90/s640/CSC_0364.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Srdce Manhattanu a centrum všeho dění - Times Square ve dne a v noci. Upřímně jsem si vždycky říkala, že nechápu, co na něm lidé mají, je to samá reklama a celé to vypadá jenom jako zvětšenina londýnského Picadilly Circus. Ale ono to fakt má něco do sebe. Hlavně v noci, když se všechny ty plochy rozsvítí jako velký vánoční stromek, co se vám snaží vnutit lahev Coca Coly. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz2s-qWOQ2iQfwdcgXVSbJ9opILC0qrL_pcrqIoMADpYjqfYNh_CpEYOzzhdwAxBQxuIhyphenhyphen6tBzSW6iKl-8jnlwuCUQShKM1KRVfU2acOkCVnYN2CM_ot9bILMI_57MkFtd-IoOFEKT_BXs/s1600/DSC_0128.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz2s-qWOQ2iQfwdcgXVSbJ9opILC0qrL_pcrqIoMADpYjqfYNh_CpEYOzzhdwAxBQxuIhyphenhyphen6tBzSW6iKl-8jnlwuCUQShKM1KRVfU2acOkCVnYN2CM_ot9bILMI_57MkFtd-IoOFEKT_BXs/s640/DSC_0128.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhG2mR9DMv4K5bxBeanEI7l3XfRYpHDoowf4IRnAzD9n15yGmxTKjBKXXhqu6XJ3arMm7Rfpwika6YPK9cMiZ4iy24U9DKqzaLXAldga7jh6BZLUc-xvkyj7iXHD_3EYDCE4OoFhZUaDjf/s1600/DSC_0418.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhG2mR9DMv4K5bxBeanEI7l3XfRYpHDoowf4IRnAzD9n15yGmxTKjBKXXhqu6XJ3arMm7Rfpwika6YPK9cMiZ4iy24U9DKqzaLXAldga7jh6BZLUc-xvkyj7iXHD_3EYDCE4OoFhZUaDjf/s640/DSC_0418.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
První návštěva Central Parku byla docela punková. Naběhla jsem na Týnku s požadavky, že bych chtěla vidět "most z tohohle filmu" a "lavičku z tamtoho seriálu" a "tu stezku, jak po ní vždycky všichni běhají, víš, co myslím, žejo". Samozřejmě jsem to viděla všechno, protože Týna je nejlepší navigace na světě. Měli byste si ji vzít do auta, až někam pojedete. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Central Park je nádherný a klidně bych strávila celý týden jenom v něm. Jednou se do New Yorku musím vrátit na podzim, abych ho viděla hrát barvami.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL86aHysro9ei4kyEw-ZD5M0Fgb1lFCtDL4qzPpueqdzotb7oXwYghNLtk8MDzDAV0juwATvTTmznLH5djnHxHe5eYXBQcigj2ovSbBovv0XU4raScrNHMpxBLVffF09yQMhpRQ-rDOOtw/s1600/DSC_0463.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL86aHysro9ei4kyEw-ZD5M0Fgb1lFCtDL4qzPpueqdzotb7oXwYghNLtk8MDzDAV0juwATvTTmznLH5djnHxHe5eYXBQcigj2ovSbBovv0XU4raScrNHMpxBLVffF09yQMhpRQ-rDOOtw/s640/DSC_0463.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6EBc2CMMyis12C8QBrjnm6SEVVWMXDVTJ6BxeZF1GGdMosoP2UNauvJJF05YVqb4xY3Adht1PR1Mr8XvhMo4Wh-YcPY99P2EfOkOWP2D3Zq4dXeyry1zc85se-0cdNrr9bLsYgyXUO_4z/s1600/DSC_0494.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6EBc2CMMyis12C8QBrjnm6SEVVWMXDVTJ6BxeZF1GGdMosoP2UNauvJJF05YVqb4xY3Adht1PR1Mr8XvhMo4Wh-YcPY99P2EfOkOWP2D3Zq4dXeyry1zc85se-0cdNrr9bLsYgyXUO_4z/s640/DSC_0494.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Adresa: 66 Perry Street a vchod do domu Carrie Bradshaw, která byla jednou z několika seriálových a literárních postav, díky kterým mě před lety prvně napadlo, že bych mohla být novinářkou. I když se teď moje práce od její hodně liší (taky bych chtěla napsat jeden sloupek týdně a zaplatit z toho nájem tak krásného bytu a několik párů manolek), vždycky, když ji vidím sedět u stolu za oknem, jak pokuřuje a cvaká nějaký článek (třeba o chlapech a fuseklích), mám chuť psát. Nehledě na to, že díky tomuhle seriálu jsme se začaly s Týnkou kamarádit. Když jsme tady spolu o 6 let později stály, hlavou mi prolétla jediná myšlenka: "Život je super". </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2S2TfwaQEjvcennfu0KkylVSVZUBARDq5oiXDf7NcLxrjiYMS68dr4OwOuvY6WU9djioa9jxehd8Bh2LsbBe02jK0CyTS7mGElE7OrtFgSxVRQu77Pg7O3yuTgWuVTX7n8LBqFlAfNPht/s1600/DSC_0551.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2S2TfwaQEjvcennfu0KkylVSVZUBARDq5oiXDf7NcLxrjiYMS68dr4OwOuvY6WU9djioa9jxehd8Bh2LsbBe02jK0CyTS7mGElE7OrtFgSxVRQu77Pg7O3yuTgWuVTX7n8LBqFlAfNPht/s640/DSC_0551.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwotuL1Kgh26EZtxK4WbC5nHNoVwojk36X95howhvFs8lvJSyZV10rrr6NLnyo4JxZdoFSkOOSvGmVNOKC9U3xyKtYoFsTHc7SfkXQpzXOl_hYDGXjYJKre7lCP01lMYaFHJMEFNKVhTY8/s1600/DSC_0529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwotuL1Kgh26EZtxK4WbC5nHNoVwojk36X95howhvFs8lvJSyZV10rrr6NLnyo4JxZdoFSkOOSvGmVNOKC9U3xyKtYoFsTHc7SfkXQpzXOl_hYDGXjYJKre7lCP01lMYaFHJMEFNKVhTY8/s640/DSC_0529.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIW1-KVqdYRDeI8oxPCr2ssp1LreY7S2dIsz_tTGX8-5XyiWLmSjaGhFdxWBaOHyn9JO_BxlvK87akdO3fYKPu6OC3PfnQdzNoEwH0TxmXn-1-qsX21ZmtYH0dKRnF52J-OSw9jzDfJpMZ/s1600/DSC_0589.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIW1-KVqdYRDeI8oxPCr2ssp1LreY7S2dIsz_tTGX8-5XyiWLmSjaGhFdxWBaOHyn9JO_BxlvK87akdO3fYKPu6OC3PfnQdzNoEwH0TxmXn-1-qsX21ZmtYH0dKRnF52J-OSw9jzDfJpMZ/s640/DSC_0589.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
U seriálových míst ještě chvíli zůstaneme. Připomíná vám tohle nároží v Greenwich Village, které spojuje Grove a Bedford Street, něco? Pokud jste fanouškem Přátel, tak určitě. Tady šestice žila. Až na to, že pod bytem ve skutečnosti nemají Central Perk, ale restauraci The Little Owl.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
P. S. Taky mám tričko s nápisem Friends jako Denča. Ale nechala jsem ho doma. Hlavně že do Budapešti jsem si ho vzala. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUToiQFF5BCmMSIZ73M7Gvqrto96ioQU6nhWIueuPXUHEK1wTIIf1nEM1r5dMMkjE1f_c6km8WoQfnGaiDavS4h7oC7iaE_nRWG7pZQhLk-HJ2IqC-5gVFTajwOLDRb4w9djGD9p9icZFq/s1600/DSC_0606.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUToiQFF5BCmMSIZ73M7Gvqrto96ioQU6nhWIueuPXUHEK1wTIIf1nEM1r5dMMkjE1f_c6km8WoQfnGaiDavS4h7oC7iaE_nRWG7pZQhLk-HJ2IqC-5gVFTajwOLDRb4w9djGD9p9icZFq/s640/DSC_0606.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
9/11</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbQC8FX7QhoxiYnUuEnGD1Oa-X_mOfxdvFs8aPenCt82_x0awFok7Gw1FLEcLSa1yLgG3GT6E_RvfkUWqElx-Nzpq4jCPa8n2cvG6qOZ3STfn9e2Ynthbh1Lx2myBwvRjA5cNd-2O8kElA/s1600/DSC_0617.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbQC8FX7QhoxiYnUuEnGD1Oa-X_mOfxdvFs8aPenCt82_x0awFok7Gw1FLEcLSa1yLgG3GT6E_RvfkUWqElx-Nzpq4jCPa8n2cvG6qOZ3STfn9e2Ynthbh1Lx2myBwvRjA5cNd-2O8kElA/s640/DSC_0617.JPG" width="425" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Freedom Tower. V New Yorku jsem měla s focením budov trochu problém. Většina se mi ani nevešla do hledáčku. Nejlepší fotky Manhattanu jsem tak pořídila z Brooklynu.<b> Tip pro shopaholiky: </b>Kousek odsud je nákupní centrum 21st Century - asi tak milion pater oblečení a doplňků, na které jsou často velké slevy. Já jsem si tady konečně pořídila perfektní batoh, který sháním už asi tak od páté třídy. Čekání se vyplácí. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiURW3vtgsLuEZ1_FvECylrnL71PXWwzBdFy_EhgpdJsumqD336mYX9GBWXc2GctdCBjUoy03X5eS2juFejDmYjdTJ2LQCO63yqEXIVHzWXIe2egAFpXmPfe5EfOJ7HL7mEghyy_39kdvK/s1600/DSC_0663.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiURW3vtgsLuEZ1_FvECylrnL71PXWwzBdFy_EhgpdJsumqD336mYX9GBWXc2GctdCBjUoy03X5eS2juFejDmYjdTJ2LQCO63yqEXIVHzWXIe2egAFpXmPfe5EfOJ7HL7mEghyy_39kdvK/s640/DSC_0663.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Battery Park. Vedro nepolevilo ani následující dny, ochladilo se až o víkendu, takže jsme využily jakéhokoliv vodního zdroje, abychom se trochu zchladily. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmiBZP_i05wIuXG1z39nB_pb3fkWEub6vkH7qQZTh_7FIca0VMklL2DSOw_ei04F52hr5B9zLLeJfP-UC68ZCeUy8qx5PA8u0AkWZpSQDZl2hAjIPEhBtaggjv4uWBqMn_gQRojD871Q9V/s1600/DSC_0674.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1085" data-original-width="1600" height="432" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmiBZP_i05wIuXG1z39nB_pb3fkWEub6vkH7qQZTh_7FIca0VMklL2DSOw_ei04F52hr5B9zLLeJfP-UC68ZCeUy8qx5PA8u0AkWZpSQDZl2hAjIPEhBtaggjv4uWBqMn_gQRojD871Q9V/s640/DSC_0674.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUy5AMmKQ8nc1R-LB-uBC6rojuFhUh-df6YE_llP_1yMDlUWfTS3PXfTAPV1uBTXNhZJQ90IG_-LBWRfF5vr1n579brfiyGRwgP3R_DQbHyfaUj6WY1DWT15XuKpr8XZbK0GJs88n6fRCB/s1600/DSC_0731.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUy5AMmKQ8nc1R-LB-uBC6rojuFhUh-df6YE_llP_1yMDlUWfTS3PXfTAPV1uBTXNhZJQ90IG_-LBWRfF5vr1n579brfiyGRwgP3R_DQbHyfaUj6WY1DWT15XuKpr8XZbK0GJs88n6fRCB/s640/DSC_0731.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Budova soudu.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2bVwAXFOhUw8XEcNjaaoyWyo9sBXrb2yVQ6KBg7B60n3C5GMjDqtUN8-uL4O54UNOkfQGjg5x1QyxDgl10ARxJDS3CwIpOZdcMgtDGT49334_aOW41j7khnp_x4sM6FFD8qzqBPiAjHzP/s1600/DSC_0639.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2bVwAXFOhUw8XEcNjaaoyWyo9sBXrb2yVQ6KBg7B60n3C5GMjDqtUN8-uL4O54UNOkfQGjg5x1QyxDgl10ARxJDS3CwIpOZdcMgtDGT49334_aOW41j7khnp_x4sM6FFD8qzqBPiAjHzP/s640/DSC_0639.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Jakási ulička kousek od Wall Street. Miluju cihlové domy, takže jsem se skoro na každém rohu zastavovala a donekonečna je fotila. A ta požární schodiště? <img alt="" class="img" height="16" role="presentation" src="https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/f0/1/16/1f5a4.png" style="background-color: white; border: 0px; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; vertical-align: -3px;" width="16" /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCCNRd1rid0avNoMiE7KqH_exsNdyzk-MwbHhd3bI9KjwiaM93r1kUb0w2vSKz0_pvZNIWI6l89u2nYxsO5EwVlRUPzUf7nDoHHZBL3mNE99zw7PIea4DK4I3dNOuB2tIOllOB2JqpEicc/s1600/DSC_0712.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCCNRd1rid0avNoMiE7KqH_exsNdyzk-MwbHhd3bI9KjwiaM93r1kUb0w2vSKz0_pvZNIWI6l89u2nYxsO5EwVlRUPzUf7nDoHHZBL3mNE99zw7PIea4DK4I3dNOuB2tIOllOB2JqpEicc/s640/DSC_0712.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Literární místa jsou pro mě při cestování nutností. A nemyslím tím jen knihovny nebo knihkupectví, ale hlavně ulice, domy, kavárny, parky, zkrátka cokoliv, co je nějak spjaté s hrdiny z mých milovaných knih nebo spisovateli, kteří je stvořili. Vždycky mi to vezme dech... protože si to celou dobu nějak představujete, bloudíte po tom místě ve vlastní mysli a mezi řádky a najednou tam stojíte. Na Lispenard Street v New Yorku. Loni v létě jsem se do <a href="http://anninydeniky.blogspot.com/2017/07/maly-zivot-aneb-emocionalni-realismus.html">Malého života</a> Hanyi Yanagihary neodvolatelně zamilovala, a tak jsem se musela podívat k domu, ve kterém bydleli jeho hlavní hrdinové.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTf1k7oJOv5JsjDCxqrJayePK92PrymRUEKA7Xa0A_Qf_MbF6S82cqaGzmSqDErWiPMfwFIW78u9gCy4BmkMBHg9-Vkn0Ell1syyYq2Vr1H9Awb0N5P6sv09YWX4W7U693-6e_V_a20vCe/s1600/DSC_0701.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTf1k7oJOv5JsjDCxqrJayePK92PrymRUEKA7Xa0A_Qf_MbF6S82cqaGzmSqDErWiPMfwFIW78u9gCy4BmkMBHg9-Vkn0Ell1syyYq2Vr1H9Awb0N5P6sv09YWX4W7U693-6e_V_a20vCe/s640/DSC_0701.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEpkrYFrf7P99ropDACNhgcehmdbkutLr7LLhVimdF4WcvKV_gpekdBD0ysCYjEgrj1SvmOT5k06jBjqOIj4AzXhszJGpbfp8karzBR8KR65dSdSYAEAwhUvr7SNFrBQ0Fk3m00DW7XYIm/s1600/DSC_0740.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEpkrYFrf7P99ropDACNhgcehmdbkutLr7LLhVimdF4WcvKV_gpekdBD0ysCYjEgrj1SvmOT5k06jBjqOIj4AzXhszJGpbfp8karzBR8KR65dSdSYAEAwhUvr7SNFrBQ0Fk3m00DW7XYIm/s640/DSC_0740.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Brooklyn Bridge. Tohle místo jsem si vedle Central Parku zamilovala asi nejvíc. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKLnvdnNMLBX0zy8-qiwuWSyZ1P5WWfGLjueDzeWMKq5A17dkKErCGdHZa2LZRL0q1Eiagt9rHwXc-Mn9zG1l30NuG-XPY4P1ROI8yAVD6S6UCQKNAaPvFVZy-Uy1HyzawTMgWbmKa81k0/s1600/DSC_0864.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1054" data-original-width="1600" height="420" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKLnvdnNMLBX0zy8-qiwuWSyZ1P5WWfGLjueDzeWMKq5A17dkKErCGdHZa2LZRL0q1Eiagt9rHwXc-Mn9zG1l30NuG-XPY4P1ROI8yAVD6S6UCQKNAaPvFVZy-Uy1HyzawTMgWbmKa81k0/s640/DSC_0864.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEip3uQo42Ym_J7-5KBW5LnKpVF0exdIdrgdLh1iE0rapuxASQSosx0cGPfETswFPi5slLHTAckxSAeh5dBS8g86-hCXdfl5SwNDMdg1lltP0yzArsxOowuCxUf7Z-SrPD8P6vbcsv9jhYgu/s1600/DSC_0789.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEip3uQo42Ym_J7-5KBW5LnKpVF0exdIdrgdLh1iE0rapuxASQSosx0cGPfETswFPi5slLHTAckxSAeh5dBS8g86-hCXdfl5SwNDMdg1lltP0yzArsxOowuCxUf7Z-SrPD8P6vbcsv9jhYgu/s640/DSC_0789.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzFQSGZeiOwm0Jd42hnWl7dEQz8Jxx6k9wwLoz3g9DUbXseV5C1cdB-em2Kd_OOKHRbEh7tnU7Pv3V-zTGU0yEIa-Z-KdOTNHbWRja6tKzzMJNHj10rWft-7t-qs_z8U81T_jx6RxRTNk9/s1600/DSC_0898.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzFQSGZeiOwm0Jd42hnWl7dEQz8Jxx6k9wwLoz3g9DUbXseV5C1cdB-em2Kd_OOKHRbEh7tnU7Pv3V-zTGU0yEIa-Z-KdOTNHbWRja6tKzzMJNHj10rWft-7t-qs_z8U81T_jx6RxRTNk9/s640/DSC_0898.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A jak praví staré pořekadlo: <b>Neopustíš New York, dokud nepočmáráš Brooklyn Bridge</b>. Zámeček lásky na tenhle most sice přicvaknout nemůžete (leda byste prahli po zaplacení mastné pokuty), ale propisku vám nikdo nevezme. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTWCwgiv52NPy9gZ2D1gxYQjGGx959NolErdVvTk4-Geai9eIs6F8XNCquPMMI5etsAMFRC6roW8OYbU-G4pilotkvxqFGtOnsOh1LNdicTGc2t6TxsaLgCZVVTpEMH-8YYTviRfSYy21R/s1600/DSC_0900.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTWCwgiv52NPy9gZ2D1gxYQjGGx959NolErdVvTk4-Geai9eIs6F8XNCquPMMI5etsAMFRC6roW8OYbU-G4pilotkvxqFGtOnsOh1LNdicTGc2t6TxsaLgCZVVTpEMH-8YYTviRfSYy21R/s640/DSC_0900.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2aOwAJwbMkGlJcC8NZEtQT7crtaM2MudUWFcc8boga0VYYPRvwVvmO1AbBjJe1c9ddZp8bosatsxaPww7pn8QC9JqZZHgYNmMmtTocVzfTz2j_0QGD58ZTCx94eTk2vY1_qLbzg9tjkcw/s1600/DSC_0907.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2aOwAJwbMkGlJcC8NZEtQT7crtaM2MudUWFcc8boga0VYYPRvwVvmO1AbBjJe1c9ddZp8bosatsxaPww7pn8QC9JqZZHgYNmMmtTocVzfTz2j_0QGD58ZTCx94eTk2vY1_qLbzg9tjkcw/s640/DSC_0907.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Až budu bohatá a slavná (třeba v příštím životě nebo tom dalším), tak si určitě pořídím byt v Brooklyn Heights. Nejen, že je to nádherná oblast plná platanů a mých milovaných cihlových domů, které už zvenku vypadají ohromně útulně (tak u každého druhého vchodu jsem se zastavila a povzdechla si: Tady by se tak krásně psalo!), ale hlavně dojdete na konec ulice a před očima se vám vynoří tahle scenerie. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr_ttf9EZ_s2W4yfIdWSywEGOF_rGzM-AlJ9KRhE42ch6paSLtKXfwPRemFJ46uxiWHPNkLSgcpIAH_UpaUUd0bbj3ESsBuGeFs8yJViq1ANLSiAyY_pNiVjwL1EbdymVEUsWBub7mb1my/s1600/DSC_0968.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr_ttf9EZ_s2W4yfIdWSywEGOF_rGzM-AlJ9KRhE42ch6paSLtKXfwPRemFJ46uxiWHPNkLSgcpIAH_UpaUUd0bbj3ESsBuGeFs8yJViq1ANLSiAyY_pNiVjwL1EbdymVEUsWBub7mb1my/s640/DSC_0968.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A hned za rohem (přímo pod Brooklyn Bridge) je kouzelná zahrada, která je kompletně ověšená malými světýlky a působí, jako by tady každý den natáčeli nějakou pohádku. Myslela jsem, že z posedlosti světýlky jednou vyrostu... ale nestalo se. Vzala bych si je všechny domů, do poslední žárovičky.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6lOexMCucOgY4crq8OWCmds8VFGc_DGNVhe7XG-z9d6PZkbMH1VA7Pparw3EO-cl7jFSPRutSGLGlm584kl4yQKyy5Lp62aZaxbIoTzf7F8x4lqstSAZhrSfbNcL_J4CvG0mNnXiMe0Ww/s1600/DSC_0958.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6lOexMCucOgY4crq8OWCmds8VFGc_DGNVhe7XG-z9d6PZkbMH1VA7Pparw3EO-cl7jFSPRutSGLGlm584kl4yQKyy5Lp62aZaxbIoTzf7F8x4lqstSAZhrSfbNcL_J4CvG0mNnXiMe0Ww/s640/DSC_0958.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrehFaFuauwFS2FWIcZRaCqtQJBzivfkSp5r0K_O13n45exVkZDEbsBauKmYXwHAVtoOafqoa5uIyqEVzscVqTVa8mOYIK0eTWjZaxEGxOrNxty0i1k5pavBKN96AhyrVZz81pkdbRHPgd/s1600/downlister_2018-09-12_12-16-34.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1350" data-original-width="1080" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrehFaFuauwFS2FWIcZRaCqtQJBzivfkSp5r0K_O13n45exVkZDEbsBauKmYXwHAVtoOafqoa5uIyqEVzscVqTVa8mOYIK0eTWjZaxEGxOrNxty0i1k5pavBKN96AhyrVZz81pkdbRHPgd/s640/downlister_2018-09-12_12-16-34.jpg" width="512" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Černookou jsem samozřejmě přibalila do kufru taky. Tenhle výtisk se mnou projel i Portugalsko a měla jsem v plánu tahat ho s sebou všude možně a fotit ho tak dlouho, dokud bude držet pohromadě. Nakonec zůstal v New Yorku, věnovala jsem ho známé, u které jsme byly na návštěvě. Poslední cestovatelská fotka s touhle Černookou se ale podle mě nemohla vydařit líp. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfj4AAkUD474UpRg_kMg5dob-ipp3SsJODRRhE6ADFy3DcidPygKg3C5GPMrrkQHKob2g3JZJJ27FzgK-zXNEy5NhTa4MxmXn14F3D5hxg3-BoJYuY90BUL4kWFBcCgBeJvh_evHltVIxp/s1600/DSC_1214.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1075" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfj4AAkUD474UpRg_kMg5dob-ipp3SsJODRRhE6ADFy3DcidPygKg3C5GPMrrkQHKob2g3JZJJ27FzgK-zXNEy5NhTa4MxmXn14F3D5hxg3-BoJYuY90BUL4kWFBcCgBeJvh_evHltVIxp/s640/DSC_1214.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Top of the Rock. Odtud byla pořízená fotka <b>Empire State Building</b>, kterou jsem měla asi dva roky na tapetě mobilu. Teď jsem si mohla konečně vyfotit vlastní. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFnA94YZpKIVMTSNKbvfaYG-b6D9Ag5k9ouCm7dpXbDz-VNwch80CxaDcNIOVkKG3sfGPD-CF_ME1uPejMjCk_qpIpe3goazZllXM_uvIgDrk7Lgr8hfGFhjGGd8JP5O0i5LQ1FLlZ_oh2/s1600/DSC_1331.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFnA94YZpKIVMTSNKbvfaYG-b6D9Ag5k9ouCm7dpXbDz-VNwch80CxaDcNIOVkKG3sfGPD-CF_ME1uPejMjCk_qpIpe3goazZllXM_uvIgDrk7Lgr8hfGFhjGGd8JP5O0i5LQ1FLlZ_oh2/s640/DSC_1331.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8GzYF4gUiZgrlniTxiJ4RJF09zHlkNul8Xhyphenhyphen2Izu1HDqesUDzxJCE8TF4HimGv4vC4-yqCuQoqBHSNuvpQgVJk65_C4aW79DuICkh-okJpknf9nxbgxjO-Bemkuf5anZkMvSYVl5zsr1b/s1600/DSC_0038.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8GzYF4gUiZgrlniTxiJ4RJF09zHlkNul8Xhyphenhyphen2Izu1HDqesUDzxJCE8TF4HimGv4vC4-yqCuQoqBHSNuvpQgVJk65_C4aW79DuICkh-okJpknf9nxbgxjO-Bemkuf5anZkMvSYVl5zsr1b/s640/DSC_0038.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Flatiron Building. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcRAuPGUEXZhyphenhyphenZfv4cumtcbIoDHcJzEjsqIqz_HpGGYIzkpAWavluZHBWzFnANkLSzR_gnNG-ga2_A3GJlIXbusLUqEJubYM1eudpXO3o6VpNHLQypJ8O_axaPKa1DSlojhaMm4UkM3mfz/s1600/DSC_0073.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcRAuPGUEXZhyphenhyphenZfv4cumtcbIoDHcJzEjsqIqz_HpGGYIzkpAWavluZHBWzFnANkLSzR_gnNG-ga2_A3GJlIXbusLUqEJubYM1eudpXO3o6VpNHLQypJ8O_axaPKa1DSlojhaMm4UkM3mfz/s640/DSC_0073.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Na 8. Avenue je jedna taková malá redakce... Těžko říct, kam mě život a budoucnost zanesou, ale kdyby to bylo sem, asi bych se nezlobila.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCEC2obhfq1iIftEixOP6POOepeSUOP8rYPu_BrJzj_l4RkbALw37aJqAUJzunj6T8GUNgi49OCAOIpPR56NFCLy2xYS9DU4nxi0WijwtA2Ek7HekxEbNkAY7OF_er_x9n_OwocYdWRS-q/s1600/DSC_0200.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCEC2obhfq1iIftEixOP6POOepeSUOP8rYPu_BrJzj_l4RkbALw37aJqAUJzunj6T8GUNgi49OCAOIpPR56NFCLy2xYS9DU4nxi0WijwtA2Ek7HekxEbNkAY7OF_er_x9n_OwocYdWRS-q/s640/DSC_0200.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
New York Public Library je budova nádherná zvenku i zevnitř (nejen proto, že ve svých útrobách ukrývá tolik knih). Může vám být povědomá mimo jiné z filmu Sex ve městě, protože právě tady se Carrie a pan Božský měli brát. A knihu, která Carrie k myšlence vdát se tady dovedla, samozřejmě mají v místním obchodě, a to v krásné edici. Milostné dopisy slavných mužů vyšly loni taky v češtině, v létě jsem na ně psala <a href="http://anninydeniky.blogspot.com/2017/08/kdyz-psal-o-lasce-tolstoj-shakespeare.html">recenzi</a>, tak se můžete mrknout. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjz1GhUc8GUQgokroV5n2TONTXWitqLRjRTuvHkzZ10O8tcTmykJ1QVlHvyW_xPuYgaF3YkKEp1wPoNBqe9ruPGqQXpeK5Hy3sAfh8m1b6ttW54kMctNR52KH1DqyvhcEx2l-v2xNAx1_9p/s1600/DSC_0195.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjz1GhUc8GUQgokroV5n2TONTXWitqLRjRTuvHkzZ10O8tcTmykJ1QVlHvyW_xPuYgaF3YkKEp1wPoNBqe9ruPGqQXpeK5Hy3sAfh8m1b6ttW54kMctNR52KH1DqyvhcEx2l-v2xNAx1_9p/s640/DSC_0195.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Mimochodem, kromě knih v tamějším obchodě seženete spoustu nejrůznějších zápisníků a dárečků s knižními motivy jako jsou tašky, placky nebo tužky, takže to je ideální místo na shánění suvenýrů pro kamarády-knihomoly. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaxCX9TZNRy7y4VaRIVAOwBWpSoSuAF5TJsjHnbYIcH6ysgq8yXCldtoS8MyZEd2nXxzVmzJlYuRZCugNPGgLSKykOflAXw7o3HYyRLTgEm0XZD1fkZJDItPQNxZzS2rcNuACDTFKkrzbq/s1600/DSC_0160.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaxCX9TZNRy7y4VaRIVAOwBWpSoSuAF5TJsjHnbYIcH6ysgq8yXCldtoS8MyZEd2nXxzVmzJlYuRZCugNPGgLSKykOflAXw7o3HYyRLTgEm0XZD1fkZJDItPQNxZzS2rcNuACDTFKkrzbq/s640/DSC_0160.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWB_OWThRrGDCFjKlNWAQf2ljvPHjRZC-5ic6AwF5Z3J6UlAjiDatWMCIbcUjJSq9LI85DGNxPoQjtO13wpv1WTCBy_0_kPXApiQ6SlyLHcboR4nzmeJGkzpnWP5LpsgLd6J6aaVoSBBli/s1600/DSC_0178.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWB_OWThRrGDCFjKlNWAQf2ljvPHjRZC-5ic6AwF5Z3J6UlAjiDatWMCIbcUjJSq9LI85DGNxPoQjtO13wpv1WTCBy_0_kPXApiQ6SlyLHcboR4nzmeJGkzpnWP5LpsgLd6J6aaVoSBBli/s640/DSC_0178.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3ZRU6iZ7UgMORe7xKoA4abpkP5Qjl2xWk-ILEMnw8_MUNjsu3C3MkJVU08d08eY0nZ58PnFa25Pzvne8bu7ypewJwyZ1AAoESw_J6GSZGmOt9DQrAw34H2cPDKBWR208RCpUrgDphYLEW/s1600/DSC_0229.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="425" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3ZRU6iZ7UgMORe7xKoA4abpkP5Qjl2xWk-ILEMnw8_MUNjsu3C3MkJVU08d08eY0nZ58PnFa25Pzvne8bu7ypewJwyZ1AAoESw_J6GSZGmOt9DQrAw34H2cPDKBWR208RCpUrgDphYLEW/s640/DSC_0229.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Grand Central Terminal.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW5jj-lrB8YXmnDoWgn9vDk3JphmBVPViv4iE6_ebWfeZ8Mip5Ey_gSMKRcUsgWUJG_5brgWJI9xIobh1rAAg7tO5KArYdW9VALDSFH1opjsAeibFt_5EIOOdy5n-ZbqwUk4G-aWXOdyZF/s1600/DSC_0315.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW5jj-lrB8YXmnDoWgn9vDk3JphmBVPViv4iE6_ebWfeZ8Mip5Ey_gSMKRcUsgWUJG_5brgWJI9xIobh1rAAg7tO5KArYdW9VALDSFH1opjsAeibFt_5EIOOdy5n-ZbqwUk4G-aWXOdyZF/s640/DSC_0315.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Central Park podruhé.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwBKZ9djiz953YFH-AR-r3qSEMfs1_333nY6-K9Nn8Tnj5IOTdGQhBkSl73smslRndvwibZCwPKixiKCAYfJTieUEBAkW0oC9zFGBUe9DalUVKNa9alR6b1XVShPxbPiWM4yF6jWzs65qz/s1600/DSC_0347.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwBKZ9djiz953YFH-AR-r3qSEMfs1_333nY6-K9Nn8Tnj5IOTdGQhBkSl73smslRndvwibZCwPKixiKCAYfJTieUEBAkW0oC9zFGBUe9DalUVKNa9alR6b1XVShPxbPiWM4yF6jWzs65qz/s640/DSC_0347.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMrWen4egbp-hOR__aUyI70xJM5rvpNp40xHJZug2jaGQ7th_8OhPTa-8eOtwXB3mzPKvq_kLlfhTltnS-qYRG4xn-sdmytZjXlq9LZh8Jafr-IGPscTPONlZE3K07krHao0-xD4YWRlEF/s1600/DSC_0361.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMrWen4egbp-hOR__aUyI70xJM5rvpNp40xHJZug2jaGQ7th_8OhPTa-8eOtwXB3mzPKvq_kLlfhTltnS-qYRG4xn-sdmytZjXlq9LZh8Jafr-IGPscTPONlZE3K07krHao0-xD4YWRlEF/s640/DSC_0361.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Tentokrát jsme zamířily ke Stawberry Fields, kde je památník Johna Lennona, který byl v New Yorku zastřelen. Lidé neustále pokládají květy na mozaiku s nápisem Imagine a zdejší cesty lemují stánky, kde si můžete koupit třeba placky s úryvky jeho písní.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlqzPn55wOqirmWxGEp3hVDcDU76co_NS8XvU4awdQRGjvbFb8PAOnfWG3Zcs_vYHaE_jBKMGUtrcshsMKQba0HijIBn9d5thXigWtsxjjjjdqeytljqOAZUb-36aXFyv1O7-z3dAPu93v/s1600/DSC_0381.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlqzPn55wOqirmWxGEp3hVDcDU76co_NS8XvU4awdQRGjvbFb8PAOnfWG3Zcs_vYHaE_jBKMGUtrcshsMKQba0HijIBn9d5thXigWtsxjjjjdqeytljqOAZUb-36aXFyv1O7-z3dAPu93v/s640/DSC_0381.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiO8Qaw-6WdUYHfCmGefTxgp93_VBfAVWL9XGGkP1s0Q1fqS6M1P9qhCMKUYoMKbz68QxbjhyTjvbLePZqGyiougI-fGC2Ym5hHcjJvrMNbMrwacnoSyil6ReKw1zp_MqW8WkQ_PIYQr6un/s1600/DSC_0433.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiO8Qaw-6WdUYHfCmGefTxgp93_VBfAVWL9XGGkP1s0Q1fqS6M1P9qhCMKUYoMKbz68QxbjhyTjvbLePZqGyiougI-fGC2Ym5hHcjJvrMNbMrwacnoSyil6ReKw1zp_MqW8WkQ_PIYQr6un/s640/DSC_0433.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
V Mets je od května do října dočasná výstava <b>Heavenly Bodies</b>, která má spojovat módu a náboženství a najdete tu modely nejslavnějších návrhářů z celého světa. Dolce, McQueen, Yves Saint Laurent a další...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYYRW89ldip5l3OT2DZw5sPpXuIa9lqBdyULdFSMNzKPz-JrneA8DMXviR1EN6OeS7e-T2tdeZv_It86vwLbuMLBCTJSvBtpdHuqDzRHM2Zo6x0e7fn2FjFPg4VPW7avLJC2aS9Yj0le-g/s1600/DSC_0502.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYYRW89ldip5l3OT2DZw5sPpXuIa9lqBdyULdFSMNzKPz-JrneA8DMXviR1EN6OeS7e-T2tdeZv_It86vwLbuMLBCTJSvBtpdHuqDzRHM2Zo6x0e7fn2FjFPg4VPW7avLJC2aS9Yj0le-g/s640/DSC_0502.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Celoročně je tu pak tahle boží střecha s výhledem na Central Park a okolní budovy. </div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQMmoeKMPsySqK3k6y1L37sZmpMn6gRwXoELsMAWVYK6QHI73C4f2a3DZJICnsa62dGMkfINBzvl8COMVGbJ3cJ5WSNgVnOFUZGc9KWVBPfuDw7UnZAGa9DEREAaDCcV-REVbY7dg2B16Y/s1600/DSC_0522.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQMmoeKMPsySqK3k6y1L37sZmpMn6gRwXoELsMAWVYK6QHI73C4f2a3DZJICnsa62dGMkfINBzvl8COMVGbJ3cJ5WSNgVnOFUZGc9KWVBPfuDw7UnZAGa9DEREAaDCcV-REVbY7dg2B16Y/s640/DSC_0522.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Už před příletem jsem věděla, že v New Yorku nutně musím do nějakého knihkupectví, protože bez knihy odsud neodjedu. Naštěstí se mi na Instagramu ozvala Klárka Nováková (její skvělý YT kanál o knihách najdete <a href="https://www.youtube.com/channel/UCt5O4pg8TyTBaIkzz78WAmQ">tady</a>), která mi doporučila <b>Strand Bookstore</b>, což je vedle Blackwell's v Oxfordu asi to největší knihkupectví, které jsem kdy navštívila. Je nacpané knihami od podlahy ke stropu a rozhodně to nezveličuju. Abyste se k některým knihám dostali, potřebujete štafle, kterých mají po celém obchodě dostatek. Ale teď to podstatné: Protože součástí Strandu je i antikvatiát, odnesla jsem si starý výtisk <b>Nany od Zoly</b> (miluju knihy, na kterých už je vidět nějaká historie... vždycky přemýšlím nad tím, kdo je už přede mnou asi četl, co si o nich myslel a podobně) a taky nový výtisk <b>History of Wolves od Emily Fridlund</b>. Viděla jsem ji na poličce a prostě jsem ji musela mít - minimalistická obálka, v názvu jsou vlci, odehrává se to v divočině a navíc to bylo nominované na Man Bookerovu cenu? Sem s tím. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Takže díky moc za tip, Klárko!</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEght7HHbSQNxHMo8XH-IUoPJZhkEWIPIrobzdh0wvgi4zs6J9jzPHZWo8RUywG7PZudH92_zJZ0FLgGTCvuld8D2kJkobmyUi4vb4JKmyD6J3KkoUAJzjQjT1Du7jr2WMbDuM2nBIh4aJ5i/s1600/DSC_0599.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEght7HHbSQNxHMo8XH-IUoPJZhkEWIPIrobzdh0wvgi4zs6J9jzPHZWo8RUywG7PZudH92_zJZ0FLgGTCvuld8D2kJkobmyUi4vb4JKmyD6J3KkoUAJzjQjT1Du7jr2WMbDuM2nBIh4aJ5i/s640/DSC_0599.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
High Line - stará železnice předělaná na park, po které můžete projít kus New Yorku. A kochat se takhle krásnými výhledy, na Empire State, street art a tak.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT2k36X7R77E5IUgnF7zAMTnlPN3GANAaPftn-6LBxIf5S-YR4Uk2NvoEW8TZ-l9Qhd-yZIpSZDJXZS2MmPC0Iyi3UhFq1xllvFpCO0F4Imym9yv49r8BoCmLBYgHrPCuX8teQQYcHqjKK/s1600/DSC_0645.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT2k36X7R77E5IUgnF7zAMTnlPN3GANAaPftn-6LBxIf5S-YR4Uk2NvoEW8TZ-l9Qhd-yZIpSZDJXZS2MmPC0Iyi3UhFq1xllvFpCO0F4Imym9yv49r8BoCmLBYgHrPCuX8teQQYcHqjKK/s640/DSC_0645.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Roosevelt Island, East River a Chrysler Building (a Týnka).</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCam_E2rOdjGTgwFyTr-VsKVy34i0AUgp_PkNX1FA-1DdoLQTVk71Gcb1oShAzDv-b3VVQhcr2P_MQUEUfzy4XJjsvwQ2UjKzMN5XQ5HKWcIBIylZJgaIm5y2AWtTmO2NhTDy1qCLJODCT/s1600/DSC_0629.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCam_E2rOdjGTgwFyTr-VsKVy34i0AUgp_PkNX1FA-1DdoLQTVk71Gcb1oShAzDv-b3VVQhcr2P_MQUEUfzy4XJjsvwQ2UjKzMN5XQ5HKWcIBIylZJgaIm5y2AWtTmO2NhTDy1qCLJODCT/s640/DSC_0629.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieB0h5IQq33wD2eURqRxpts8La6Yx7rrsFugtkgkcfVTJz0VymdmcByYNHlXrwrnfutDwFAfTIEPvYKVMGvpHgbN_BSkW6aI0On9STvK_OnNjKzlWTTPG8P7_40fr8gizlwGY_J9MGmcK4/s1600/downlister_2018-09-12_10-31-43.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1350" data-original-width="1080" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieB0h5IQq33wD2eURqRxpts8La6Yx7rrsFugtkgkcfVTJz0VymdmcByYNHlXrwrnfutDwFAfTIEPvYKVMGvpHgbN_BSkW6aI0On9STvK_OnNjKzlWTTPG8P7_40fr8gizlwGY_J9MGmcK4/s640/downlister_2018-09-12_10-31-43.jpg" width="512" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Brooklyn & Manhattan Bridge. A kdybych ji nezakrývala hlavou, byla by mezi pilíři vidět i Empire State Bulding. Ale ta je na každé druhé fotce (zatímco já vůbec, žejo). </div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Díky holkám a New Yorku za nezapomenutelný týden! <img alt="" class="img" height="16" role="presentation" src="https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/f0/1/16/1f5a4.png" style="background-color: white; border: 0px; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; vertical-align: -3px;" width="16" /> Další sen, který si můžu odškrtnout ze svého nekonečného bucket listu.</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com0New York, NY, USA40.7127753 -74.005972839.9423093 -75.296866299999991 41.483241299999996 -72.7150793tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-86275693214322064932018-08-24T19:24:00.000+02:002018-08-24T20:30:09.563+02:00Japonské podivno aneb co nabídnou Murakamiho krátké prózyMurakami je autor, kterého jsem (i přes to - nebo možná právě proto - že je světovým fenoménem) donedávna míjela obloukem. Pak jsem ale v knihkupectví narazila na jeho kratší, avšak graficky překrásně vyvedené knihy - Spánek a Podivnou knihovnu. Obě jsem přečetla ještě to odpoledne a moje Murakamim dosud netknutá duše zůstala znepokojená tajemnou poetikou jeho příběhů...<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL9xRPZwg1ZHewbaeHL9M2O9NsvDBv9rhU9ryrMM2PLEbHBK7sPPuXQTMXRKD6pc-n8GdIp-U5JCmlVZBTnHV63SHtwArzs6b750RTLRosxEyknyWGHXCzKDlAzccRqjkMPFS1hrCqCJSG/s1600/books-1102+%25282%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL9xRPZwg1ZHewbaeHL9M2O9NsvDBv9rhU9ryrMM2PLEbHBK7sPPuXQTMXRKD6pc-n8GdIp-U5JCmlVZBTnHV63SHtwArzs6b750RTLRosxEyknyWGHXCzKDlAzccRqjkMPFS1hrCqCJSG/s640/books-1102+%25282%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Než se o nich rozepíšu, musím vyzdvihnout výtvarnou stránku publikací, která obě knihy spojuje. Jak Spánek, tak Podivnou knihovnu ilustrovala talentovaná německá umělkyně Kat Menschik. U Spánku jsou laděné do modro-stříbrné a na několika z nich se objevuje nenápadný motiv můry, což může symbolizovat špatné sny, v tom případě si Menschik hraje s paradoxem, protože hlavní hrdinka povídky už sedmnáct dní vůbec nespí. Anebo dává čtenáři nenápadně najevo, že celý příběh může vnímat jako noční můru, kterou ovšem hrdinka prožívá v reálném životě. Stereotyp manželství a identických dní, které se ve stavu stálé bdělosti zdají nekonečné. Poněkud temnější a surrealističtější jsou ilustrace v Podivné knihovně. Mnoho z nich je jako vytržených z hororového komiksu. Obě Odeonky jsou vytištěné na opravdu kvalitním papíře. To z nich společně s literárními kvalitami a nádhernou grafikou dělá skvost, který v knihovně potřebuje mít každý milovník literatury (ne jen Murakamiho). </div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div style="clear: both;">
<span style="font-size: large;"><b>Spánek </b></span></div>
<div style="clear: both;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Jak už jsem nastínila, povídka vypráví příběh bezejmenné ženy, matky, manželky, která už sedmnáct dní nemůže propadnout spánku. A tak čte, jí čokoládu, chodí plavat a přemýšlí. A v životě se jí začnou dít podivné věci. Nebo je to jenom v její hlavě?</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Přestože na český trh se Spánek dostal až v roce 2013, není na literární scéně žádnou novinkou. Poprvé spatřil světlo světa v jednom japonském sborníku už v roce 1989. A už tehdy Murakami ve své próze dokazoval, jak světový dokáže být. Hlavní hrdinka čte nejraději Annu Kareninu (ve výběru této knihy spatřuji jistou paralelu - Anna, stejně jako Murakamiho hrdinka, není ve svém manželství úplně spokojená a hledá únik jinde) nebo evropské klasické hudbě. </div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Díky tomu, že Murakami příběh vypráví v ich-formě, působí velmi sugestivně a čtenář má pocit, že je uvnitř ženiny hlavy a spolu s ní stále víc vnímá rozpíjející se hranici mezi realitou a iluzí, která postupně začíná zahalovat její unavenou mysl. Zároveň tento přístup čtenáře mate, a to skvělým způsobem. Jak jsem nastínila výš, najednou totiž přestává být snadné interpretovat, jestli se jí o nespavosti pouze nezdá, a čtenář se tak zmítá v nekonečné spirále otázek. </div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Jde o převážně nedějovou povídku. Naschvál. Ať už kvůli tomu, aby nás Murakami nechal pomalu se utopit v ženiných myšlenkách, nebo aby dal tíživý důraz na onen stereotyp, který se jí postupně znelíbí tak, že se dívá skrz prsty i na své nejbližší.</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Krátkou knihou prolínají vážná témata jako smysl života, smrt, spojitost mezi ní a spánkem (to mi připadalo nesmírně zajímavé). Závěr je podle mě geniální a celé té nejistotě, kterou je povídka prorostlá skrz na skrz, nasazuje korunku. </div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7i0J_2qZFW02VUU63GYJ1X9I8D1B8ytJYfwl1Hk7rq-6IWMrjP8sfL1zID6BfHd8VEWN0MioyFYc_9uusoI1Yn5bjpaHpk2lsssR3tfPzSQaswkQsaxiKc7LfqHUsdmVulitGgRkG1w7U/s1600/books-1102+%25283%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7i0J_2qZFW02VUU63GYJ1X9I8D1B8ytJYfwl1Hk7rq-6IWMrjP8sfL1zID6BfHd8VEWN0MioyFYc_9uusoI1Yn5bjpaHpk2lsssR3tfPzSQaswkQsaxiKc7LfqHUsdmVulitGgRkG1w7U/s640/books-1102+%25283%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both;">
<span style="font-size: large;"><b>Podivná knihovna </b></span></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Podle všeho jde o typicky murakamiovský příběh, který opět balancuje nad propastí snovosti a skutečnosti. Je o chlapci, který jde vrátit romány knihovny, kde ho knihovnice pošle k tajemným dveřím, za nimiž čeká labyrint chodeb a hra o život. </div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Nejen ilustrace, ale i samotný děj je působí o trochu iluzivnějším dojmem než <i>Spánek. </i>K tomu přispívají hlavně postavy, které jsou téměř pohádkové: stařec, ovčí mužík a tajemná kráska. Své na dojmu z příběhu páchá i absence důvodu, proč se postavy objevují, a některé aspekty tak můžou působit nedotaženě. Na druhou stranu je třeba chápat, že autor, zvlášť píše-li příběhy tohoto typu, tu není od toho, aby čtenáři odpověděl na všechny otázky. Kromě toho, ty odpovědi tam nejspíš jsou: někde mezi řádky a v hlavě každého z nás budou znít jinak. To je na Murakamiho díle úžasné. Tím, co se rozhodne čtenáři nesdělit, vytváří atmosféru tak tíživou a dusnou, až se stává nosnou konstrukcí příběhu. </div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Pro motivy jako jsou vězení, červi, velcí vzteklí psi a podobně, se zprvu nevinná pohádka zvrhne v horor, noční můru, ze které se chcete co nejrychleji probudit. Ale cesta na světlo je nejistá. Osobně povídku vnímám jako brutálnější (a minimalističtější) verzi Alenky v říši divů. Zrovna tak mi některými prvky připomněla i <a href="https://anninydeniky.blogspot.com/2016/09/jak-disney-potkal-kafku.html">Sojčáka, finský komiks</a>, který slavil velký úspěch loni v létě. </div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Kromě toho, že Murakami v obou svých povídkách dokázal, jak dokáže čtenáři zaplést hlavu, ať už skrze emoce nebo podivné výjevy, připomněl ještě jednu důležitou myšlenku, na kterou se podle mě v literatuře čím dál častěji zapomíná či se s ní vůbec nespojuje: v jednoduchosti je krása.</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
P. S. Odeon ještě publikoval třetí ilustrovanou povídku (vlastně svazek dvou) s názvem <b>Útok na pekárnu</b>. Po přečtení Spánku a Podivné knihovny si určitě pořídím i tu.</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-90590165318765862062018-08-19T15:18:00.000+02:002018-08-19T15:21:01.059+02:00Poezie z Instagramu <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Atticus. Tajemný básník pocházející z Kanady se na populární sociální síti objevil před několika lety a od té doby si získal přízeň statisíců fanoušků, kteří jeho poezii zbožňují (najdete ji pod <a class="" href="https://www.instagram.com/explore/tags/atticuspoetry/" style="background-color: white; border: 0px; color: #003569; font-family: -apple-system, BlinkMacSystemFont, "Segoe UI", Roboto, Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; font-stretch: inherit; font-variant-east-asian: inherit; font-variant-numeric: inherit; line-height: inherit; margin: 0px; padding: 0px; text-decoration-line: none; vertical-align: baseline;">#atticuspoetry</a>). Patřím mezi ně i já. A když jsem se na jaře dozvěděla, že si ji budu moct vystavit v knihovně v podobě opravdové sbírky, dlouho jsem neváhala. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEmuoxWYmtJhqsyyxx59j1y5_elHT2nH5mWJRIjoPrfyZW_cEQhmCylqT16Lao9gil9YTyo7_6fQvWPl6xO27EIm5-cRUTTy2-cdDWkhnW4i_lTjNwrBsA_YF7b7A5ve8iERf-WEBlm0No/s1600/loveherwild+%25281%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEmuoxWYmtJhqsyyxx59j1y5_elHT2nH5mWJRIjoPrfyZW_cEQhmCylqT16Lao9gil9YTyo7_6fQvWPl6xO27EIm5-cRUTTy2-cdDWkhnW4i_lTjNwrBsA_YF7b7A5ve8iERf-WEBlm0No/s640/loveherwild+%25281%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Mou lásku pro tento druh volné poezie moderní doby však nejspíš zažehla Rupi Kaur se svou sbírkou <a href="https://anninydeniky.blogspot.com/2018/02/kdyz-malo-rekne-hodne-minimalisticka.html">Mléko a med</a>, kterou jsem četla na konci loňského roku. A je pravda, že kniha Láskou ji nespoutáš (v originále Love Her Wild) k ní bývá často přirovnávána. Formátem básní se podobá, tématy a atmosférou je ale úplně jinde. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Básněmi Kaur rezonuje feminismus, ženství, jsou mnohem syrovější. Atticus je poetičtější. V textech rozdělených do tří částí (Láska, Ona a Divokost) reflektuje pocity, které v něm vyvolává divoká příroda, spojuje je s krásou a duší ženy, kterou miluje, i s láskou samotnou. A přestože některé stránky neobsahují víc než deset slov, člověk nad nimi dokáže strávit hodiny. Buďto pro čirou radost z toho, jak nádherně jsou za sebou slova poskládaná, nebo proto, že vás zasáhnou tak, že nad nimi musíte přemýšlet. Ztratit se v jejich významu a sestavit z nich nový smysl, možná takový, který bude přesně odpovídat vašim životním zkušenostem. V tom je to kouzlo.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-size: large;"><i><b>"Byla tou divočinou, kterou jsem miloval. Mojí tmou mezi hvězdami."</b></i></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Pro mě jako pro autora jsou navíc nesmírně inspirativní. Při čtení několika básní mě napadla krátká povídka nebo dokonce kapitola do nové knihy. Ty, které mě oslovily tímhle způsobem, jsem si přepsala na lístečky a vylepila je všude možně po pokoji, abych na ně viděla. Když mám pocit, že jsem se v psaní zasekla, znovu si je přečtu, zamyslím se nad nimi a najednou mi vlastní tvorba jde o trochu líp. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
U slov se ještě musím zastavit a ocenit skvělý překlad Evy Klimentové. Ač se to nezdá, dokážu si představit, že překládat tyhle na první pohled nekomplikované slovní hry tak, aby neztratily to "něco", co je dělá výjimečnými, může být složitější než přeložit román.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Grafická stránka knihy je dovedená k dokonalosti melancholickými černobílými fotografiemi, které doprovází každou báseň. Jsou vybrané pečlivě, s texty většinou aspoň vzdáleně tematicky souvisí a dokreslují jejich atmosféru a dojem z nich. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Jediné, co bych vytkla, je velikost knihy - ale to spíš proto, že já osobně bych ji s sebou ráda nosila všude, abych do ní mohla kdykoliv nahlédnout a vrátit se k oblíbeným myšlenkám, načerpat inspiraci, najít pocit, který zrovna teď prožívám. Pro svůj nekapesní formát ale zůstává většinu času mezi ostatními knihami. Uklidňuju se tím, že když se mi bude po slovech Atticuse stýskat, můžu si vždycky otevřít Instagram. </div>
<br />annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-50728771546062821112018-08-15T18:32:00.001+02:002018-08-15T18:32:11.638+02:00Carol: Když osudová láska bojuje s realitou<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Nedá se říct, že bych se od psychologického románu o lásce dvou žen z úplně jiných světů nemohla odtrhnout. Dávala jsem si se čtením na čas. Možná proto, že Carol je zkrátka tak dobrá, že jsem nechtěla, aby skončila. Pamatuju si, že jsem ji poprvé četla během svého prvního měsíce v Cardiffu. Ještě poměrně teplé zářijové a říjnové dny jsem trávila na lavičce v Bute Parku, který se rozléhá kousíček od čtvrti Pontcanna, kde jsem bydlela, zachumlaná v obrovitém tmavomodrém šátku a pomalu se nořila hlouběji do téhle osudové romance. A neodvolatelně jsem se zamilovala.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEDF02_zGYIIjQIZMjwsMNcBZGX_88Q2UivrN6MRc2fM9rRfIu7eX_iLPYEgolwgJjObHTMLgLnFrHcjFI6GQsd-pXzDFyLBtARMEzRGM7StgpKGBDpKMFwdaPmyrHGOoi4s6RCwJdHXMv/s1600/carol.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1059" data-original-width="1600" height="422" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEDF02_zGYIIjQIZMjwsMNcBZGX_88Q2UivrN6MRc2fM9rRfIu7eX_iLPYEgolwgJjObHTMLgLnFrHcjFI6GQsd-pXzDFyLBtARMEzRGM7StgpKGBDpKMFwdaPmyrHGOoi4s6RCwJdHXMv/s640/carol.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Román zachycuje citové vzplanutí, které se nečekaně rozvine mezi Carol, vdanou, bohatou, elegantní femme fatale, a mladičkou jevištní výtvarkyní Terezou, která si přivydělává prací v hračkářství. Jejich setkání je osudové, jako blesk z čistého nebe, láska mezi nimi se však rozvíjí pozvolna, nenápadně, skoro jako by opravdový vztah neměl nikdy přijít. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Je pravda, že v padesátých letech minulého století byla tato podoba lásky zakázaným ovocem, a autorka z této skutečnosti v knize těží, stejně jako ze zkušenosti s psaním krimi románů. Ke konci totiž příběh dostane lehce detektivní nádech a dokonce překvapí i zajímavým, byť ne tak nepředvídatelným zvratem a Carol následně musí volit mezi (pravděpodobně) životní láskou a svým dítětem. Musím říct, že v poslední třetině mi atmosférou i cestováním napříč Státy kniha trochu připomínala mou milovanou Lolitu. A líbilo se mi, že jsem si do poslední chvíle vlastně nebyla jistá, jestli román skončí dobře, špatně nebo hořkosladce. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<h3 style="clear: both; text-align: left;">
Zápisník a dvě hodiny psaní</h3>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Patricia Highsmithová ve čtyřicátých letech pracovala v obchodním domě, kde jednou uviděla ženu v norkovém kožichu, která si u ní kupovala panenku. Podle jejích slov byla jako zjevení. A byla to inspirace. Když přišla večer domů, příběh hned zaznamenala do svého zápisníku. Osm ručně psaných stran, dva neobyčejné osudy. Cena soli, jak se román původně jmenoval. "Plynulo mi to z pera jako nic - začátek, střed, závěr. Trvalo mi to asi dvě hodiny, možná i méně," píše Highsmithová, která Carol nejdřív vydala pod pseudonymem, protože nechtěla být známá jako autorka lesbických románů.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Už tehdy stvořila dvě naprosto protikladné postavy, mezi nimiž by si kdokoliv představil i pouhé přátelství jako nepravděpodobné. Kouzlo je v tom, že (především mladé) čtenářky se mohou ztotožnit s oběma - Terezou, šedou myškou, co se teprve hledá, a sebevědomou Carol, osudovou ženou. Každá dívka jednou byla Terezou a doufala, že jednou bude Carol. A přestože je příběh psaný v er-formě, díky autorčině neobyčejnému vypravěčskému talentu se dá do obou postav bez problému vcítit, především do Terezy. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tempo, kterým se příběh posouvá kupředu, je velmi pomalé, přemýšlivé, ale všechny emoce a pasáže mají v Carol svoje pevné místo, nic nepřebývá. Styl psaní není přehnaně poetický, Highsmithové se ale skvěle daří vystihnout atmosféru padesátých let a zimního New Yorku, dýchá na vás skoro z každého slova.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Těm, kteří jsou zvyklí na svižnější psaní, možná bude chvilku trvat, než se začtou. Ale možná je to dobře, možná to byl dokonce autorčin záměr. Protože tahle kniha o osudu, bolesti a lásce, která nepůsobí šablonovitě, prostě stojí za vychutnání, stejně jako kousek kvalitní čokolády. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Filmové zpracování se mi líbilo, bylo krásně výpravné a Cate Blanchett i Rooney Mara byly ve svých rolích úžasné, ale... kniha byla lepší. Asi proto, že do filmu se nějak nepodařilo vměstnat tu neprvoplánově dojemnou, dlouho budovanou a místy tak trochu tíživou atmosféru. Ale určitě stál za vidění. A mimo to se mi neskutečně líbí filmová obálka, a to i přesto, že normálně je moc nevyhledávám.</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-83920790094101321052018-08-14T13:16:00.000+02:002018-08-14T13:16:54.895+02:00Filip & Eva<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
V srpnu normálně před sedmou nevstávám, pokud teda nemusím do práce. Představa prvních slunečních paprsků, které mezi stromy umí vytvořit dokonalou hru světla a stínů, a rána stráveného s neuvěřitelně milou dvojící, jakou je Evička s Filipem, mě ale z postele spolehlivě vytáhla a vznikly tyhle fotky. Cítím z nich vůni posekané trávy, chlad řeky, co se vlní kousek od stráně, a hřejivou lásku v náruči odcházejícího léta... </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh4iDaFoeSdL1JEVb3QAtOoWwxo0bCsDibfUFpe8ICUGazPp62w-7Y0ZxNei2HfkoIjLyfXLREbBDApQodZz1MXmraOxwnDtIXYrlfhwtGmUSGs6nI1mpZRadR_D1LX9P6f7Stip36p87e/s1600/DSC_1135.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh4iDaFoeSdL1JEVb3QAtOoWwxo0bCsDibfUFpe8ICUGazPp62w-7Y0ZxNei2HfkoIjLyfXLREbBDApQodZz1MXmraOxwnDtIXYrlfhwtGmUSGs6nI1mpZRadR_D1LX9P6f7Stip36p87e/s640/DSC_1135.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2MxyNElMalnoAGkKhoxRoJkiCR0lQD7mVhhQd1nvgN7Icwe0dyXR2oqhyphenhyphenydjiZpLorBXRi73v5vhqvGZEydQ5mA2KkUokivzLPEPaLUFkzGmxGHzhiHuSoNLwJTn_hd9xYUBt54ziSJkG/s1600/DSC_1115.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2MxyNElMalnoAGkKhoxRoJkiCR0lQD7mVhhQd1nvgN7Icwe0dyXR2oqhyphenhyphenydjiZpLorBXRi73v5vhqvGZEydQ5mA2KkUokivzLPEPaLUFkzGmxGHzhiHuSoNLwJTn_hd9xYUBt54ziSJkG/s640/DSC_1115.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCmJfocMD4ZksI22ip8SpThyfgK_L6b_ReUgm1eQT9aMLEFPYn9_tOsRj-PjFtwAFGx4tP5RGvoUGjARvgiePZzlBXYIGe6cJICiv1c5AAKbUZgZIUI4ldatSYcyrj4OLH9YCuaGHx7Fok/s1600/DSC_1112.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCmJfocMD4ZksI22ip8SpThyfgK_L6b_ReUgm1eQT9aMLEFPYn9_tOsRj-PjFtwAFGx4tP5RGvoUGjARvgiePZzlBXYIGe6cJICiv1c5AAKbUZgZIUI4ldatSYcyrj4OLH9YCuaGHx7Fok/s640/DSC_1112.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9eWCaFQhKTCUyyILFA5MDyjtwMfJZR0kpO1FpMnUqVLIUzBC9M2Od1WT6cC3CaURHGqdshnxxaMfYbO_WSGy4X3WcnccRdz88KAGMRa5ER4VqyFU3dsCKs2FW9_RA0x9wFwl4dtaLJy0K/s1600/DSC_0950.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1133" data-original-width="1600" height="452" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9eWCaFQhKTCUyyILFA5MDyjtwMfJZR0kpO1FpMnUqVLIUzBC9M2Od1WT6cC3CaURHGqdshnxxaMfYbO_WSGy4X3WcnccRdz88KAGMRa5ER4VqyFU3dsCKs2FW9_RA0x9wFwl4dtaLJy0K/s640/DSC_0950.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5BlrRVNwkm4NnEORvBh-qHzgb2jburuks_3zNC1R3YDGkMl0bKp4cErLlwr0zM45LVIBDpI55KK8VJY3FottmyiimyedBqtTSxSS1se6xTS5bnZaTLtmxAQqnMjWdemBGM0cRXbPCzVcv/s1600/DSC_0871.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5BlrRVNwkm4NnEORvBh-qHzgb2jburuks_3zNC1R3YDGkMl0bKp4cErLlwr0zM45LVIBDpI55KK8VJY3FottmyiimyedBqtTSxSS1se6xTS5bnZaTLtmxAQqnMjWdemBGM0cRXbPCzVcv/s640/DSC_0871.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfDtg-wAh20eMw1665Y_SL4e9B6aa7gozQXQFdmRHaBgaHrtRvnasClSlsBPBIhzwJNgTXFHJl0qb4I6mYRrVVWvoCgJObeh3iMZvuPos22Tx7_1-NZvV3kyrLlQQh57KE-UpMXhn8hrtd/s1600/DSC_0172.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfDtg-wAh20eMw1665Y_SL4e9B6aa7gozQXQFdmRHaBgaHrtRvnasClSlsBPBIhzwJNgTXFHJl0qb4I6mYRrVVWvoCgJObeh3iMZvuPos22Tx7_1-NZvV3kyrLlQQh57KE-UpMXhn8hrtd/s640/DSC_0172.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvzBsU0uijltE1xjcvXhsVQ6rNNwfKUKgWSAsUcpIwvP3EcUs4buR3HrWerlfdvsbVwkWsokwpMQ2fC5WodC2D2IHMwJX7X1W_DAuVl4DkIdeBU1b_x3zK_uGbuNcw3Wr9rpDXHadZTPzL/s1600/CSC_0124.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvzBsU0uijltE1xjcvXhsVQ6rNNwfKUKgWSAsUcpIwvP3EcUs4buR3HrWerlfdvsbVwkWsokwpMQ2fC5WodC2D2IHMwJX7X1W_DAuVl4DkIdeBU1b_x3zK_uGbuNcw3Wr9rpDXHadZTPzL/s640/CSC_0124.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9UoA-VPn7fse40lJGOoTj4F9H8Gt4QFvjnGKfmM552rAUE19_FrvQe_m2ej2OQmtlIHmK2vs5y89HKKZgOpuzhxDzKXba5FH6nuWw8OPXhzkMsM3m748fOta7uaut9YqwGq7GQJtOR6EP/s1600/DSC_1188.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9UoA-VPn7fse40lJGOoTj4F9H8Gt4QFvjnGKfmM552rAUE19_FrvQe_m2ej2OQmtlIHmK2vs5y89HKKZgOpuzhxDzKXba5FH6nuWw8OPXhzkMsM3m748fOta7uaut9YqwGq7GQJtOR6EP/s640/DSC_1188.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-35584764580788088282018-08-12T12:16:00.000+02:002018-08-14T18:06:20.990+02:00PHOTO DIARY | Prague Pride<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: left;">
Letos jsem se poprvé účastnila Prague Pride. Chtěla jsem konečně vidět a zažít to, o čem moje kamarádka Šarlota každoročně prohlašuje, že je to "boží" a "má to úžasnou atmosféru" a "nabije tě to energií na rok dopředu". A po dni stráveném někde mezi konci duhy jí musím dát za pravdu. Už dlouho se mi nestalo, že bych se celý den usmívala a měla pocit takové pohody, tolerance, štěstí a všeobjímající lásky. Ve všech možných podobách, přesto stále stejné staré dobré lásky. Pár momentů nejbarevnějšího dne v roce jsem pro vás zastavila v čase. Třeba na vás dýchne trocha té skvělé atmosféry, která včera v centru Prahy panovala.<br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIU1jIMaFfwqDCT4mNW-ZFrp7pDt1hDWaHGU94UWBugLAAQyaVQ3F_uvscVSdyYJxeQVbKftdKs0-Pk4_8ogYemhgJ7I4BghxU3iBSCo7FSfDiuu02BgAl2UbssMCQPdnbL8sfM4mHtdsk/s1600/downlister_2018-08-14_18-05-34.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="731" data-original-width="1080" height="432" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIU1jIMaFfwqDCT4mNW-ZFrp7pDt1hDWaHGU94UWBugLAAQyaVQ3F_uvscVSdyYJxeQVbKftdKs0-Pk4_8ogYemhgJ7I4BghxU3iBSCo7FSfDiuu02BgAl2UbssMCQPdnbL8sfM4mHtdsk/s640/downlister_2018-08-14_18-05-34.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7QDOgjAe8Hb_hphEFTMr1fVjD_2MzgLhUfAlqRfE8iO0YGCnrJ4BKBqT9uZzVT67UOLWVN8F9ahc8zPuGuGVsCW4KrsF3REkacSKXHQDjHaMMQKR5pErGhSImQSS552eSfqxjr2-JZp8j/s1600/DSC_0760.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7QDOgjAe8Hb_hphEFTMr1fVjD_2MzgLhUfAlqRfE8iO0YGCnrJ4BKBqT9uZzVT67UOLWVN8F9ahc8zPuGuGVsCW4KrsF3REkacSKXHQDjHaMMQKR5pErGhSImQSS552eSfqxjr2-JZp8j/s640/DSC_0760.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiC3FbjbeQ5VPoe6FDPctuz_UfgE3h04JArcS3tATo3_PSQFCJC8ogryQEMmAlNpIQl99r33JGQghpaqqB35hfRsaM1uzkhM720gaEFUANOGBj0SIklE1yfyG8r2cENLOKWbU51TB-VGh8/s1600/DSC_0705.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiC3FbjbeQ5VPoe6FDPctuz_UfgE3h04JArcS3tATo3_PSQFCJC8ogryQEMmAlNpIQl99r33JGQghpaqqB35hfRsaM1uzkhM720gaEFUANOGBj0SIklE1yfyG8r2cENLOKWbU51TB-VGh8/s640/DSC_0705.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Průvodem jsem šla po boku kamarádů Radka a Anety. Radek asi zrovna říkal něco vtipného. Upřímně, je těžší zachytit chvíle, kdy neříká něco vtipného.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6weCsF7MEHC9rkXpqC4Faq2ToOuhPdNFqCXjVg7LV5aB9QSTsR-ghO716Ml4ItsegiN5DAf6wqE9i8jm33KNqZeKgPqVs-kDSFZixl6u4XWkQKgfSFIHqK8pDyVPh_BNB-QE290q-BHu7/s1600/DSC_0710.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6weCsF7MEHC9rkXpqC4Faq2ToOuhPdNFqCXjVg7LV5aB9QSTsR-ghO716Ml4ItsegiN5DAf6wqE9i8jm33KNqZeKgPqVs-kDSFZixl6u4XWkQKgfSFIHqK8pDyVPh_BNB-QE290q-BHu7/s640/DSC_0710.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglwXI0aeEzPt-AZYw_vTX7JQODf-yTnWEoVP5j5t9Gz6KnGk_oimWT9t3UBQ_VLynlZ3sdlrBsrZJ1F9GRO8gVo_T8_PZhMKoM61Ft-fV7OMeIXQt_eAqJaM8ORErC6vsDwlmkFLGW-nSW/s1600/DSC_0726.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglwXI0aeEzPt-AZYw_vTX7JQODf-yTnWEoVP5j5t9Gz6KnGk_oimWT9t3UBQ_VLynlZ3sdlrBsrZJ1F9GRO8gVo_T8_PZhMKoM61Ft-fV7OMeIXQt_eAqJaM8ORErC6vsDwlmkFLGW-nSW/s640/DSC_0726.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Duhového průvodu se účastnil i Dominik Feri. S vlaječkou zapíchnutou ve vlasech.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYVmfLKPSMYK_K5g8dVSo3V7hatwD2M7oMtH0V9PWy_4-6GLns99t7ntuPBLa8uKkB3i6_x4qjm1YuD96pCduVHhORtqaoe2X7U62v4DqoT0zTiBNgyktW2RUce7orBPv2h4Bs6j-aSHd3/s1600/DSC_0716.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYVmfLKPSMYK_K5g8dVSo3V7hatwD2M7oMtH0V9PWy_4-6GLns99t7ntuPBLa8uKkB3i6_x4qjm1YuD96pCduVHhORtqaoe2X7U62v4DqoT0zTiBNgyktW2RUce7orBPv2h4Bs6j-aSHd3/s640/DSC_0716.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMAjePQ8SEb_gXod9DtV4napLPVguTfkYGameJxMrQqlBjP14PirJ_YVg-98vfcmeEhikOko2P_ohSYWM74Ox4oR5mLAQybMC7nrO_cyMOiOwlG3pU12b7b9ZU9qMiu6Ux-0FvqLLC5uRY/s1600/DSC_0729.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMAjePQ8SEb_gXod9DtV4napLPVguTfkYGameJxMrQqlBjP14PirJ_YVg-98vfcmeEhikOko2P_ohSYWM74Ox4oR5mLAQybMC7nrO_cyMOiOwlG3pU12b7b9ZU9qMiu6Ux-0FvqLLC5uRY/s640/DSC_0729.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Duha, kam se podíváš! Většina lidí šla zahalená do barevných vlajek nebo je držela v ruce, holky měly květinové věnce. Anebo aspoň duhu namalovanou na tváři (jako já), protože nic duhového nevlastní (jako já). Teda, teď už ano. Koupila jsem si kelímek s nápisem <b>Pij jako duha </b>a mám z něj iracionálně velkou radost. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwkjAw_YlKGk4fEJXKIVpumDih762KhP5pSsA7e5uWq2wN-a0jFisOaOS7XFZbE8oe8p5_nIh-mHnO9CePw2IIVwJ_snZ0b1H7RlAUGvEpMraOplvdpNIOS2wDGRMoidPWA4JjfbwSzUS5/s1600/DSC_0750.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwkjAw_YlKGk4fEJXKIVpumDih762KhP5pSsA7e5uWq2wN-a0jFisOaOS7XFZbE8oe8p5_nIh-mHnO9CePw2IIVwJ_snZ0b1H7RlAUGvEpMraOplvdpNIOS2wDGRMoidPWA4JjfbwSzUS5/s640/DSC_0750.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixoNg-_OczTrtDruAt4nJ032n-LGBbUI0MAQyJJ7Zvwb44aQngRtc_iBP-0PEA5Kgeq4SEX1Q4Cb4LKhtEs06CRhryOC0KpeJeu23FKrgYmcckuYmQjs3ft_PtMceNzsZvX40PKVXfo0Jq/s1600/DSC_0761.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixoNg-_OczTrtDruAt4nJ032n-LGBbUI0MAQyJJ7Zvwb44aQngRtc_iBP-0PEA5Kgeq4SEX1Q4Cb4LKhtEs06CRhryOC0KpeJeu23FKrgYmcckuYmQjs3ft_PtMceNzsZvX40PKVXfo0Jq/s640/DSC_0761.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Nechyběla ani zvířátka. Mýtická. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig_V5JvxxOkgdxIRxeCeD7dmHoA-lAzXhQ1cv5R8y56UeSRX6_JMNdvhht9G_4YVsiCI2Wzw8-IpnEs76kg1Q8JBKOP5aHLbfM_0hQIazbRMXSylxFyYb_-OWOXEBnFMTBsat-5MTo3Ybw/s1600/DSC_0777.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig_V5JvxxOkgdxIRxeCeD7dmHoA-lAzXhQ1cv5R8y56UeSRX6_JMNdvhht9G_4YVsiCI2Wzw8-IpnEs76kg1Q8JBKOP5aHLbfM_0hQIazbRMXSylxFyYb_-OWOXEBnFMTBsat-5MTo3Ybw/s640/DSC_0777.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdlNS5kMVCFqlAAra-m9FeMPlk8VwJ88sbegKE8330_R6vDCOQGctsECErTNhKZQ46h8CYn8yMi3NS9r90ABBDPAucMK0OC8UK0x2ogfLMTMTp3_BI6xkKFuGbqCL-hX4tkvV-A9Epw7or/s1600/DSC_0836.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdlNS5kMVCFqlAAra-m9FeMPlk8VwJ88sbegKE8330_R6vDCOQGctsECErTNhKZQ46h8CYn8yMi3NS9r90ABBDPAucMK0OC8UK0x2ogfLMTMTp3_BI6xkKFuGbqCL-hX4tkvV-A9Epw7or/s640/DSC_0836.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Po průvodu a čedarových hranolkách (Radek by měl zvážit kariéru pražského gastro gurua) v Mr. Hotdog jsme zakotvili na Letné a stejně jako spousta lidí seděli v trávě, poslouchali hudbu hrající z povzdálí a povídali si až do večera. Myslím, že zase můžu přidat pár řádků do své definice perfektního dne. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhx85w8oOS1jA41DCFFK0NY5Wmhio8ixaLDiRtCNGUiK9yiC-kPYnQVCFJsdvHAZXOWJj_IW6QdMbjqxbzy-trmcL2mJ2JinOKcPuiCHNJ-CAFuY1Z1KZK6k2hIafI9te8_n-Kdc96vqByM/s1600/DSC_0816.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhx85w8oOS1jA41DCFFK0NY5Wmhio8ixaLDiRtCNGUiK9yiC-kPYnQVCFJsdvHAZXOWJj_IW6QdMbjqxbzy-trmcL2mJ2JinOKcPuiCHNJ-CAFuY1Z1KZK6k2hIafI9te8_n-Kdc96vqByM/s640/DSC_0816.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
P. S. Díky všem, kdo mi včera ochotně pózovali na fotkách. Jste nejlepší! </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8o82YtYnqR2AKN_3GrXNZeRgBPQZdawR9oM8Vk4LiVc3Z7QwB8KNzV4nSyZHn8g_9k-BSEd5-lp3AgRrGXT3n4jMt0JX0RMMKM-t6QsAm98TddDXl8ew9I6yKtswb6dKUFi6plEyz0QJq/s1600/DSC_0859.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8o82YtYnqR2AKN_3GrXNZeRgBPQZdawR9oM8Vk4LiVc3Z7QwB8KNzV4nSyZHn8g_9k-BSEd5-lp3AgRrGXT3n4jMt0JX0RMMKM-t6QsAm98TddDXl8ew9I6yKtswb6dKUFi6plEyz0QJq/s640/DSC_0859.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
P. P. S. Tak zase za rok!</div>
<br />annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-40688861255300826892018-08-01T21:08:00.001+02:002018-08-14T18:09:10.631+02:00Jak projet Portugalsko v 10 dnech<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Minulé jaro jsme se s částí party vypravily na roadtrip po španělské Andalusii. A protože jsme si tenhle způsob cestování zamilovaly, rozhodly jsme se letos v podobném stylu objevovat Portugalsko. Za deset dní jsme projely skoro celou zemi a viděly toho tolik, že se mi z toho ještě teď točí hlava. Pojďte se po krásách tohohle kousku Pyrenejského poloostrova podívat s námi!</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR0Agtw0bKv37c0kTs4AbhIiUR-F1OqQEPSpJl5HrT89RtQFh0baRZmVvx5K756f21dy_j8jvi_e0HJhJRjr-9YPQx5WPaQikuGBzku0jPSK4WcLsDjMuOouSomgomjPG1PQEygcXCXPUJ/s1600/DSC_1995.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR0Agtw0bKv37c0kTs4AbhIiUR-F1OqQEPSpJl5HrT89RtQFh0baRZmVvx5K756f21dy_j8jvi_e0HJhJRjr-9YPQx5WPaQikuGBzku0jPSK4WcLsDjMuOouSomgomjPG1PQEygcXCXPUJ/s640/DSC_1995.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="text-align: left;"><br /></span></div>
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
<span style="text-align: left;">Portimão</span></h3>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTmF8jHNvFeR4BDP1WJvNdqEpwbtSqHE0kTSFjPgnzUN-kt9tpgk-PiWFrWjHsHBIcRJqLtwlCHSlku4SCkuNG7hQqyWNiiLW3f4LT884ropX-Kwd1s3-aNjErQo_jG2Jbb9M8ScBCBrkQ/s1600/DSC_0937.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTmF8jHNvFeR4BDP1WJvNdqEpwbtSqHE0kTSFjPgnzUN-kt9tpgk-PiWFrWjHsHBIcRJqLtwlCHSlku4SCkuNG7hQqyWNiiLW3f4LT884ropX-Kwd1s3-aNjErQo_jG2Jbb9M8ScBCBrkQ/s640/DSC_0937.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Přiletěly jsme v pátek třináctého (odvážné datum, já vím) do Fara, kde jsme se ale moc dlouho neohřály - hned druhý den ráno jsme pokračovaly do Portimãa, městečka, které obklopují ty nejkrásnější pláže, jaké jsem kdy viděla. O oceánu jsem básnila už od té doby, co jsme odjely na letiště Václava Havla a ráno před cestou na pláž to se mnou už bylo k nevydržení. Když jsme s Denčou konečně po tolika hodinách na cestě viděly Atlantik, rozeběhly jsme se k němu jako šílené, skoro jsme nestačily shodit oblečení. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A hned první den jsme se samozřejmě všechny čtyři spálily. A následující tři dny kňučely a vyplácaly asi tři lahve Panthenolu (kterému Denča neustále říká špatně. To bylo samé: Kde je Petanol? Nebo: Nemel, a podej mi ten Pantheon).</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjr6o_kdoK91q0IN-UmcQv2cPSEbW4gryrhB9aGTMnsGRRat6xzkPpMp7e-bx8Cu2SP5yihLczWyi-huBZOyuQJps_zWAxsQVQ1AqqkfQ75p6Mpxfo7w1-9PRqZ1HPbeN5Ii1EM_VPhjJvm/s1600/DSC_1069.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1066" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjr6o_kdoK91q0IN-UmcQv2cPSEbW4gryrhB9aGTMnsGRRat6xzkPpMp7e-bx8Cu2SP5yihLczWyi-huBZOyuQJps_zWAxsQVQ1AqqkfQ75p6Mpxfo7w1-9PRqZ1HPbeN5Ii1EM_VPhjJvm/s640/DSC_1069.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Při večerních procházkách jsme vyfotily snad stovky "skákacích" fotek. Všechny vypadají podobně. Žádnou povedenou klišoidní fotku nemáme. To je schválně. Fakt. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbS9fT_zyh33JH3SaG1iUDygsURDWLedkk0JdFnciQQmdIPgnv4RNRQ1eNktiLHHdCFHcZ50EZqjZ0iyVNxo90FSy60xDBfrOGUiRb7sAXiKdfgC6vFGIMtOd_lYfs8pfNdXr8FyIRWoNk/s1600/DSC_1173.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbS9fT_zyh33JH3SaG1iUDygsURDWLedkk0JdFnciQQmdIPgnv4RNRQ1eNktiLHHdCFHcZ50EZqjZ0iyVNxo90FSy60xDBfrOGUiRb7sAXiKdfgC6vFGIMtOd_lYfs8pfNdXr8FyIRWoNk/s640/DSC_1173.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
(Na rozdíl od Joeyho v Přátelích tuhle jámu Denča nevykopala, ale to jí nezabránilo, aby do ní vlezla.)</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggPL2TAXxEJV8EB9c0-1WWRyGtlrhnlOFhDsL0MGNKN2NbXDVqDXpuTJMUHN644_jsmtVUJqWNNX9rY7hFzi-VRWHeP5YK4m11n4SFiJiX8LQV_7ZA2OJ1Irfzg0cg7gNuWAexJuHvG-87/s1600/DSC_1258.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggPL2TAXxEJV8EB9c0-1WWRyGtlrhnlOFhDsL0MGNKN2NbXDVqDXpuTJMUHN644_jsmtVUJqWNNX9rY7hFzi-VRWHeP5YK4m11n4SFiJiX8LQV_7ZA2OJ1Irfzg0cg7gNuWAexJuHvG-87/s640/DSC_1258.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTrQ4fN00jw028dnaLJRg19UqAs93V6buxGvsNwvKwHjTb-UhEXh0Wa71e5DJK2EHaKvrcMjL6H5WpNdB8N3yhremU5YBJy6HAO01jgldPbSYjir1m0WZgqBAsFaB0fw2MKl0-cPZHF6eJ/s1600/DSC_1346.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTrQ4fN00jw028dnaLJRg19UqAs93V6buxGvsNwvKwHjTb-UhEXh0Wa71e5DJK2EHaKvrcMjL6H5WpNdB8N3yhremU5YBJy6HAO01jgldPbSYjir1m0WZgqBAsFaB0fw2MKl0-cPZHF6eJ/s640/DSC_1346.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieq7b6-TO_29bPOdzlYA6a54n2xJzcNftIHlq0AWwhF8UhDUuNfqdsistjG3QWzyFDWVlE5zivdgGS6TqKRHQMEOy612OaOvnKi14miKadE1ILE6Hdo47pC869Tj15QH5Net2jYbBjblYw/s1600/DSC_1277.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieq7b6-TO_29bPOdzlYA6a54n2xJzcNftIHlq0AWwhF8UhDUuNfqdsistjG3QWzyFDWVlE5zivdgGS6TqKRHQMEOy612OaOvnKi14miKadE1ILE6Hdo47pC869Tj15QH5Net2jYbBjblYw/s640/DSC_1277.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Ivet chtěla jen jednu pěknou fotku na pláži. Bohužel odjela na dovolenou s těmi nesprávnými. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH-5Kl6wh9tvLb_op2RMn1Lykhp_2mW066HtHn0B5themcdc-0XWLbEzsuvj7Vo5nBwChzOJVq9cGbmHgSq6NQzyKNUvQfLHODjWiuyI8jRRoESo0R9drJHPoWc16G9cUbbUebIBN-pDRN/s1600/DSC_1296.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH-5Kl6wh9tvLb_op2RMn1Lykhp_2mW066HtHn0B5themcdc-0XWLbEzsuvj7Vo5nBwChzOJVq9cGbmHgSq6NQzyKNUvQfLHODjWiuyI8jRRoESo0R9drJHPoWc16G9cUbbUebIBN-pDRN/s640/DSC_1296.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Procházkami po pobřeží jsme netrávily jenom večery. Já se po pláži potulovala, když už mě nebavilo ležet na slunci nebo jsem cítila závan inspirace. Brouzdala jsem ve vlnách, poslouchala vítr a racky, prolezla každou mořskou jeskyni, kterou příliv ještě nestihl schovat do své náruče, a psala. I když jsem s sebou neměla notebook, stejně jsem neustále přemýšlela nad svou novou knihou a večer si to zapsala. A z mých poznámek sem tam vznikla nějaká volná poezie:</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="background-color: white; font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: 14px; text-align: left;"><i>napsala jsem tvoje jméno do písku</i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="background-color: white; font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: 14px; text-align: left;"><i>stála na břehu a čekala </i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="background-color: white; font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: 14px; text-align: left;"><i>až ho smyje první vlna </i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="background-color: white; font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: 14px; text-align: left;"><i>a vezme s sebou i moje city</i></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJfSePHICc-cN2n422SJL8GQY0JZnGOYI4dVZzIMoX-jdt-LvE5oFqzhjEEaRDpKEygpZtNysPgVD538LYhzTZoDO4yzqN6fCGMP_c4YYLw35dHIcMDibQMOOJ3tDmmKYuqJjl7mJBQNKR/s1600/DSC_1283.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJfSePHICc-cN2n422SJL8GQY0JZnGOYI4dVZzIMoX-jdt-LvE5oFqzhjEEaRDpKEygpZtNysPgVD538LYhzTZoDO4yzqN6fCGMP_c4YYLw35dHIcMDibQMOOJ3tDmmKYuqJjl7mJBQNKR/s640/DSC_1283.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdayhn7CNPxD4NIv58KbQVKYVdO9xiULZ2lBFRHyZOWa5ySRndsNN2Nie86zOqopSCC6W1vHzdsVv2e9zXLQX0fjR0x8gJkLXEVu9_i0Cx78CP5fYDMuDi9ICs1CwszzphNgPz_vI70SvH/s1600/DSC_1354.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdayhn7CNPxD4NIv58KbQVKYVdO9xiULZ2lBFRHyZOWa5ySRndsNN2Nie86zOqopSCC6W1vHzdsVv2e9zXLQX0fjR0x8gJkLXEVu9_i0Cx78CP5fYDMuDi9ICs1CwszzphNgPz_vI70SvH/s640/DSC_1354.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicdIZJGL9mL0AhijsKVI72ZKIJJFPlMexhtVj_pKTvKMqvAhmhkL-sK9uMq1O6pD0tbbkwJ2KYTd7TSSl1jzTb_HgGdyE5TpjhHELiVwz43p0jGcjDyi09BwkQ5pLhJ8WQSS_Tk-YQMoe3/s1600/DSC_1122.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicdIZJGL9mL0AhijsKVI72ZKIJJFPlMexhtVj_pKTvKMqvAhmhkL-sK9uMq1O6pD0tbbkwJ2KYTd7TSSl1jzTb_HgGdyE5TpjhHELiVwz43p0jGcjDyi09BwkQ5pLhJ8WQSS_Tk-YQMoe3/s640/DSC_1122.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
<span style="text-align: left;">Benagil </span>& Sagres </h3>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGXYsTxAV8246XHToiOeLmSmT-Fh5qfJDxATbt05ISGYmpMTMAYQcThSR-NXzRl8WTN0TuKQm4oA8eDcgnxgxMJUwVlBfTKSEM992dJiPvB10OwlA0xujqJCSEKHRsDFdujXsoW4UkACQl/s1600/DSC_1389.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGXYsTxAV8246XHToiOeLmSmT-Fh5qfJDxATbt05ISGYmpMTMAYQcThSR-NXzRl8WTN0TuKQm4oA8eDcgnxgxMJUwVlBfTKSEM992dJiPvB10OwlA0xujqJCSEKHRsDFdujXsoW4UkACQl/s640/DSC_1389.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Po víkendu jsme se vypravily o pár set kilometrů severněji, do Lisabonu. Protože nám divoké skalnaté pobřeží jihu ale přirostlo k srdci a nechtěly jsme se ještě loučit, rozhodly jsme se cestou navštívit další pláže a mořské jeskyně.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXGBILO6IELunV1x4Q4BRKCQ1OgFRKw2FXmFMRQSbVN8ww4pQfo5JPmYjLpjZmSzwt9PE_VB2Aqq7UNFu2eJDUEV29qCBqbsMVPNu4LaBzi8XSZN8M5DjDJcjgFvsHY9yNwlc818B3kWt3/s1600/DSC_1423.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXGBILO6IELunV1x4Q4BRKCQ1OgFRKw2FXmFMRQSbVN8ww4pQfo5JPmYjLpjZmSzwt9PE_VB2Aqq7UNFu2eJDUEV29qCBqbsMVPNu4LaBzi8XSZN8M5DjDJcjgFvsHY9yNwlc818B3kWt3/s640/DSC_1423.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Praia da Marinha pro mě byla ze všech nejdobrodružnější. Zezačátku je sice plná jemného písku, ale abyste se dostali ke známému skalnímu útvaru, "slonovi", musíte zdolat spoustu kamenů, několik trochu větších skal a přebrodit pár mělčinek plných podivných tvorů. Ale stálo to za to!</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhyphenhypheniaXAG1tSfCFN74fOgHuVgEdmztcm6oom8vnj6k00HV_MONLCSXqqeVP-wXgnbpgdUFGIhf40uiLrbMDsr4KLPoGZibcHIYibqqkko-44NbRcbLWNyhxEnoiEkG_2E298LUTzgN5CHfp/s1600/DSC_1441.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhyphenhypheniaXAG1tSfCFN74fOgHuVgEdmztcm6oom8vnj6k00HV_MONLCSXqqeVP-wXgnbpgdUFGIhf40uiLrbMDsr4KLPoGZibcHIYibqqkko-44NbRcbLWNyhxEnoiEkG_2E298LUTzgN5CHfp/s640/DSC_1441.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgANMPW29XZ-KCz142bKQ470JwZ0CjK5MsOIRUInvjr76SE-YPiJcS9AJvRsatE-GbA6M_4IN049CNhkvsg9GIalZhvQnE6luNnifa_4RkOLToAkzdczwuWfi3IVwcGAu5S23by3AjKPAcG/s1600/DSC_1434.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgANMPW29XZ-KCz142bKQ470JwZ0CjK5MsOIRUInvjr76SE-YPiJcS9AJvRsatE-GbA6M_4IN049CNhkvsg9GIalZhvQnE6luNnifa_4RkOLToAkzdczwuWfi3IVwcGAu5S23by3AjKPAcG/s640/DSC_1434.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgliZwm3cWBZoER7Fj4UqMUGuPSIxaMJVf2Q0uY5oDq0dZX6LxnjeL3HO_JPnurDHexKZNmAcv9aqgKpDh_uX8Rq0F9VHMf2meLQYG6TxN7JHig92v1ZiThWX3H-cWe4pm92hHyg6R71YUE/s1600/DSC_1466.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgliZwm3cWBZoER7Fj4UqMUGuPSIxaMJVf2Q0uY5oDq0dZX6LxnjeL3HO_JPnurDHexKZNmAcv9aqgKpDh_uX8Rq0F9VHMf2meLQYG6TxN7JHig92v1ZiThWX3H-cWe4pm92hHyg6R71YUE/s640/DSC_1466.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuIkKXX1GjYzUPwLEHkoi4EwGpHRq3jhrkEEvcqVuTB809vRgOOQsH_GJg8O10RPx7hD-t8I2VZ6MHzeM0J0evaSoijh8ibLXYOzgALYpm8Entryj2UmwZowL09ZrqVQFGfBbg0BLg-XTH/s1600/DSC_1529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuIkKXX1GjYzUPwLEHkoi4EwGpHRq3jhrkEEvcqVuTB809vRgOOQsH_GJg8O10RPx7hD-t8I2VZ6MHzeM0J0evaSoijh8ibLXYOzgALYpm8Entryj2UmwZowL09ZrqVQFGfBbg0BLg-XTH/s640/DSC_1529.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Později odpoledne jsme v Benagilu naskočily na loď a dopřály si tour po jeskyních. Přeneslo mě to ve vzpomínkách zpátky na dovolené v Chorvatsku, kdy jsme s kamarádkou Májou vždycky jeden den strávily na moři a pluly kolem ostrovů. Ty dny byly vždycky moje nejoblíbenější, lodě miluju! Není nic lepšího, než cítit slaný vítr ve vlasech. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW0QuXlwgz8yrSjIUai8IVISFtwWHp7-sWC7ET2QE5mbm9xmecOfwDg9pMoTNK9nx4UEAQzUgkLFKixjqlK8626MMcw-VT61L3-3I8UFEwMLSd__HAPfc-cR8QVZRkMO5zQAyueciRJ7G9/s1600/DSC_1556.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW0QuXlwgz8yrSjIUai8IVISFtwWHp7-sWC7ET2QE5mbm9xmecOfwDg9pMoTNK9nx4UEAQzUgkLFKixjqlK8626MMcw-VT61L3-3I8UFEwMLSd__HAPfc-cR8QVZRkMO5zQAyueciRJ7G9/s640/DSC_1556.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiotQKvKyrl6zm1fYczetSO7AZE2Qdk8w258EiU2aXVncLzi7aA8YYUyVv5E_KEPseZeK7kcArQgTEAY4xZD8bTLJPyMN_fUIlpdDJz0diGvrobkle_mkDwFm67EwUiQvcXYrWIL57_5Mwp/s1600/DSC_1584.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiotQKvKyrl6zm1fYczetSO7AZE2Qdk8w258EiU2aXVncLzi7aA8YYUyVv5E_KEPseZeK7kcArQgTEAY4xZD8bTLJPyMN_fUIlpdDJz0diGvrobkle_mkDwFm67EwUiQvcXYrWIL57_5Mwp/s640/DSC_1584.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzkwa-m9ct_qEPFJIORj7bEbYhOCXBspmkn7QxZJYd2OluaFiGubIeDhIjIjn6txou0-Mrr0p4DK3AnWxtfUTAuHEwbh_BXc0ec0G9ML3VARrnRuI3RkUXVMw1JCOpqcvRSzvjTxJSuUnE/s1600/DSC_1689.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzkwa-m9ct_qEPFJIORj7bEbYhOCXBspmkn7QxZJYd2OluaFiGubIeDhIjIjn6txou0-Mrr0p4DK3AnWxtfUTAuHEwbh_BXc0ec0G9ML3VARrnRuI3RkUXVMw1JCOpqcvRSzvjTxJSuUnE/s640/DSC_1689.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Poslední zastávkou před odjezdem do Lisabonu byl nejjihozápadnější cíp Evropy, který leží kousek od města Sagres. Je to místo, na kterém má člověk pocit, že dohlédne až na samý konec světa. Vysoké útesy a všude kolem jen kilometry a kilometry temného oceánu. Bere to dech. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
Lisabon</h3>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuP5akMreUhCBMa-VEZ5Ah8ScUE1e9EpsW3gdYp6eUtRAm3AF5SiEe2JAbCE8f8Pv2i6C15YrxHSHzlNu0NkCWHRw2iXrjDPxWr1auoyMuJvYmdIXzDJyaEmQdVwJXvu5ml0Gh0zwEnJre/s1600/DSC_1702.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuP5akMreUhCBMa-VEZ5Ah8ScUE1e9EpsW3gdYp6eUtRAm3AF5SiEe2JAbCE8f8Pv2i6C15YrxHSHzlNu0NkCWHRw2iXrjDPxWr1auoyMuJvYmdIXzDJyaEmQdVwJXvu5ml0Gh0zwEnJre/s640/DSC_1702.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A jsme v Lisabonu! Upřímně jsem ještě z žádného evropského velkoměsta neměla tak smíšené pocity. Svým způsobem se mi Lisabon líbil, ale nedá se říct, že bych z něj byla bůhvíjak vedle. Není tam totiž nic výrazného, k čemu by se člověk mohl upnout. Spíš je to taková všehochuť, mix Ria de Janiera (kvůli obří soše Ježíše tyčící se nad městem), San Francisca (most 25. dubna, který se klene přes řeku Tajo, nápadně připomíná Golden Gate a všudypřítomné stařičké tramvaje taky evokují atmosféru kalifornské metropole) a klasického jihoevropského velkoměsta, kterých už jsem viděla spoustu. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmykHjLFTceusOkSVipuiRGk-72xpG1tIfXT7vx5fIDzF7UlCj3GtZANAH-bDqbDy6XxUjkDjhHHxYvBmu3rx3Ixhdr2P9zKQhVq_HJ8mXg5pCd_7vlRC5ge8vLuHOI4HpfLeOn7EcQfz-/s1600/DSC_1814.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1065" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmykHjLFTceusOkSVipuiRGk-72xpG1tIfXT7vx5fIDzF7UlCj3GtZANAH-bDqbDy6XxUjkDjhHHxYvBmu3rx3Ixhdr2P9zKQhVq_HJ8mXg5pCd_7vlRC5ge8vLuHOI4HpfLeOn7EcQfz-/s640/DSC_1814.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
To ale neznamená, že bych si v Lisabonu nenašla místa a drobnosti, které by mě oslovily, naopak. Poprvé v životě mě tam třeba nadchly kachličky. Je jimi totiž obložený skoro každý dům v Lisabonu (a nejen tam), a to minimálně částečně. Mají různé vzory a barvy, proto mi tamní architektura připomíná rozmanitou galerii plnou uměleckých děl, kterou často doplňuje ještě street art všeho druhu. Ta kombinace je prostě ohromující. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8T_NR0UCaf3EduOoSkWnaF5LZ0uFSdtcBS2Lu98kcUHGQVZGTx4V2Q5pXhgu4oA7zyamsHlK6WIDTYe7-HqxdVh8HLTLntJCFLrvOnPeluD_zARNJw3J6_E2tDuTVKVnJkbRHLAX0NQXV/s1600/DSC_1786.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8T_NR0UCaf3EduOoSkWnaF5LZ0uFSdtcBS2Lu98kcUHGQVZGTx4V2Q5pXhgu4oA7zyamsHlK6WIDTYe7-HqxdVh8HLTLntJCFLrvOnPeluD_zARNJw3J6_E2tDuTVKVnJkbRHLAX0NQXV/s640/DSC_1786.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tramvaj v sanfranciském stylu v centru Lisabonu.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6F_qbTUPdAKawcOzMV3nBENwYnbh-ow378lGnH3ku6zZpy2rVEjxWwIhvu_v_q_lPf56j3KyxX6vKzR5w7YgxUb-BeyDxWouTFBdoiAsQxbEQ_TDAEHqbxibmrqZ6UaEVzEiO2mZd18V5/s1600/DSC_1724.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6F_qbTUPdAKawcOzMV3nBENwYnbh-ow378lGnH3ku6zZpy2rVEjxWwIhvu_v_q_lPf56j3KyxX6vKzR5w7YgxUb-BeyDxWouTFBdoiAsQxbEQ_TDAEHqbxibmrqZ6UaEVzEiO2mZd18V5/s640/DSC_1724.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Všude narazíte na obchůdky se sardinkami a vínem. Většinou jsou navíc v graficky překrásně vyvedených baleních, takže poslouží jako skvělý dárek pro blízké. Tahle fotka je z obchodu Silva & Feijó.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBb9mOFcqXogm4PR2btTTWbUk8iW5BY9A5LD_aSix3_te6wHDIcot0IZ-5l2vnjKxSw2eL2HwLQ9MtJTc023Tk5Xw5GD0hHQPmdhfM0c64JOT5ynRIh8lpktHaxRX6VPwupcJNA8lZjYw-/s1600/DSC_1782.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBb9mOFcqXogm4PR2btTTWbUk8iW5BY9A5LD_aSix3_te6wHDIcot0IZ-5l2vnjKxSw2eL2HwLQ9MtJTc023Tk5Xw5GD0hHQPmdhfM0c64JOT5ynRIh8lpktHaxRX6VPwupcJNA8lZjYw-/s640/DSC_1782.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Kousek od kostela svaté Engrácie je obrovský bleší trh, kde se dá koupit naprosto všechno. Od šperků, vinylů, neidentifikovatelného harampádí až po knihy! Za euro! Kdybych nepřijela jen s příručním zavazadlem (a uměla portugalsky), odvezla bych si je všechny. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0xGu8p26MosDZDhn0oo5fK_W5h6RWuwIpcEeJ8tEMR0C72zM3u0iysyFszfwUb4QgPXXD7xqCAbh1NEnL2Acv6JLnco_ssousIljjHCJE1zPZX0Kdv_gkLS6ADn0W-cxY5GGkJ-vP2RAr/s1600/DSC_1838.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0xGu8p26MosDZDhn0oo5fK_W5h6RWuwIpcEeJ8tEMR0C72zM3u0iysyFszfwUb4QgPXXD7xqCAbh1NEnL2Acv6JLnco_ssousIljjHCJE1zPZX0Kdv_gkLS6ADn0W-cxY5GGkJ-vP2RAr/s640/DSC_1838.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
Navštívily jsme i Castelo de São Jorge, hrad, který leží v srdci Lisabonu a z jeho hradeb je krásný výhled na město. Stejně tak i z kavárny Café Garagem, na kterou jsem dostala tip od slečny na Instagramu. Je jen pár minut chůze od hradu a dělají tam skvělé ledové kafe. </div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1KVs96Z_Ucz3nJEp7SG3RIUz8AJdmRKffQlWOYkqFe_4PGVWJDN60E1z-jtQxQmnHJxTVoTSoKcbLr1lcC6MEn5oU-eKSc3r6wkLxcHXuGkhhTSgnlDsd7q6hYMhuvKsxtdfI3Rvv7Bs6/s1600/DSC_1885.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1KVs96Z_Ucz3nJEp7SG3RIUz8AJdmRKffQlWOYkqFe_4PGVWJDN60E1z-jtQxQmnHJxTVoTSoKcbLr1lcC6MEn5oU-eKSc3r6wkLxcHXuGkhhTSgnlDsd7q6hYMhuvKsxtdfI3Rvv7Bs6/s640/DSC_1885.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuS_JjdNIVdBGgu-ujCp2Dd9RD4zinQ2opc-etCeUBY3pLFBhEj2OoIT_7U5_aXg5kK-kQPQ-_EfqpXc124NyYEStR_K86QT7BUHdWJseKXJ3fd76g3k9GqF_swoCodLdBpFme6ypHR7SS/s1600/DSC_1859.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuS_JjdNIVdBGgu-ujCp2Dd9RD4zinQ2opc-etCeUBY3pLFBhEj2OoIT_7U5_aXg5kK-kQPQ-_EfqpXc124NyYEStR_K86QT7BUHdWJseKXJ3fd76g3k9GqF_swoCodLdBpFme6ypHR7SS/s640/DSC_1859.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Když už je řeč o kafi, ráda bych zmínila něco typicky portugalského, co si k němu můžete dát - pastel de nata. Tuhle sladkost si můžete dopřát všude po kavárnách, pekárnách, ale seženete ji i v supermarketu. Jsou to v podstatě malé košíčky z listového těsta plněné pudinkem a za ochutnání určitě stojí.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaHZG29Lp6aNLDzZ1pB3BFaeK8d_8jM80UjJn0knEVrkw7V-7SsKPIk6HOu1Ely7vljVTJoxgTPHT2QkhC2jITgejfgkAcdEGbAqUqWrqbhmcru33iHpRiz07Fi9waoJP96ViCcK9I-HdK/s1600/DSC_1981.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaHZG29Lp6aNLDzZ1pB3BFaeK8d_8jM80UjJn0knEVrkw7V-7SsKPIk6HOu1Ely7vljVTJoxgTPHT2QkhC2jITgejfgkAcdEGbAqUqWrqbhmcru33iHpRiz07Fi9waoJP96ViCcK9I-HdK/s640/DSC_1981.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Torre de Belém neboli Belémská věž, která stojí v řece, je bezpochyby jednou z nejzajímavějších (a nejfotogeničtějších) staveb v celém Lisabonu. </div>
<br />
<h3 style="text-align: center;">
Sintra</h3>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUTipPeWqRv-KdH0fZx7Ik8eBWlNxmtzkz75x-N-__qv762AyOoKJH-CjQ5IJuXYBHhOXlBhjeSeKxl0L_t3-CdUv8X0FH9g6jd5HSFkR9ptnbdRKrZFRVSW-4VfPdOHwVL34qH9e6j-iR/s1600/DSC_2041.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUTipPeWqRv-KdH0fZx7Ik8eBWlNxmtzkz75x-N-__qv762AyOoKJH-CjQ5IJuXYBHhOXlBhjeSeKxl0L_t3-CdUv8X0FH9g6jd5HSFkR9ptnbdRKrZFRVSW-4VfPdOHwVL34qH9e6j-iR/s640/DSC_2041.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Po dvou dnech v Lisabonu jsme se přesunuly do Sintry, která se stala nejnáročnější částí naší dovolené. Ten den jsme ušly přes dvacet kilometrů a minimálně devatenáct a půl z toho bylo do kopce. Na něm totiž leží ty největší poklady Sintry - Castelo dos Mouros, který vykukuje na za námi, a palác da Pena. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2gWBSpu3V3EPx5tjUY0XqMi4Zp3d_clixwX1kQ_oi55cHFZwfWksBkoqwwq6EeT2gvylfdGpxtfZwuohid0sHF7QpvQXoikCRHqXaJjleuJMW0EUbBtu1K4KQDmFvidkCaf-mGtaHvHPK/s1600/DSC_2053.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2gWBSpu3V3EPx5tjUY0XqMi4Zp3d_clixwX1kQ_oi55cHFZwfWksBkoqwwq6EeT2gvylfdGpxtfZwuohid0sHF7QpvQXoikCRHqXaJjleuJMW0EUbBtu1K4KQDmFvidkCaf-mGtaHvHPK/s640/DSC_2053.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Palác oděný do výrazných barev jsme prošly celý. Osobně na tyhle prohlídky historických staveb moc nejsem, fascinuje mě spíš to, jak vypadají zvenku, ale když už se tam člověk vydrápe, asi neuškodí strávit v tak krásném paláci trochu času.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A jedno doporučení bokem: Nenechte se zlákat řidiči všemožných vozítek (tuk-tuk a spol), že vás nahoru dopraví a ušetří vás námahy. Výšlap je sice docela náročný, ale stojí za to. Cesta k paláci totiž vede nádhernou botanickou zahradou, která místy připomíná prales. A je z ní krásný výhled na okolní kopce, které jsou často zahalené do mlhy, což Sintře propůjčuje trochu magickou atmosféru.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSD33KxKoeGhJLMc5J2hzfM6b-5mJSBrkkHqZadUNmd94nTxa7Cbf3iRaSOr1VR9dSjXIRWqWkiZxe9PZLnMfjTWWkfFOZBmmtwTkuObXZd1J0whDRHiw92NyPiXZ2hS_m2UPrAmiK_Lb5/s1600/DSC_2086.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSD33KxKoeGhJLMc5J2hzfM6b-5mJSBrkkHqZadUNmd94nTxa7Cbf3iRaSOr1VR9dSjXIRWqWkiZxe9PZLnMfjTWWkfFOZBmmtwTkuObXZd1J0whDRHiw92NyPiXZ2hS_m2UPrAmiK_Lb5/s640/DSC_2086.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlLiloQqIP0OJvy6HMMxZHuEXaB02Q9AaBC0pTm6-rjeSGZi4OhZw3qDttqUS4JhTWXCGhAbjc8AKxznQy3QmM5uC6Zrb83n2BFLUg8vkoBUA4uU-1wpi3DX5qwEIE5DjxJhQM6VGITKJE/s1600/DSC_2121.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlLiloQqIP0OJvy6HMMxZHuEXaB02Q9AaBC0pTm6-rjeSGZi4OhZw3qDttqUS4JhTWXCGhAbjc8AKxznQy3QmM5uC6Zrb83n2BFLUg8vkoBUA4uU-1wpi3DX5qwEIE5DjxJhQM6VGITKJE/s640/DSC_2121.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiM0mG4uPpiFODb7QWrxbqvyYcZIl5yzuMNaz_FBDZng4f8Xw1vn7JV4akFhRLQl0FySOD_5CsGIdDHQTi_hO0tEt8PV1NkhqLOb5_rLrXJjdHputM8YDs0I89Tc3ANDBtgx1BJRs7ckkXL/s1600/DSC_2155.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiM0mG4uPpiFODb7QWrxbqvyYcZIl5yzuMNaz_FBDZng4f8Xw1vn7JV4akFhRLQl0FySOD_5CsGIdDHQTi_hO0tEt8PV1NkhqLOb5_rLrXJjdHputM8YDs0I89Tc3ANDBtgx1BJRs7ckkXL/s640/DSC_2155.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Nejvíc mě oslovil komplex Quinta da Regaleira, a to hlavně díky studnám, do kterých se dá slézt a které navzájem propojují tajemné podzemní chodby. A zahrady zdobí vodopády a jezírka plná kamenů, po kterých můžete přecházet sem a tam. Nemluvě o samotném paláci, který je podle mě prostě úchvatný!</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIXQo1jRlVl6WfneHuUC8HR1ZX33gTxEB97VGk-ulv_ghkPIQlqqx8A4WAlVexdSBO6K_LdPUEVaWrqIbAnSogDtnNJWgLEAXTuKDwzXIC89pCgKbhekLQVnAq8N_GAWNrnMNBydz08uGO/s1600/DSC_2222.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1084" data-original-width="1600" height="432" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIXQo1jRlVl6WfneHuUC8HR1ZX33gTxEB97VGk-ulv_ghkPIQlqqx8A4WAlVexdSBO6K_LdPUEVaWrqIbAnSogDtnNJWgLEAXTuKDwzXIC89pCgKbhekLQVnAq8N_GAWNrnMNBydz08uGO/s640/DSC_2222.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCKXGoa5pq9Ne0g0rG2DlAboCTGbjAV0-ljBY7LmA3Tw5YlbwNIKdFk7JJq8n_FD9ev0njq1Zc2UBk5znD7jNqm4rxSn0Gq2lcwJukB13xe_bMQFyoMC1V85J3XCTbJrqlEidIco4te0WZ/s1600/DSC_2231.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCKXGoa5pq9Ne0g0rG2DlAboCTGbjAV0-ljBY7LmA3Tw5YlbwNIKdFk7JJq8n_FD9ev0njq1Zc2UBk5znD7jNqm4rxSn0Gq2lcwJukB13xe_bMQFyoMC1V85J3XCTbJrqlEidIco4te0WZ/s640/DSC_2231.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRLu6jtho2TIb9TXgC1Fm3puaD-OfDJzXdkW1B7vgAeQUJvPyq5mH5sJcAQKNW51t5pH44KXxPGlT6T-edDMCLXgevFb5H5_45zk_Orn-P1W7JMCAa1ouQZt3WX2_r9xKc6jyaKjbD6cXt/s1600/DSC_2239.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRLu6jtho2TIb9TXgC1Fm3puaD-OfDJzXdkW1B7vgAeQUJvPyq5mH5sJcAQKNW51t5pH44KXxPGlT6T-edDMCLXgevFb5H5_45zk_Orn-P1W7JMCAa1ouQZt3WX2_r9xKc6jyaKjbD6cXt/s640/DSC_2239.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkDF2LhXT7v90uvnCXXcjjaDQKUEBl32uEW57uvuDOd77fJxWQrjBrKlQPs6vRED0FlTP5SYGudsZMYP98K4_rCVV7NXXDzKOFblrR5Cu-2eFkC6TqeXDFlKG8dEtYFodMOG3PbRwL6YZi/s1600/DSC_2270.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkDF2LhXT7v90uvnCXXcjjaDQKUEBl32uEW57uvuDOd77fJxWQrjBrKlQPs6vRED0FlTP5SYGudsZMYP98K4_rCVV7NXXDzKOFblrR5Cu-2eFkC6TqeXDFlKG8dEtYFodMOG3PbRwL6YZi/s640/DSC_2270.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
A nejvíc musím pochválit jedno: ubytování! Nocovaly jsme v hostelu Casa Azul, kde jsem měla pocit, že jsem doma. Pán, který hostel vlastní, je neuvěřitelně milý a ochotný. Postaral se nám o zaparkování auta, před výšlapem nás varoval, že nahoře na kopci bude zima a ať si vezmeme bundy (když jste na dovolené na jihu Evropy, věci jako je bunda moc neřešíte) a ráno nám připravil tu nejlepší snídani. Pokoj jsme sdílely s mladou učitelkou z New Yorku, takže jsem si s ní celý večer povídala a dostala od ní spoustu tipů, protože se tam koncem srpna s holkama chystáme. A u snídaně jsme zase potkaly sestry z Nového Zélandu, které spolu cestují po Evropě. Klidně bych bývala zbytek dovolené strávila v tomhle hostelu! Ale portské na nás čekalo trochu severněji.<br />
<h3 style="text-align: center;">
Coimbra & Aveiro</h3>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtZ3V9FpBU8Lp-1ky0mI7B6wS6tpYX7IzPA99YJaPdabu3a1e1Rzud9z3aoGlJ2OWzzkp0GJZJrDaChCPjVUQ1c4J2fMIw3UGxQE-2pDV31CCJ_KtLOdlJhzJgLvvBBduXSaXridfH0dSQ/s1600/DSC_2364.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtZ3V9FpBU8Lp-1ky0mI7B6wS6tpYX7IzPA99YJaPdabu3a1e1Rzud9z3aoGlJ2OWzzkp0GJZJrDaChCPjVUQ1c4J2fMIw3UGxQE-2pDV31CCJ_KtLOdlJhzJgLvvBBduXSaXridfH0dSQ/s640/DSC_2364.JPG" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Následující den jsme si od kopců moc neodpočinuly. Coimbra, malé univerzitní městečko, totiž skoro celé na jednom leží. Závidím tamním studentům ty krásné fakulty. A knihovnu, samozřejmě! Do té jsme bohužel nestihly jít, ale v Portu jsme si literárního turismu užily dost.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFY5XoF1qT5cRtIRJJY0iFrI8hFvmRrqPRgw6vR_falObSSnUVM3C9G5tt4MjS1gXZ4uhEtXSAYeqRLElMnohsjzVTHjtN0lrocyaHQs9bf_kG_09d-1jZpmoeISvA0_dnSqiCr18_vgHg/s1600/DSC_2298.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFY5XoF1qT5cRtIRJJY0iFrI8hFvmRrqPRgw6vR_falObSSnUVM3C9G5tt4MjS1gXZ4uhEtXSAYeqRLElMnohsjzVTHjtN0lrocyaHQs9bf_kG_09d-1jZpmoeISvA0_dnSqiCr18_vgHg/s640/DSC_2298.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQVV8bn4omhd4S1_Dh6ugDC4WXZ_Q8sCoHIHGQpMcItwWD8oN1TsfbviFKZ9pSubURnJZmfuGyH-_aZlOoT-Ggyna6voGPuGpN9EPIcpeb4Ug2by8Nl9hA3HAGbnlN_VJ0RH4oibdSVb1K/s1600/DSC_2279.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQVV8bn4omhd4S1_Dh6ugDC4WXZ_Q8sCoHIHGQpMcItwWD8oN1TsfbviFKZ9pSubURnJZmfuGyH-_aZlOoT-Ggyna6voGPuGpN9EPIcpeb4Ug2by8Nl9hA3HAGbnlN_VJ0RH4oibdSVb1K/s640/DSC_2279.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Studenti koncertují v ulicích Coimbry.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi59q2JnA-pvDcdXMs2KBc7pLlbH3_Yf4IUGNlttGZpJ2ct1-CRTA6RwRn9MryMbg1T7wmjiH3ZHXYtK4gYLkEtxJRkSGZ3EyXP2VAI1feWyB6LXT4Mdh14UNi76pHNTnhy8lVEFvPOImP3/s1600/DSC_2289.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi59q2JnA-pvDcdXMs2KBc7pLlbH3_Yf4IUGNlttGZpJ2ct1-CRTA6RwRn9MryMbg1T7wmjiH3ZHXYtK4gYLkEtxJRkSGZ3EyXP2VAI1feWyB6LXT4Mdh14UNi76pHNTnhy8lVEFvPOImP3/s640/DSC_2289.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Že na jihu všude v oknech, na balkonech a na šňůrách mezi domy visí prádlo už mě nijak nepřekvapuje, ale Portugalci tohle zdobení domů posunuli na novou úroveň. Proč na balkon nepověsit třeba rychlovarnou konvici? Ale co konvici, rovnou tam zaparkujte kolo. Why not.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS73xsHFcTbUsu-ECvVwQp_4gxJJNMscCcmdd3HeSUs8Cy3Nl93Xku-cIgvkrIM2rCV34aZmvfo3knVEkYTTVoAXvzldR_7s6u8m6J-gDIHDAZbO6RZpzPE0F-nqEteLhK8cxLvhl2mgL-/s1600/DSC_0067.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS73xsHFcTbUsu-ECvVwQp_4gxJJNMscCcmdd3HeSUs8Cy3Nl93Xku-cIgvkrIM2rCV34aZmvfo3knVEkYTTVoAXvzldR_7s6u8m6J-gDIHDAZbO6RZpzPE0F-nqEteLhK8cxLvhl2mgL-/s640/DSC_0067.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbhvbaPGPavX8cWfcmAmA8qL4axxfFpiMr3YCbKRW2ZYblFLz4yZxpQVT4cAMh27okXQG6XyeOi12yvpeAbMKgM9x4uJ1GM9uHFCkrcIqJjANmsKdjelcvK6ufyrOOyoORusOuFyqg9n0o/s1600/DSC_0080.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbhvbaPGPavX8cWfcmAmA8qL4axxfFpiMr3YCbKRW2ZYblFLz4yZxpQVT4cAMh27okXQG6XyeOi12yvpeAbMKgM9x4uJ1GM9uHFCkrcIqJjANmsKdjelcvK6ufyrOOyoORusOuFyqg9n0o/s640/DSC_0080.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Aveiro, Aveiro. Neboli portugalské Benátky. A konečně město, kde nejsou kopce! Bolavé nohy jsme nechaly odpočinout a projely se městem na gondole, které mají vážně rozmanité zdobení. Na přídích najdete většinou buďto jídlo, nějakou tu erotiku anebo náboženské motivy.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPS2c-wjgwROVoKHsWTs2dJXvR4M979ISselxDnAdFknlADXaKcGRgf9jJeUd5IgD9Et1yM8WgNJpGtYil1ttSq2yMzm9si1ZNgaKLhzIIGCjZIQTj7gR7rYFG7yOBdP0SG1VCwP2gSVPA/s1600/DSC_0106.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPS2c-wjgwROVoKHsWTs2dJXvR4M979ISselxDnAdFknlADXaKcGRgf9jJeUd5IgD9Et1yM8WgNJpGtYil1ttSq2yMzm9si1ZNgaKLhzIIGCjZIQTj7gR7rYFG7yOBdP0SG1VCwP2gSVPA/s640/DSC_0106.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfUS3ny4veEsJrJsR2amHQzZMb3RvAVC0DCx28vq1SxoKFW30-D_Nkw9xt_GT6v6rqT7tv2TTRIl6YPOlvkj0-qwxRnNy6M2fXj2Y9XbVn_JxSD6BPXKJdOKB4Pov2lLq0e4HO0tsgGwk-/s1600/DSC_0104.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfUS3ny4veEsJrJsR2amHQzZMb3RvAVC0DCx28vq1SxoKFW30-D_Nkw9xt_GT6v6rqT7tv2TTRIl6YPOlvkj0-qwxRnNy6M2fXj2Y9XbVn_JxSD6BPXKJdOKB4Pov2lLq0e4HO0tsgGwk-/s640/DSC_0104.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Průvodce nám dělal portugalský Danny DeVito. Když jsme se společně s francouzským párem nalodily, zeptal se nás, jakou řečí mluvíme. "Anglicky," odpověděly jsme. "Proč nemluvíte francouzsky?" rozčiloval se, načež všechno odvykládal v portugalštině. I když jsme nerozuměly ani slovu, stejně to díky jeho přednesu bylo vtipné. A informace o Aveiru si holt najdu na Wikipedii. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjX3zgF8Gzs1VZU3FL9TMY_jv-VF6vxZh7N7TvXjCCjMudeIQX6tc7tswzXMiaMGKl9oasVLK7I0PFWAF_q8bWbVzYBj_eRrSefFRTKBXRtj9DFeTSKJ2A-VSJP4L_8zEDnihB9kN_t5Q9l/s1600/DSC_0161.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjX3zgF8Gzs1VZU3FL9TMY_jv-VF6vxZh7N7TvXjCCjMudeIQX6tc7tswzXMiaMGKl9oasVLK7I0PFWAF_q8bWbVzYBj_eRrSefFRTKBXRtj9DFeTSKJ2A-VSJP4L_8zEDnihB9kN_t5Q9l/s640/DSC_0161.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Kousek od Aveira je pláž, která se jmenuje Costa Nova. A najdete na ní tyhle roztomilé rybářské domečky, které zdobí nejeden místní pohled a magnet. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxRRNew_d4Ty18SzwueDwQKEaW97jsbHiXXOk-mGcBXEcQ0wxKKG8Sxukca4puzn71w0_YJpkcYGrkmbhmDnaixkk6inUueObT-V3gBEqNwLeOOqZzwxTBMF6NtBIEzTyQj7MUNltYbwcm/s1600/DSC_0118.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxRRNew_d4Ty18SzwueDwQKEaW97jsbHiXXOk-mGcBXEcQ0wxKKG8Sxukca4puzn71w0_YJpkcYGrkmbhmDnaixkk6inUueObT-V3gBEqNwLeOOqZzwxTBMF6NtBIEzTyQj7MUNltYbwcm/s640/DSC_0118.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_El6YSXhFC7NC3qkuKoypaAidNjjip9-8zpzcM5eFvdhCqXfguDubKR70Xc6aIaeHSAyI-QHuWbP4i8syOSgtzwN9B_j7Ck4TinqXH1TlYCqI4yb3lFOaQ-9IBoBujTkfmXt7zQViP_jM/s1600/DSC_0193.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_El6YSXhFC7NC3qkuKoypaAidNjjip9-8zpzcM5eFvdhCqXfguDubKR70Xc6aIaeHSAyI-QHuWbP4i8syOSgtzwN9B_j7Ck4TinqXH1TlYCqI4yb3lFOaQ-9IBoBujTkfmXt7zQViP_jM/s640/DSC_0193.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Samotná pláž je úžasná! Překvapilo mě, jak jsou pláže na severu odlišné od těch na jihu. Už žádné skály a útesy, ale písečné duny, majáky (tady na té pláži se shodou okolností nachází ten největší v celém Portugalsku), spousta surfařů a nekonečné promenády. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXhYu8O2atvR3IIJpFd5iylx0r_c3IG96VV1ROQrGUXINTnxe3yOD9F48shiXnaw6XIZqvRQWkMrU2hoijqi0g3SIopNVrh-yWqc966isiEKLXeKN60-UKAqFH2du7G2p4pUocZskUsgJj/s1600/DSC_0246.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXhYu8O2atvR3IIJpFd5iylx0r_c3IG96VV1ROQrGUXINTnxe3yOD9F48shiXnaw6XIZqvRQWkMrU2hoijqi0g3SIopNVrh-yWqc966isiEKLXeKN60-UKAqFH2du7G2p4pUocZskUsgJj/s640/DSC_0246.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMQYUtAw4D-yrvzhIQRDwEEM5-yvVw1DzeS85O677_U2aoklRZ7AWfgdwqnabaenogBVMq3viqP11lphd1BtNj8URuMcGjJe3zzp7PIBBUVe0W1cQqC2xcb30p3Q8j4eKXgtU8vkICoORj/s1600/DSC_0280.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMQYUtAw4D-yrvzhIQRDwEEM5-yvVw1DzeS85O677_U2aoklRZ7AWfgdwqnabaenogBVMq3viqP11lphd1BtNj8URuMcGjJe3zzp7PIBBUVe0W1cQqC2xcb30p3Q8j4eKXgtU8vkICoORj/s640/DSC_0280.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
Porto</h3>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn84eU3HO2PKba7ZRDchyphenhyphenznG_e2ctoCvMkI2uW4XsmVghcxrYaeonyZ7yaugyWiNnj12O0CzeRDriWA3m49VixgrexltSecBHsTgqlC2cl_vT5wfNtePZII8-t5Kh-W1ve6d0E7QorsjWV/s1600/DSC_0420.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn84eU3HO2PKba7ZRDchyphenhyphenznG_e2ctoCvMkI2uW4XsmVghcxrYaeonyZ7yaugyWiNnj12O0CzeRDriWA3m49VixgrexltSecBHsTgqlC2cl_vT5wfNtePZII8-t5Kh-W1ve6d0E7QorsjWV/s640/DSC_0420.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
Poslední víkend jsme strávily v Portu. To město mě okouzlilo. Nádherná architektura, náplavka plná útulných vináren, odkud je krásný výhled na město - stejně jako z mostu krále Ludvíka (odkud je pořízená fotka nahoře) a božské knihkupectví.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3mOFFEo22FuNojRh2XY1q1rK6t3LVtab6a_04Y2iP4cnbh7v2H7UwrURkXCLMGu33KOeM7xWtnQqTFf1NoGd64KHK8jrl-c2sKG2dIrzSs7OPmqmUMF6N5UqDmfAeZhomalVEfWlQMhDE/s1600/DSC_0379.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3mOFFEo22FuNojRh2XY1q1rK6t3LVtab6a_04Y2iP4cnbh7v2H7UwrURkXCLMGu33KOeM7xWtnQqTFf1NoGd64KHK8jrl-c2sKG2dIrzSs7OPmqmUMF6N5UqDmfAeZhomalVEfWlQMhDE/s640/DSC_0379.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4WpmWdObPL_SGMVa1ErqbRiuM9BcEAlE_x9tAASYKF_hCraBWNlNyAAKgcNv64xm9K-l5tbGH_Bfb0EjNKK6tWyZ1rsLSo0gS7E_oP5Bf2PE8hLmzBtRJxjxjF4EckgHmP60c659hgU9l/s1600/DSC_0366.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4WpmWdObPL_SGMVa1ErqbRiuM9BcEAlE_x9tAASYKF_hCraBWNlNyAAKgcNv64xm9K-l5tbGH_Bfb0EjNKK6tWyZ1rsLSo0gS7E_oP5Bf2PE8hLmzBtRJxjxjF4EckgHmP60c659hgU9l/s640/DSC_0366.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWdieZ2EByjBn4Iik9cXHl7_VUTsoWG8wImf9OtIyhbQV0TyU_IZ0Ix1ExWOC2YVz0zAIk3j-L-DukkLDqgLIf8M-2Wio1bdEHcDlYiu6QS4ip6wlA74PwdLkq-HMPMxRECow8yU9ybGMk/s1600/DSC_0323.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWdieZ2EByjBn4Iik9cXHl7_VUTsoWG8wImf9OtIyhbQV0TyU_IZ0Ix1ExWOC2YVz0zAIk3j-L-DukkLDqgLIf8M-2Wio1bdEHcDlYiu6QS4ip6wlA74PwdLkq-HMPMxRECow8yU9ybGMk/s640/DSC_0323.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Ano, tohle knihkupectví. Livraria Lello. Fronta u vstupu bývá nekonečná, a to z jednoho prostého důvodu. Inspirovalo J. K. Rowlingovou při psaní Harryho Pottera. A taky je titulováno jako "nejkrásnější knihkupectví na světě", s čímž musím souhlasit. Hezčí jsem vážně neviděla. Ale fotky jako z nejkrásnějších Instagramů uvnitř neuděláte, protože je tam hlava na hlavě snad 24 hodin denně.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiicimY1feZGa2lex0k_ZPbJW06xOw9s0Qf3SegBkxRlykUyl0gKYu6VJ5oV5ZZfQrY1bcg-6fieiRGVJpPGqCSRNz7TQCSefCuAltdWmrfvk_ZUwNgcenUy2ARc7Eh9QSZsYYtLOlQQpha/s1600/DSC_0413.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiicimY1feZGa2lex0k_ZPbJW06xOw9s0Qf3SegBkxRlykUyl0gKYu6VJ5oV5ZZfQrY1bcg-6fieiRGVJpPGqCSRNz7TQCSefCuAltdWmrfvk_ZUwNgcenUy2ARc7Eh9QSZsYYtLOlQQpha/s640/DSC_0413.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Vinná ulička. Svoje podniky tady mají ti nejznámější portugalští vinaři. My jsme tu večer vypily lahev Sandemana (Ruby), ke kterému jsme snědly talíř ovčího sýra. A mně se splnilo to, o čem jsem básnila celých deset dní. "Chci sedět na náplavce se skleničkou v ruce a sledovat západ slunce nad Portem. To je všechno, co chci," omílala jsem neustále. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH5wZXaHo6YZ9x5mMcQFsyEIwYSsYUZ6pmTUt270UgvrvKefMRnn-e7scRc1-rIHOmS7cq1RzGVxToY4HImouYohb-NXEV04WTSsEnPJb6TGUkyZTEzzYWd9Em23A2e0cNPcdExGvdXEbh/s1600/DSC_0468.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH5wZXaHo6YZ9x5mMcQFsyEIwYSsYUZ6pmTUt270UgvrvKefMRnn-e7scRc1-rIHOmS7cq1RzGVxToY4HImouYohb-NXEV04WTSsEnPJb6TGUkyZTEzzYWd9Em23A2e0cNPcdExGvdXEbh/s640/DSC_0468.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUZ0A4nLMBWhZeZFWkb6MNDPOlglFSgP__H7C5lr_6KqAk1UY2JIEW7S5mXL4NBYDFU-B3PTjdySJa11JyV5Uj3R9wa4Edm1I0_0vAO9319ZalXjMOJnO4s007p-rQbM4huebl1hD-mDCw/s1600/DSC_0551.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1068" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUZ0A4nLMBWhZeZFWkb6MNDPOlglFSgP__H7C5lr_6KqAk1UY2JIEW7S5mXL4NBYDFU-B3PTjdySJa11JyV5Uj3R9wa4Edm1I0_0vAO9319ZalXjMOJnO4s007p-rQbM4huebl1hD-mDCw/s640/DSC_0551.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp-ribMlgIgz15NfgZuO4oByNAeZ8edaksBy9A7AypNwS_CT-FQ7axq0mtizS_InimVY0-6SWzpcU1-cb0ieXlEM0wipURdl6u3VTAWZjqUknpdOZvolX22GI0XZ5PNLPXChqwe9-76wu6/s1600/DSC_0552.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp-ribMlgIgz15NfgZuO4oByNAeZ8edaksBy9A7AypNwS_CT-FQ7axq0mtizS_InimVY0-6SWzpcU1-cb0ieXlEM0wipURdl6u3VTAWZjqUknpdOZvolX22GI0XZ5PNLPXChqwe9-76wu6/s640/DSC_0552.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-fVkEeOrl6Go8bbowDO5w_Z5SxK4Cob-ZCol1tKIVmh3DczGqaWzLHjc5EdjfS6Ehoujj3H5K0oWIDjs5hx80vcIpjdpLLKV6wu-harEvz0RbacsdR7uJhv-IZze5HDdyllYDrc1i_0G-/s1600/DSC_0578.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-fVkEeOrl6Go8bbowDO5w_Z5SxK4Cob-ZCol1tKIVmh3DczGqaWzLHjc5EdjfS6Ehoujj3H5K0oWIDjs5hx80vcIpjdpLLKV6wu-harEvz0RbacsdR7uJhv-IZze5HDdyllYDrc1i_0G-/s640/DSC_0578.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQ32FnVIhJLiKrraVW6U_9sh-tTFnLJPkVg93oB8T6ZrZJFgpUlp2O0h0nZxD-DV26eYVcRT9fMvHrh_lDv3aCM7FuwFay2Gl_UILhmfGwOt3GRHSIjsxQNgiHcolMtDQ81vlTsGnIBz5D/s1600/DSC_0593.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQ32FnVIhJLiKrraVW6U_9sh-tTFnLJPkVg93oB8T6ZrZJFgpUlp2O0h0nZxD-DV26eYVcRT9fMvHrh_lDv3aCM7FuwFay2Gl_UILhmfGwOt3GRHSIjsxQNgiHcolMtDQ81vlTsGnIBz5D/s640/DSC_0593.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Poslední den už jsme měly všechna portská zákoutí prozkoumaná, víno vypité, a tak jsme se rozhodly si ještě trochu užít oceánu a plodů moře. Dostaly jsme tipy na pár restaurací, kde dělají skvělé ryby, o kterých pro změnu celých deset dní básnily holky. V jedné z nich si daly mořského okouna, který prý splnil všechny jejich fantazie - ale kamkoliv v oblasti Douro Marina zavítáte, nejspíš s jídlem nešlápnete vedle. A většina podniků je navíc i docela levná.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj11IGLRiVKEWsVukFEP5KBoKhqa4VNAobgX1EEyp2U10mtvY3IKg4y2_T4M71TCYzxlTINfZQoSZnAQQKr093pTLZWvxtZmaj2r0IHLKxw2F3osgHIY0FYoEJGCrpsYy6oGBhzaK4tJit3/s1600/38046126_1345937602202806_2876419282659442688_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1370" data-original-width="870" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj11IGLRiVKEWsVukFEP5KBoKhqa4VNAobgX1EEyp2U10mtvY3IKg4y2_T4M71TCYzxlTINfZQoSZnAQQKr093pTLZWvxtZmaj2r0IHLKxw2F3osgHIY0FYoEJGCrpsYy6oGBhzaK4tJit3/s640/38046126_1345937602202806_2876419282659442688_n.jpg" width="406" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A ještě literární tečka: Kromě Černooké, která mi na cestách samozřejmě musela dělat společnost, jsem do Portugalska vzala i Call Me By Your Name Andrého Acimama - a bezmezně jsem se zamilovala. Ta lyrická próza s psychologickým podtextem je prostě tak krásná! O příběhu samotném ani nemluvě.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtkXLYrk7UzVVPFctwjRMgIh37b89dRZNz_dsmGH1ebo-Kosr6yDvACQ9sohAPnYl5xOoz84OPppO5gz4VIt05fuMou5QWuDZ8NDK86BVt9ulZvbsQgz_VWr77SWWz1-vqVdrrWkUPs5kK/s1600/downlister_2018-07-31_00-03-11.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="764" data-original-width="1080" height="452" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtkXLYrk7UzVVPFctwjRMgIh37b89dRZNz_dsmGH1ebo-Kosr6yDvACQ9sohAPnYl5xOoz84OPppO5gz4VIt05fuMou5QWuDZ8NDK86BVt9ulZvbsQgz_VWr77SWWz1-vqVdrrWkUPs5kK/s640/downlister_2018-07-31_00-03-11.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
A kam vyrážíte letos v létě vy? </h3>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-66426653982628892352018-06-04T21:34:00.000+02:002018-07-31T00:04:25.758+02:00Střípek z Černooké <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkDK9c94gghemt7dY7w67Sq5JI66OWxpL5VtPylTRettOu1MTr4ZYBzszPGfYH_yKrY0IfAkInGLN_2gtYqKHoCTUlM4PQCnQUwIte3rr1NJBjZmQzZ5Ofl_QHvviHGeq1V9Jdyxr588yX/s1600/downlister_2018-07-31_00-03-46.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="836" data-original-width="1080" height="494" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkDK9c94gghemt7dY7w67Sq5JI66OWxpL5VtPylTRettOu1MTr4ZYBzszPGfYH_yKrY0IfAkInGLN_2gtYqKHoCTUlM4PQCnQUwIte3rr1NJBjZmQzZ5Ofl_QHvviHGeq1V9Jdyxr588yX/s640/downlister_2018-07-31_00-03-46.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div align="justify" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12pt;"> </span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> </span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: medium;"> </span><span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;">První dny u jezera plynou mučivě pomalým tempem. Když jsme uklidili dům, najednou není co dělat. Venku je moc zima na to, aby se celé dny daly trávit procházkami lesem nebo sezením u vody. Zatímco uvnitř se jako jediná zábava nabízí čtení, na které se nejsem schopná soustředit, vaření, jímž se zaměstnává táta mezi opravami jednotlivých částí domu, nebo Člověče, nezlob se s Emou, kterou už omrzelo poslouchání písniček, pouštění jediných pěti filmů, co jsou k dispozici, a přemlouvání táty, aby ji zavezl do nejbližšího města a koupil jí časopisy.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Stačí jenom pár prohraných her, a přestane ji bavit i to. Odhodí kostku doprostřed stolu a otráveně vzdychne. Podepře si buclaté pihovaté tváře rukama a po očku pozoruje tátu, jak vaří. Už je mi jasné, že vychrlí další prosbu o svezení do civilizace.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Jak moc je dvacet kilometrů?“ začne.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Hodně, když jsou zbytečné,“ odvětí táta, aniž by zvednul zrak od škrabání brambor.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „A co kdybychom se cestou stavili na pizzu? Pak bude ta cesta mít větší smysl.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Pořád je to hodně. A já už večeři připravuju.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Ale já se hrozně nudím!“ zakňourá.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Přečti si knihu.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Nechci knihu, chci časopis.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Koupím ti ho cestou domů.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Jenomže to je až za deset dní!“ namítne rozzlobeně. Ema není vznětlivá a skoro nikdy se nechová popudlivě, pokud se nenudí. Pak je jako každé jiné dítě na téhle planetě.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Zítra si vyjedeme na vodu a chytíme k večeři velkou rybu. Nebo i malou,“ navrhne táta smířlivě, aby ji ukonejšil vyhlídkou na nějakou aktivitu.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Tak jo,“ zavrčí a zvedne se od stolu.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Kam jdeš?“ křikne za ní, ale to už Ema dupe do schodů.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Pro knihu!“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Vyměníme si překvapené pohledy. Ema čtení knih neholduje, pokud to nejsou ty skryté na půdě našeho domu, které ale čte za úplně jiným účelem, než je zábava. Ostatně, sama to před pár minutami rezolutně odmítla, takže nás náhlá změna jejího názoru udiví.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Než se stihneme vzpamatovat, Ema už peláší dolů s nějakým svazkem obaleným ve starém vydání novin, jejichž stránky už jsou zažloutlé. Uvelebí se v obýváku přes chodbu, kde v krbu doutnají žhavé uhlíky. Plamen už uhasl.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Mělo by se přiložit,“ poznamenám od kuchyňského stolu.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Táta se prohne v páteři, aby přes zárubně viděl na dohořívající dřevo. „Teď nemůžu. Můžeš to udělat? Aspoň se zabavíš. Ale musíš ven pro dříví,“ řekne a dál se věnuje práci.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Dobře.“ Cestou ven se zastavím pohledem na Emě, jíž zpoza opěradla velkého křesla kouká jen temeno pokryté světlými vlasy.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Klopy kabátu si přitáhnu co nejblíž ke krku, abych se ubránila únorovému chladu. První vteřina na verandě mě ale přesvědčí, že to nestačí. Sice nemrzne, ale z hor ze severozápadu vane ledový vítr, studenější, než jsem kdy zažila za největrnějších podzimních dnů ve městě. Když se mi dostane k holé kůži pod svršky, zuby mi okamžitě začnou drkotat o sebe, a ani rychlá chůze ke kůlně mi nijak nepomůže. Navíc už je všude tma, a protože jsem si nevzala baterku, stěží vidím na cestu, takže na každém metru zakopávám o pohozené nářadí, větev nebo kořen stromu vyčuhující ze země.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Malý dřevěný domek, který jsme povýšili na sklad dříví, nepřiléhá těsně k chatě, ačkoliv by to bylo pohodlnější. Leží asi sto metrů od ní, kde už stromy rostou hustě. Měla bych ho bezpečně najít – jako malá jsem se do něj pokaždé utíkala skrýt při hře na schovávanou. Tam, nebo za okolní křoviska a široké kmeny buků.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Tma přede mnou začne nabírat zřetelnějších obrysů a já rozpoznám tvar kůlny. Je nízká, jen o pár desítek centimetrů vyšší než já, a má střechu pokrytou červeným šindelem, který teď samozřejmě není vidět.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Začnu šátrat rukama po stěnách kolem vchodu, někde by měl být vypínač k lampě visící nad vraty. Konečně se mi to podaří, ale ať ho mačkám sebevíc, světlo se ne a ne rozsvítit. Táta asi ještě nevyměnil žárovku, anebo praskla mrazem. Zvážím myšlenku, že se vrátím do chaty pro baterku, ale představa absolvování té cesty dvakrát navíc mě přímo odpuzuje. Dát dřevo do košíku potmě nemůže být zas tak těžké.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Otevřít dveře je hračka, petlice, které je drží na místě, najdu po hmatu raz dva a koš pořád leží na pravé straně kůlny, jak jsem předpokládala. Tak to je už roky a nikdy se to nezmění, ani kdybychom sem nezajeli půl století. Každá věc tu má své stálé místo.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Nahmatávám polena jako slepec a dávám je do košíku; občas to neodhadnu a dřevo s hlasitou ranou dopadne na vybetonované podloží, takže mi naplnění jeho obsahu trvá déle, než by mohlo, kdybych byla dost chytrá a vzala si baterku.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> </span><span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;">Za pár minut mám prsty zkřehlé tak, že je skoro necítím, a při své neohrabanosti jsem si do nich už jistě zadřela nějaké třísky, které ucítím později, až je budu s pomocí jehly dolovat ven.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Chytnu koš za ucha, abych otestovala jeho váhu. Dost možná ještě není plný, ale rozhodně je těžký. Rozhodnu se, že tolik dřeva, ať už je ho, kolik chce, bude muset stačit.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Zvednu ho do náruče a vyšpulím břicho, abych váhu břemene podepřela. Otočím se k vrátkům, které se mi v tu chvíli prudce zabouchnou před nosem. Úlekem ucouvnu a zakopnu o poleno pohozené na podlaze. Spadnu na hromadu dříví a narazím si kostrč o ostrou hranu špalku. „Sakra!“ ulevím si. Bolí to jako čert, zorné pole mi zaplní tisíce bílých teček.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Dveře musel přibouchnout silný náraz větru, uklidňuju se, zatímco sbírám sebe i košík, který se během mého pádu převrhnul na stranu, a část nákladu se z něho vysypala. Nevadí. Aspoň bude lehčí, pomyslím si a strkám do dveří.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Pokládám košík na zem, abych mohla zasunout petlice, ale ztuhlé a omlácené ruce už mi vypovídají poslušnost. Trvá mi dlouho ty dva výstupky na neohoblovaném dřevě vůbec najít a pak je zase zavřít, protože už jsou hodně opotřebované a jde to ztuha.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Jak s nimi zápasím, uslyším v křoví opodál zapraskání, moc hlasité, než aby ho měla na svědomí veverka. Nejdřív mě napadne, že se táta přišel podívat, co mi tak dlouho trvá, ale zvuk se ozývá z opačné strany. </span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Nechám petlice petlicemi a mžourám do hlubokého lesa rozléhajícího se desítky kilometrů kolem jezera. Popojdu ke křoví, ze kterého jsem slyšela pod něčí vahou praskat větve, a s bušícím srdcem ho rozhrnu. Nikde nic. Znovu mě vyleká prásknutí vrat; škubnu sebou jejich směrem.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Měla bych jít. Je dost možné, že se tu kolem potuluje rys. Nejsou sice agresivní a člověka si většinou nevšímají, ale když se vyděsí, brání se jako každé zvíře. A já bych se svými osmačtyřiceti kily sotva obstála v boji se šelmou s ostrými drápy.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Ještě jednou se otočím ke křoví, abych se přesvědčila, jestli tam na mě něco nečíhá, a vtom mě mezi stromy pár metrů od místa, kde stojím, zaujme pohyb. Snažím se zaostřit do temně modrého hávu noci. Mezi stromy vážně někdo chodí. Žádné zvíře, ta postava je napřímená. Je lidská.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Neodvážím se promluvit. Stojím, kde jsem, netroufám se pohnout brvou, a ani nemůžu. Svaly mi ochromil strach. Jako v noční můře, když člověka něco děsí k smrti, ale on přesto nemůže utéct. Z nohou se stávají kořeny zapuštěné do země, prostředí se mění na bažiny a tekuté písky, co pohlcují a neumožňují jednat, jak nakazují pudy.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Pozoruju ji nebo jeho, velkou hroudu temnoty větší, než je sama noc, neznámého návštěvníka a vetřelce, jak se proplétá mezi mohutnými kmeny, mizí a zase se objevuje, stále dokola celou věčnost. Vypadá jako stín, a taky tak zní. Jako by se ani nedotýkal chodidly země, ale vznášel se. Možná jeho kroky neslyším kvůli krvi – řinčí mi v uších, kam přes ni místo vichřice doléhá jen zběsilý tlukot mého srdce.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Pak se dotkne mého ramene a moje reflexy se po několikaminutové paralýze probudí k životu. Trhnu sebou a udělám výpad vpřed, ale rukáv mého kabátu se zachytí o větev a já místo úniku padám na zem. Rychle se otočím na záda, abych viděla útočníkovi do obličeje, ale oslepuje mě světlo baterky.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Kdo jste?“ slyším se říkat, můj hlas zní, jako bych mluvila odněkud ze strašné dálky. Obrátí světlo proti své tváři, abych ji lépe viděla, a ten okamžik mezi čirou panikou a bezbřehou úlevou je skoro nekonečný. </span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Proboha!“ vyhrknu. „Tati!“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Co tady vyvádíš? Chceš nastydnout? Vstávej,“ nakloní se ke mně a jednou rukou mě vytáhne zpátky na nohy.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „J-já jsem nemohla zavřít dveře a nešlo rozsvítit světlo, a pak jsem slyšela zvuky odsud a viděla někoho chodit támhle mezi stromy,“ plácám jedno přes druhé, až skoro sama nevím, co mluvím, a ukazuju do míst, kde jsem viděla přízrak. „Nebyl… nebyl jsi tam ty? Nejsou tu nějaké jiné chaty? Je možné, že to byl třeba vzdálený soused nebo myslivec?“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Táta mě přivine do náručí, když zjistí, že se klepu. „Ne, miláčku. Chata je na samotě, na kilometry tu kromě nás nikdo nebydlí. Muselo se ti to jenom zdát.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Dala bych nevím co za to, že jsem někoho viděla. Ale nemá cenu tátu dál přesvědčovat. Měl by mě ještě za většího šílence než doteď, a to nechci riskovat. „Asi máš pravdu,“ řeknu jen.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Pojď, půjdeme pryč z té zimy,“ chytne mě kolem ramen a do druhé ruky popadne koš. „To je muší váha. Je v něm vůbec nějaké dřevo?“ zasměje se.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;"> </span></span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> </span><span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;">Když se večer chystám do postele, navštíví mě ona. Od pobytu v nemocnici to dělá pravidelně. Její hlas je poslední, co slyším, když pozdě v noci usínám, a první, který ke mně promlouvá po ránu. I když už mě nepřekvapuje tolik jako dřív, rozhodně jsem si ještě tak docela nezvykla. Cuknu sebou, když mi začne hlavou znít její smích.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Fajn hra,“ poznamená.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Cože?“ zavrčím. I když bych nemusela, něco mě nutí odpovídat jí nahlas. Asi je to přirozená reakce.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Na schovávanou přece. Ale nemusela jsi tam stát jako pařez, to pak není taková zábava. Znáš to pořekadlo, nebo ne?“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;"> </span><span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif;">„Co?“</span></span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Bože, Viktorie, osvěž si trochu paměť. ‚Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát!‘ Mohla to být větší švanda, kdybys pořád nekňourala a neschovávala se do tatínkovy náruče!“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Chodidly mi projede vlna mrazu. „Tam venku…“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Já nevím, možná. Nenašlas mě, takže to nemůžeš vědět. Byla jsem to já, nebo myslivec? Nebo snad vzdálený soused? A co třeba rys ostrovid?“ zařehtá se zlomyslně.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Co chceš?“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Ty jsi <i>tak </i>otravná,“ protáhne, skoro vidím, jak protáčí ty černé oči v sloup. „Kdy už tě ty otázky omrzí? ‚Kdo jsi? Co tu chceš? Proč to děláš?‘ Nuda.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Až mě necháš být.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Znova se zachechtá. „Beru to zpátky. Nejsi otravná. Vlastně jsi docela roztomilá s tou svou dětinskou naivitou. Pořád věříš, že zmizím, stejně jako doufáš, že tě Adam neopustí.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Jak to myslíš?“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Chovala ses jako cvok, a pak tě našel v nemocnici po pokusu o sebevraždu stejně zoufalém jako ty sama. A nakonec jsi ho nechala stát před domem skoro bez rozloučení. Asi to pro něj není zvlášť příjemná situace. A teď, když jsi v tomhle zapadákově, bude mít dost času přemýšlet, nemyslíš? Možná už ani není v Praze. Může to být důvod, proč ti nevolá. Už tě nemiluje. Ale ty jeho taky ne, takže se vlastně nic neděje, ne?“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Nechci ho ztratit.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „A proč ne? Vždyť ho nemiluješ, a dokonce s ním nechceš ani být, tak nač to majetnictví?“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Miluju ho,“ ohradím se. „Milovala jsem. Než jsi přišla ty a všechno zkazila.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Odfrkne si. „Nebuď patetická.“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Milovala jsem ho,“ zopakuju ve snaze přesvědčit ji, sebe a Adama, který mě nemůže slyšet.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> „Jenom ses s ním cítila v bezpečí. Je lepší dívat se do jeho očí než do zrcadel. Do vlastní duše. Ne?“</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Zmlkne a zanechá ve mně úzkost a tuny pochybností nad vlastními city, láskou, která mi celé měsíce dělala život snadnějším, která byla prvním lékem, co mi účinně pomáhal zbavit se deprese, přízraků, bolestných vzpomínek. Nebo je aspoň nevnímat.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> A teď mám připustit, že všechno dobré, v co jsem věřila, byla pouhá iluze a realitou je noční můra, již jsem si zdůvodňovala všemi možnými teoriemi, které mi i přes svoji nelogičnost dávaly smysl, protože jediné, co jsem si doopravdy přála, bylo žít normální život.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Chvilkové štěstí v podobě Adama se ale zlomilo tak rychle a nečekaně, že jsem si na ně ani nestačila zvyknout. Opustilo mě bez varování. Ne Adam sám nebo jeho city ke mně, ale moje emoce, nad kterými každým dnem ztrácím kontrolu víc a víc. Je to zvláštní, jako bych to ani nebyla já, kdo pláče, kdo se bojí nebo je lhostejný k někomu, pro koho mu bilo srdce. Všechno je tak prchavé, fixované na jeden jediný okamžik, jejž teď vnímám, ale v příští minutě už ho nemůžu definovat jako minulost, je to prostě neurčité, rozmazané a na hony vzdálené ode mě samé. Všecičko na světě.</span><br />
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"> Jediné, co mi ještě zůstává v srdci na pevném místě, je máma, ale kromě ní všechno pomalu vytlačila ona a její existence v mé hlavě, v mých myšlenkách, celé mé bytosti a všude kolem ní. Ona. Černooká.</span></div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-8112181631947279072018-05-17T19:52:00.000+02:002018-07-31T00:05:19.275+02:00Černooká - příběh za příběhem<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12.0pt;"><i>Za pár týdnů bude na světě moje první
literární dítě – Černooká. Proto si říkám, že je nejvyšší <o:p></o:p></i></span></div>
<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12.0pt;"><i>čas se o ní trochu rozepsat. Říct, co je
tenhle román zač, jak vznikal a jak se dostal až do fáze, kdy je těsně před
vydáním. O většině z toho jsem ve zkratce mluvila v sobotu na Humbook
stage na Světě knihy, ale protože tam ne všichni mohli dorazit, rozhodla jsem
se všechno podstatné zaznamenat právě sem…</i></span></div>
<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12.0pt;"><i><br /></i></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjI8tJ_LBaXlMutQxbu2m6vGEKXd8SoM_Lh6EewPU3Fnn9z0Hc7MKy81ot0LAnil7CnfYc8VJSvLJxu7NHsb-QOlMU33T3Wt9OFECJR0dLBuJDjgyrQ7KaKsa0162SdJ7YD7jsVhNUc_j1w/s1600/downlister_2018-07-31_00-03-11.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="764" data-original-width="1080" height="452" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjI8tJ_LBaXlMutQxbu2m6vGEKXd8SoM_Lh6EewPU3Fnn9z0Hc7MKy81ot0LAnil7CnfYc8VJSvLJxu7NHsb-QOlMU33T3Wt9OFECJR0dLBuJDjgyrQ7KaKsa0162SdJ7YD7jsVhNUc_j1w/s640/downlister_2018-07-31_00-03-11.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12pt;">Ale než se pustím do vykládání příběhů „ze
zákulisí“, myslím, že je vhodné říct, o čem Černooká je. Viktorii je osmnáct a
žije na první pohled normální život. Chodí na střední, má nejlepší kamarádku a právě
zažívá první lásku. Pod klidným povrchem ale zuří bouře. Viktorie se totiž
nikdy nevzpamatovala ze smrti matky, stejně jako zbytek její rodiny, a topí se
ve stále horších depresích, z nichž nevidí cestu ven. Navíc začne vídat
svůj odraz s černýma očima, který postupně ožívá, bere na sebe podobu
samostatně myslící osoby, která nad Viktorií přebírá kontrolu a začne jí
zasahovat do života v takové míře, že už není schopná rozlišit, co je
skutečnost a co pouhá iluze. Neví, co je tahle Černooká zač, ani co od ní chce,
ale děsí se toho, jaké by jejich soužití mohlo mít následky…</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12.0pt;">První impuls k napsání příběhu přišel,
když mi bylo čerstvých sedmnáct. Někdy v té době jsem viděla Aronofského
Černou labuť a byla jsem jí naprosto ohromená, stejně jako dalším snímkem
z jeho dílny, Requiem za sen. K mé fascinaci touhle filmovou dekadencí
se připojila i záliba v klasické ruské literatuře a jejích propracovaných
psychologických profilech postav a sugestivnosti, ale taky odvěký zájem o to,
jak lidský mozek funguje, když nefunguje. Tak jsem si začala dělat trochu
hlubší rešerše – o schizofrenii, paranoie, disociativní poruše, depresích a
všem možném. A pod rukama se mi začala rodit Černooká. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12.0pt;">Spousta lidí se mě ptá, jestli mám
s něčím z toho osobní zkušenost nebo znám někoho, kdo ji má. Ano, znám
několik lidí z blízkého okolí, co s něčím takovým v sobě bojují.
A já sama se už několik let s depresí potýkám a myslím, že původní české literatury
– navíc pro young adults – s tímto tématem zatím moc nevzniká, což je
škoda, protože duševní zdraví je něco, o čem bychom se měli naučit otevřeně
mluvit. Každý člověk si totiž asi dokáže představit, jak je někomu, kdo si
zlomil nohu, ale málokdo opravdu ví, co všechno si má představit pod pojmem
deprese a jakou na sebe může brát podobu. Pocity, které moje hlavní hrdinka
zažívá, když se v depresi zmítá, tedy nejsou něčím, co bych si vybájila.
Většinou jsem si jimi prošla a občas stále procházím, a jsou proto mým
příspěvkem do diskuze, která se ve společnosti začíná pomalu rozvíjet…</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="font-size: x-large;"><span style="font-family: "times new roman" , serif;"><br /></span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="font-size: x-large;"><span style="font-family: "times new roman" , serif;">Realita
lepší než sen</span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="font-size: x-large;"><span style="font-family: "times new roman" , serif;"><br /></span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12.0pt;">Černookou jsem dokončila pár měsíců před
maturitou, a poslala ji do několika nakladatelství. Protože jsem neměla žádné
zkušenosti, vybrala jsem si nakladatele, kteří nevydávali nic podobného mému
příběhu, takže se jim to nehodilo do edičního plánu, anebo pro změnu
publikovali jen překlady. Několik nakladatelů neodpovědělo vůbec. Přišlo jedno
odmítnutí, které mi, asi jako každému začínajícímu spisovateli, tenkrát zlomilo
srdce a já Černookou nechala skoro rok ležet v šuplíku, než jsem se
rozhodla ji rozpracovat, trochu upravit a risknout to znovu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12.0pt;">Tehdy jsem poslala rukopis do YOLI. Moc
velké naděje jsem si ale nedělala, protože jsem věděla, že v YOLI vydávají
hlavně překlady. O pár měsíců později přišel mail od redaktora, že se mu
rukopis líbí a předá ho komisi k posouzení. Jenže takové rozhodování o
knize, to je běh na dlouhou trať, ostatně jako všechny části procesu
včetně psaní (většinou), a velká zkouška trpělivosti. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12.0pt;">A tak jsem to poprvé po několika letech
nějak přestala řešit a odjela na Erasmus do Cardiffu. Zrovna když jsem se se
svou britskou maminkou vrátila ze zahrádky za městem, zapípal mi na mobilu nový
mail. Srdce se mi sevřelo a já asi deset minut zírala na obálku na obrazovce,
než jsem se přinutila na ni kliknout. Potom jsem náplast strhla a začala
bezprostředně na to brečet. Jacqui za mnou přiběhla a ptala se mě, jestli někdo
neumřel. Tak jsem jí řekla, co se stalo, a ona se o tu novinku hned šla podělit
se sousedy (a zbytkem ulice). A já se vznášela někde vysoko nad mraky. Nohama
bych se země nedotkla, ani kdybych chtěla. To bylo 23. září 2017. O devět
měsíců později se pořád vznáším a je to ještě lepší než tehdy. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12.0pt;">Je to dokonce lepší, než jak jsem si to
představovala jako jedenáctiletá holka, když jsem s psaním začala
flirtovat a ještě netušila, že se z toho stane takhle vážný vztah a že
bude trvat dlouhé roky. A pak že první lásky nejsou napořád! Víc o tom, jak
tahle romance mezi mnou a písmenky začala, si můžete přečíst v mém <a href="http://anninydeniky.blogspot.cz/2016/07/o-psani.html">článku o psaní</a>. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12.0pt;">Teď už je Černooká skoro připravená a mě
vlastně trochu mrzí, že tohle období končí. Bavilo mě dopisovat si s mou
redaktorkou Janou, Radkem a panem Popiolkem, který knihu redigoval, řešení
drobností ohledně textu, různých akcí, obálky… Jako by díky tomu měl každý den
něco malého a kouzelného navíc. Taky jsem kromě nich poznala další úžasné lidi
– spisovatele, ze kterých se stali důležití lidé v mém životě, nadšené
blogery a čtenáře, kteří naši práci šíří do světa svými články a videi…<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 12pt;">Ale když něco končí, něco nového začíná. A
já už se nemůžu dočkat. Tak na viděnou v knihkupectvích!</span></div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-50145838399469331952018-04-02T00:38:00.003+02:002018-04-02T00:42:46.992+02:00Muffin a čaj: Sladká kniha se sladkým názvemMuffin a čaj byl první young adult LGBT romancí, kterou jsem kdy četla. Přestože jimi trh přetéká, většinou jsou velmi úspěšné a je těžké se jim vyhnout - knihy jako Probuzení Simona Spiera, Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru nebo Will Grayson, Will Grayson jsou prostě všude -, já jsem si vybrala tuhle sladce vyhlížející prvotinu s jedlým názvem od českého autora Thea Addaira. Dala bych si Muffin a čaj znovu?<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaeTdo45NzaL1xdEsqQQOVTSeE7uOI_MP24R3fSU2TJEDiY0akWIB3MUr9KqAxEFjD7d2DdFvrgtLT759pfCeopchvHfGZ0cdt3X_h7ExFLR5u2MGV5hY-MI7wyr7y165bQJ2gK6McspxJ/s1600/DSC_1510.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaeTdo45NzaL1xdEsqQQOVTSeE7uOI_MP24R3fSU2TJEDiY0akWIB3MUr9KqAxEFjD7d2DdFvrgtLT759pfCeopchvHfGZ0cdt3X_h7ExFLR5u2MGV5hY-MI7wyr7y165bQJ2gK6McspxJ/s640/DSC_1510.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Daniel a Cristian "Kit" jsou šestnáctiletí kluci, kteří jsou jako noc a den. Daniel je vážný, uzavřený, všechen čas věnuje učení a navíc bojuje s vlastními démony v podobě nelehké minulosti. Kit je takový živel; optimistický, srdečný, umělecký typ se španělskými kořeny. Těžko uvěřit, že by mezi nimi mohlo vzklíčit přátelství, natož něco jiného. Ale jak uvádí anotace, muffin a čaj dovedou divy. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
I přesto, že se příběh ze začátku zdá prostý, mile překvapí svou hloubkou, která však nepůsobí těžkopádně, prvoplánově ani "našroubovaně", jak to někdy bývá. Díky tomu, svižnému stylu autora a absenci hluchých míst, se čte lehce, a já jsem tak měla tuhle bezmála tří set stránkovou knihu přečtenou během pár dní.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Kit ani Daniel nejsou zobrazeni černobíle. U každého z protagonistů si dal autor záležet, aby na drobnostech - ať už to byly krátké retrospektivní výlety do let minulých nebo styl, jakým postavy psaly povídky - vykreslil, jací doopravdy jsou, aniž by to přímo říkal. Díky tomu působili uvěřitelně, upřímně a velmi lidsky. Ke zdůraznění rozdílů v jejich uvažování přispěla i dobře zvolená kompozice, kdy se postavy ve vyprávění střídaly. Čtenář tak může na příběh nahlížet z obou úhlů pohledu. Ten Danielův v začátku připomíná atmosférou ponuré zimní odpoledne, Kitův zase rozkvetlý jarní den. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Muffin a čaj neřeší jenom vzkvétající románek mezi dvěma teenagery, ale i podle mě v literatuře stále nedostatečně reflektované téma šikany - ať už fyzické nebo psychické. To románu dává druhý, o poznání temnější rozměr, který může být aktuální pro člověka jakéhokoliv věku i postavení, avšak s citlivými dospívajícími dušemi dokáže otřást do takové míry, že je z určitých traumat dovede dostat už jen máloco. Myslím, že i to se autor snažil mezi řádky zdůraznit. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<blockquote class="tr_bq">
<i><b>Míjel zrovna omšelý dřevěný altánek, když vtom se za jeho zády ozval odměřený hlas. Kit si hlasy podvědomě představoval v barvách – mámin jako teplá terakota, Věrčin a Nadin ve změti zlatožlutých odstínů, Matějův šmolkově modrý – a tenhle byl ocelově šedý jako ostří nože.</b></i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<b> <i>„Dnes není příliš vhodné počasí na procházky.“</i></b></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i><b>Kit se prudce otočil. Za ním stál Daniel Morgenstern, ruce založené na prsou, a opíral se o sloup altánku, z něhož prýskala barva. Na sobě měl neposkvrněnou školní uniformu, jako by venku nebylo bláto a plískanice, a na bledé tváři povýšený výraz.</b></i></blockquote>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Občasná chmurná zákoutí knihy ale nepřebíjejí její celkové vyznění, které bych popsala dvěma slovy: <i><b>neuvěřitelně milé</b>. </i>Po přečtení jsem se usmívala tak dlouho, až mě rozbolely tváře. Náhodným pozorovatelům bych asi připadala jako někdo, kdo právě slupnul muffin (nebo brownies?) v amsterodamském coffeeshopu, což by ten výraz vysvětlovalo víc. Ale on za to vlastně mohl jen tenhle nekonečně roztomilý duhový příběh s nejlépe napsanou první pusou, kterou jsem v poslední době četla. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Jediná drobnost, bez které bych se obešla, je epilog, ale to možná jen proto, že jsem velkým příznivcem aspoň z poloviny otevřených konců. Celkově se však jedná o více než podařený debut, který, jak už bylo v mnohých recenzích řečeno, může bezpochyby konkurovat zahraniční young adult tvorbě. Se svou pastelovou obálkou a nádhernou ilustrací Darii Golab je navíc ozdobou každé knihovny.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Ideální čtení pod rozkvetlou třešeň. Květen se blíží!</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-17062163935622879162018-03-13T20:03:00.000+01:002018-03-13T20:03:28.062+01:00Všechno nejlepší, YOLI!Minulý týden jsem měla tu čest zúčastnit se jedněch neobyčejných a skvělých narozenin. Slavilo totiž nakladatelství YOLI, a to už počtvrté. Oslava byla tento rok obohacená i něčím navíc - křtem novinky <a href="https://www.databazeknih.cz/knihy/muffin-a-caj-366888">Muffin a čaj</a> Theo Addaira, která vyšla začátkem března. Ten proběhl symbolicky čajem.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRPObd-rBeC7AVFhNsZrRzbK_nc998WzcHnrJECL66fGV_WcilkNGEM5kwZzL-3HHxTR46SadZnDEbw2Qkc1FyIddesyio_h1FC4YJABfLDGwgCuUje2HQ8-sm00rlmiZrcnQnKoymu2li/s1600/DSC_1045.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="425" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRPObd-rBeC7AVFhNsZrRzbK_nc998WzcHnrJECL66fGV_WcilkNGEM5kwZzL-3HHxTR46SadZnDEbw2Qkc1FyIddesyio_h1FC4YJABfLDGwgCuUje2HQ8-sm00rlmiZrcnQnKoymu2li/s640/DSC_1045.jpg" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Poprvé v životě jsem byla na takhle velké knižní akci (pokud nepočítáte výprodeje v Dobrovském za knižní akce), kde se sešla spousta nadšených čtenářů, blogerů, lidí z redakce nakladatelství a také spisovatelů. Kromě <a href="http://www.vpismenkach.cz/">Thea</a>, který byl většinu času zaneprázděný podepisováním kopií Muffina, totiž přišla i Magdalena Mintová, autorka bestselleru Falešný román, české verze příběhů o novinářce Bridget Jonesové. </div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4bAY66wuyWEpoK6dDy9qqCeQSFdfOJ8sO_uiymzRqiTJm2Cwqwoxm3kgdaiXsBl_AEV18QI4JZr6FOE0Shz6xZn9Caj4iPL9y8ast9KEb8I8Z1pGNCJ7Ks-JIPiq2xLuv5zObrNVRxuFI/s1600/DSC_1000.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4bAY66wuyWEpoK6dDy9qqCeQSFdfOJ8sO_uiymzRqiTJm2Cwqwoxm3kgdaiXsBl_AEV18QI4JZr6FOE0Shz6xZn9Caj4iPL9y8ast9KEb8I8Z1pGNCJ7Ks-JIPiq2xLuv5zObrNVRxuFI/s640/DSC_1000.jpg" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Díky Radku Blažkovi jsem měla šanci se s oběma spisovateli seznámit a příjemně si popovídat. Doufám, že se zase brzo uvidíme (nejen při literárních příležitostech). Pokud byste chtěli Magdalénu taky poznat, koupit si její knihy a nechat si je podepsat, budete mít možnost 19. března v Luxoru na Václavském náměstí, kde proběhne <a href="https://www.facebook.com/events/444646362634274/">křest druhého dílu příběhu, Falešného sňatku</a>, který právě vyšel.</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-l094RjNtYn8KLFBFsmnL5EVYTirGUK5GnJHheicf7TBwJaNpyFG1HJJNecTGGNkDpjbshrcjYgqkfErZNGtDCNUM-Dd6OXpAxJ3bOUwfK-CScUWi_J_gC82q3MzLginA-qBcE7cSDwxC/s1600/DSC_1036.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-l094RjNtYn8KLFBFsmnL5EVYTirGUK5GnJHheicf7TBwJaNpyFG1HJJNecTGGNkDpjbshrcjYgqkfErZNGtDCNUM-Dd6OXpAxJ3bOUwfK-CScUWi_J_gC82q3MzLginA-qBcE7cSDwxC/s640/DSC_1036.jpg" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Mimo to jsem strávila pár hodin povídáním o knihách a pojídáním narozeninových muffinů s Ivankou z blogu <a href="http://sprichutislov.blogspot.cz/">S příchutí slov</a>, kterou už nějaký ten pátek sleduju na Instagramu. Ráda jsem znovu viděla i známé tváře - Lucku Zelinkovou z Martinusu, se kterou jsem před pár měsíci dělala <a href="https://zpravy.idnes.cz/lucie-zelinkova-knizni-influencerka-rozhovor-lide-ceska-pez-/lide-ceska.aspx?c=A170814_144631_lide-ceska_amu">rozhovor o literatuře pro iDNES.cz</a>, Kubu z <a href="https://www.instagram.com/bookscalling/">Book's Calling</a> a svou redaktorku Janu Balharovou. </div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWhp9iQDnQkYpeSAuYRUbvLGFapmvr4hNlr2yC5nz5UmgcD7cRNdXWv6iE1edSsf3vuzH3bZ3Xx0tgU3aOGdMDScTOUmLQIU4_OmSuCELM9jxjRYuiFd3Zj_z1PacEliEUhtpbTzLiEY3A/s1600/DSC_1007.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWhp9iQDnQkYpeSAuYRUbvLGFapmvr4hNlr2yC5nz5UmgcD7cRNdXWv6iE1edSsf3vuzH3bZ3Xx0tgU3aOGdMDScTOUmLQIU4_OmSuCELM9jxjRYuiFd3Zj_z1PacEliEUhtpbTzLiEY3A/s640/DSC_1007.jpg" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Hned po příchodu jsme také dostali dystopii s názvem Smrtka od Neala Shustermana (v Česku vstoupil do povědomí díky románu Bez šance), která oficiálně vyjde až v dubnu, a samozřejmě výtisk Muffina, do něhož mi Theo vypsal krásné věnování, na které při čtení vždycky bezděky přelistuju, abych si ho znova přečetla. <i>"Milá kolegyně, přeju hodně úspěchů,"</i> stojí v něm. V červnu se totiž připojím k už publikovaným autorům nakladatelství (o své románové prvotině se určitě brzo rozepíšu víc). </div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQanDILjJoSLByBeUbo7MCOVS5k_MT-QvZrm8WwiDWtd0yaO7xcGkI-sk6cJNtOz8N2FgpMUDwvZpnRU_AJBTKQXYyy5JY-y2kUPtPfACi673SBskdYimJtVMEXIOdMPp1nktFkpbHuqEW/s1600/DSC_1048.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQanDILjJoSLByBeUbo7MCOVS5k_MT-QvZrm8WwiDWtd0yaO7xcGkI-sk6cJNtOz8N2FgpMUDwvZpnRU_AJBTKQXYyy5JY-y2kUPtPfACi673SBskdYimJtVMEXIOdMPp1nktFkpbHuqEW/s640/DSC_1048.jpg" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Radek Blažek prozradil, jaké byly nejprodávanější knihy roku 2017 - na stupních vítězů se umístila Tíha vesmíru od Jennifer Nivenové, v závěsu za ní Možná jednou od Colleen Hooverové a třetí místo obsadil thriller Karen M. McManusové Jeden z nás lže. Jako bonus jsme si poslechli i krátkou ukázku z chystané novinky amerického bestselleristy Johna Greena Jedna želva za druhou, která vyjde už v květnu. </div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2JvTAPhcrVzFcRKSDPdOQeoAwZ8NnL4FbIG6JRbk8sYjg05auJylCJYO6sbEUoJXe5yz0m3Z6z5qgvj79Y818-zhOadoLzVOIbKB8jTTn2rZs3cWOYB4c8eMai6gTO242ElMj_xk__TVc/s1600/DSC_0933.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2JvTAPhcrVzFcRKSDPdOQeoAwZ8NnL4FbIG6JRbk8sYjg05auJylCJYO6sbEUoJXe5yz0m3Z6z5qgvj79Y818-zhOadoLzVOIbKB8jTTn2rZs3cWOYB4c8eMai6gTO242ElMj_xk__TVc/s640/DSC_0933.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Večer v literární společnosti v Café Kampus jsem si nemohla užít víc a těším se na sfoukávání pěti svíček!</div>
<div>
</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-47328967347917774872018-02-25T17:56:00.000+01:002018-02-27T19:52:48.885+01:00Z deníku youtubera<div class="separator" style="clear: both;">
To, že Kovymu vyjde kniha, jsem se dozvěděla během Erasmu v Cardiffu a všechen ten poprask kolem jsem sledovala zpozakanálí především na Instagramu, aniž bych mohla do knihy reálně nahlédnout. A přirozeně jsem na ni, asi jako na sto padesát dalších knih, co na podzim vyšly, byla zvědavá. Nakonec jsem Ovšem poprvé držela v ruce asi den po návratu. Když jsem ji rozbalila pod stromečkem, mamka se na mě zakřenila se slovy: "Lidi z Dašáku se musí podporovat."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxobz0OTOWX9eRbiuK-n1LmCIdzCV7EQ8ExmpZ2Yb1LIxtEAvq41CgHRkVNZ0RXuLoqNjxDyn25KUwDchxFkQCs8Pqub-uFkjApfv-FWkkDPpOGQiTmnmMFNqr6ln2Pn7Tm9qW4pCLgMxW/s1600/books-1102+%252812%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1088" data-original-width="1600" height="434" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxobz0OTOWX9eRbiuK-n1LmCIdzCV7EQ8ExmpZ2Yb1LIxtEAvq41CgHRkVNZ0RXuLoqNjxDyn25KUwDchxFkQCs8Pqub-uFkjApfv-FWkkDPpOGQiTmnmMFNqr6ln2Pn7Tm9qW4pCLgMxW/s640/books-1102+%252812%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Karel "Kovy" Kovář je jedním z nejúspěšnějších českých youtuberů. Ve svých videích zpracovává různorodá témata, nebojí se občas ťuknout i do politiky a s humorem sobě vlastním mladým zpřehlednit, co se na domácí i zahraniční scéně vlastně děje, což považuju za ohromný přínos. Dvakrát získal ocenění Video Bloger roku a časopis Forbes ho zařadil do žebříčku třiceti nejtalentovanějších Čechů do třiceti let.<br />
<br />
<div>
O obsahu jeho prvotiny celkem výstižně vypovídá název. Je o všem. O rodině, škole, dokonalosti, cestování a samozřejmě taky trochu o lásce. Forma připomíná deníkové zápisky, jsou to útržky jednoho života prokládané trefnými anekdotami, úvahami, fotografiemi a, což pro mě bylo milé překvapení, tematicky souznícími básněmi.<br />
<br /></div>
<div>
Rýmovanými! Upřímně jsem už dlouho nenarazila na mladého autora poezie (i občasného), který by psal jiným než volným veršem. Možná jenom sahám po specifických básnících, jejichž styl miluju a v nejmenším proti němu nic nemám, ale je hezké vidět, že se dneska ještě někdo pokouší básničky rýmovat.<br />
<br />
Ale zpět ke knize. Vyhovovalo mi svižné tempo, kterým je psaná, nejen grafická pestrost, a to, že skoro na každé stránce najdete vtip. Díky tomu se čte lehce a může sloužit jako skvělé odreagování na konci náročného dne.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWlICifNCjz3Y2C2uFpkhzzoClHSqkjrd1jzSfXhYCVoPMnpPUaKjsySbQOrS1JwYTtiIK_EkCIQSMS6F8MW8CoMTOoEQ2xbOuZAwH5ag1Ho0emwvr5BY4e9DhgTR9r-EQFJ2KGpCu0uZ4/s1600/books-1102+%252814%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWlICifNCjz3Y2C2uFpkhzzoClHSqkjrd1jzSfXhYCVoPMnpPUaKjsySbQOrS1JwYTtiIK_EkCIQSMS6F8MW8CoMTOoEQ2xbOuZAwH5ag1Ho0emwvr5BY4e9DhgTR9r-EQFJ2KGpCu0uZ4/s640/books-1102+%252814%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
I proto si myslím, že si najde své čtenáře také mezi lidmi, kteří Kovyho tvorbu pravidelně nesledují. Dalším důvodem je fakt, že ač se jedná o autobiografii, není Ovšem celá tak osobní, jak by se na počátku mohlo zdát. Třeba pasáž o cestování, která je nejdelší, je plná příhod a ponaučení, které si Kovy ze svých cest odvezl a chvilkami mi připomněla třeba cestopisy od Ladislava Zibury, kterým je kniha typograficky nejpodobnější. Koneckonců, oba autoři vychází pod stejným nakladatelstvím, BizBooks.<br />
<br />
<b><i>"Čím víc cestuji, tím víc chápu, že jsme v jádru všichni úplně stejní. S íránskou slečnou nebo japonským studentem toho můžu mít společného mnohem víc než třeba se svým sousedem. Všude se najdou lidé hodní i zlí, chytří i hloupí, šikovní i nešikovní. Všude. Všichni cítí lásku, nenávist, smutek nebo radost. Všichni." </i></b><br />
<br />
Tahle část byla osobně má nejmilejší, zvlášť proto, že k cestování přistupuju podobně jako autor. Ráda navštěvuju i neturistická místa, i když na první pohled nemusí vypadat tak lákavě. Ale uvědomíte si díky nim, že vidět známá a atraktivní místa je velmi příjemná součást cestování, ale poznat místní v jejich přirozeném prostředí, jejich život takový, jaký dennodenně je, jejich zvyky, odlišnosti, to je to, čím vás vaše cesty mohou obohatit nejvíc.<br />
<br />
Přesto musím uznat, že Kovyho čtenářskou základnu budou pravděpodobně tvořit především jeho fanoušci, kteří se o něm chtějí dozvědět něco víc. Čímž přecházím k dalšímu pozitivu, kterým u mě kniha zabodovala, a to je upřímnost, se kterou píše i o citlivých věcech. Všechno, co napsal, působí díky tomu, že se nesnaží na nic si hrát, autenticky a opravdově.<br />
<br />
Já jsem měla zhruba dvousetstránkovou knihu přečtenou za pár hodin a sedla mi do knižního repertoáru jako ulitá. Možná i proto, že jsem chvilku před tím dočetla básně Rupi Kaur a potřebovala pro změnu něco optimistického. Chtěla jsem, aby mě něco rozesmálo. Taky jsem byla po trochu hektických měsících v zahraničí na dně s energií a potřebovala inspiraci a motivaci, protože té je kniha taky plná. Takže pokud vám třeba něco z toho v životě v tuhle chvíli schází, možná, ať už jste věrnými fanoušky nebo o Kovym teď čtete poprvé, nebude od věci do tohohle deníku jednoho youtubera nahlédnout.</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-63837425988887431932018-02-11T22:46:00.000+01:002018-02-18T22:30:17.838+01:00Když málo řekne hodně. Minimalistická poezie Rupi Kaur<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Na prvotinu kanadské básnířky indického původu Rupi Kaur jsem narážela asi půl roku kudy jsem chodila - ve virtuálním světě, i v tom reálném. Přesto jsem si ji nekoupila, ani jsem se nepodívala, o čem je, jako bych podvědomě tušila, že správný čas na její četbu teprve přijde. A taky ano. Po Vánocích to byla přesně ta kniha, která sedla mé trochu rozdrásané duši. Čtěte proč a třeba zjistíte, že sedne i té vaší.<br />
<i><br /></i>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVdghCDtF2CMTTZ8jn2AHVKphdnL9m2sjkPgYMOQW-s8baUQvF44pNo1FXeem7ZxQtjPNbKUq3zVqaaq_OOAfyjWjGoDqcAxqlgf2ztiN0VP_x3tErWXkEVU6XeFdO4j3tM2zJGk9zOHIe/s1600/downlister_2018-02-11_23-19-45.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="762" data-original-width="1080" height="450" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVdghCDtF2CMTTZ8jn2AHVKphdnL9m2sjkPgYMOQW-s8baUQvF44pNo1FXeem7ZxQtjPNbKUq3zVqaaq_OOAfyjWjGoDqcAxqlgf2ztiN0VP_x3tErWXkEVU6XeFdO4j3tM2zJGk9zOHIe/s640/downlister_2018-02-11_23-19-45.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Rupi Kaur je pětadvacet let, ale sbírka Mléko a med vyšla v jejích dvaadvaceti. Oficiálně se jedná o poezii, ačkoliv většina textů se co do formátu podobá spíše úryvkům z románů, které nikdy nevznikly. Jejich minimalističnost ladí s jednoduchými ilustracemi, které autorka sama tvoří.<br />
<br />
Minimalismus formátu však nekoresponduje s obsahem - básně umí i v několika málo slovech vyvolat proud myšlenek, které vám zamotají hlavu a přinutí vás přemýšlet nad mnohým. Umění Rupi Kaur je důkazem, že někdy stačí říct málo, abychom řekli mnoho. Pozoruhodné mi to připadá zvlášť proto, jak mladá autorka je a byla, když Mléko a med psala.<br />
<br />
Kniha je rozdělená na čtyři části, z nichž každá zachychuje určité emocionální období autorky a zároveň tematicky sjednocuje básně. Kaur je Zraňovaná, Milující, Opouštěná, ale i Odpouštějící. Originální mi připadá taky to, že autorka nepoužívá čárky a na začátku vět se nikdy neobjevují velká písmena, ani v doslovu.<br />
<br />
<i> byl jsi tak vzdálený </i><br />
<i> až jsem zapomněla že jsi tu kdy byl</i><br />
<i> - rupi kaur</i><br />
<br />
Věnuje se klasickým tématům jako je láska, ztráta, ale i v umění (a poezii obzvlášť) poměrně revolučním jako je například feminismus, násilí a zneužívání. Různorodostí témat i jejich nenuceným zpracováním čtenáře přiměje vzít v potaz mnohé aspekty nejen jeho života, takových těch každodenních problémů, ale bere ho i do citových končin, ve kterých by se pravděpodobně nikdy nechtěl octnout.<br />
<br />
Na sbírce není nic veselého, je to tesklivé, melancholické, občas ryze depresivní čtení, <i>syrové</i>, jak ráda píšu o dobré literatuře. Z atmosféry textů mi v hlavě hrály skladby od <i>Cigarettes After Sex </i>(pokud při čtení poezie taky rádi posloucháte hudbu, Milk and Honey a Nothing's Gonna Hurt You Baby k sobě krásně pasují).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjulNANolvg9c_v9F9XM0ziodr_1mINTf0E_nIhTZkWo9N5VeCdOe7P8rijAvZXrBQJdlQrNAA49G_FAOCwFM_WR1hVyQQh0tvL_RjZ4l14uPALiSqJDvAmBsJvko5hS5lU8xfE_7lCAuHz/s1600/books-1102+%252811%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjulNANolvg9c_v9F9XM0ziodr_1mINTf0E_nIhTZkWo9N5VeCdOe7P8rijAvZXrBQJdlQrNAA49G_FAOCwFM_WR1hVyQQh0tvL_RjZ4l14uPALiSqJDvAmBsJvko5hS5lU8xfE_7lCAuHz/s640/books-1102+%252811%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
Anglický originál jsem nečetla celý, jen jsem nahlédla, ale i z toho mála můžu usoudit, že překlad je v tomto případě docela povedený, nicméně autorčinu další sbírku The Sun and Her Flowers si koupím v originále (zejména proto, že česká verze ještě neexistuje a mně se nechce čekat, nutně potřebuju další dávku Rupi Kaur).<br />
<br />
Přesto jak moc jsem se do tohohle minimalistického, a přesto hlubokého literárního pokladu zamilovala, dokážu si představit, že kromě oddaných obdivovatelů mladé básnířky se najdou i čtenáři, kteří budou mít ze sbírky pocit jakési neúplnosti, že budou očekávat víc, i když se zdá, že Kaur převedla na papír celou svoji duši i srdce, všechno, co má.<br />
<br />
Pro mě Mléko a med zůstává knihou, ke které se budu vždycky ráda vracet, s mnohými řádky se budu vždy umět ztotožnit a která mi vlije do žil trochu inspirace. Však právě po jejím dočtení jsem sama napsala dvě krátké "básně nebásně", které možná někdy použiju ve svých budoucích románech. Kdo ví.<br />
<br />
<i>Díváš se na mě</i><br />
<i>ale nevidíš mě... </i><br />
<i><br /></i>
<i>Utíkám</i><br />
<i>od radosti k radosti</i><br />
<i>od starosti</i><br />
<br />annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-18159916076830204362017-10-20T19:20:00.000+02:002018-02-18T22:43:43.042+01:00Vřesoviště, ovce a divocí koně z Brecon Beacons<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6WcTPtIuRPdzVVQK_zndGlqY0dqrjBJ5qNkEqtM27NK6sTdYpDa5Zm_2ZL10T_w3zW13-MXtEcHp8Ni8X9bt6haHf_KTUUZlxWKEGNO7W2RXwrJFvo-RMyYbzuPgWNmSAhF3f8pmtZ2I_/s1600/DSC_0026.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1049" data-original-width="1600" height="417" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6WcTPtIuRPdzVVQK_zndGlqY0dqrjBJ5qNkEqtM27NK6sTdYpDa5Zm_2ZL10T_w3zW13-MXtEcHp8Ni8X9bt6haHf_KTUUZlxWKEGNO7W2RXwrJFvo-RMyYbzuPgWNmSAhF3f8pmtZ2I_/s640/DSC_0026.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Před pár týdny jsme se s kamarádkou Manon vydaly do národního parku Brecon Beacons, který je asi hodinu jízdy severně od Cardiffu. Protože já (a jak se ukázalo, tak ani Manon) na to plánování moc nejsem, jedinou věcí, kterou jsem si zjistila (asi deset minut před odjezdem), bylo číslo autobusu, do kterého máme nastoupit. A tak jsme se za sedm liber svezly až do městečka Brecon, kde jsme zašly do turistického centra pro mapku a nějaké informace. Mapku jsme dostaly, informace ne. Líp nám poradila pejskařka u řeky. Prý je nejlepší svézt se zpátky do parku a odtamtud vyšlápnout do kopců.<br />
<br />
Ale když už jsme dojely do Breconu, aspoň jsme si ho prošly (netrvalo to dlouho) a daly si kafe a Welsh cakes v jedné kavárně, než jsme vyrazily do breconské divočiny plné nevyzpytatelných koní. A ovcí. Tohle úsměvné spojení hned vysvětlím.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzLdp94alvPx6Ez8g5t3rgBeOFZ4XLz9gebB-XEvlyINwuXoxARnVlfU1XCDvlAb3wXA0TVXeaKdVsgX-SPauUfrk2XhijO-3nWjSlijaPRhGDzfmDM4qSNYcELK20SE_QJN3zwtH7DRVn/s1600/ManonBrecon.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="981" data-original-width="1600" height="392" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzLdp94alvPx6Ez8g5t3rgBeOFZ4XLz9gebB-XEvlyINwuXoxARnVlfU1XCDvlAb3wXA0TVXeaKdVsgX-SPauUfrk2XhijO-3nWjSlijaPRhGDzfmDM4qSNYcELK20SE_QJN3zwtH7DRVn/s640/ManonBrecon.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Autobus nás vysadil u Storey Arms, což je místo v srdci Brecon Beacons, kde je jedinou známkou civilizace silnice spojující Brecon se světem a jakási chata, kde zrovna měli nějakou oslavu a kam jsme se vetřely, abychom mohly použít záchod turistům jinak nepřístupný. "Vy jste s nimi?" ptal se personál, když nás viděl vycházet z toalet, a ukazoval směrem k bílému stanu, pod kterým se smály desítky lidí. "No jasně!" přikyvovaly jsme entuziasticky. No jasně.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj00AoEBodGgeydBO6TjG570ER7OhA_If0LH5L8JeYhC6bF5FT72D_JPM695pOluur9pQmdykjF4-o91SF1ak8oeOgyV9j4Gn31I1xFN08-Aj_NbBH5up3QK6h0Sa4FT3_qSNEH3T638pIC/s1600/DSC_0092.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj00AoEBodGgeydBO6TjG570ER7OhA_If0LH5L8JeYhC6bF5FT72D_JPM695pOluur9pQmdykjF4-o91SF1ak8oeOgyV9j4Gn31I1xFN08-Aj_NbBH5up3QK6h0Sa4FT3_qSNEH3T638pIC/s640/DSC_0092.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7isCxldsJI6tzbmNDv9LxMCsaOkgJtCQHJfLBmpdvOuyHLN1XQdCaRsFELryL-mP8yCmTWINfXfANlKYyWDpksYUaxWegnxdU88dngAhvaci7WOfF5ru0ELRPqCuWXB4dCCldNGvifs0q/s1600/downlister_2017-10-19_23-47-35.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="748" data-original-width="1080" height="442" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7isCxldsJI6tzbmNDv9LxMCsaOkgJtCQHJfLBmpdvOuyHLN1XQdCaRsFELryL-mP8yCmTWINfXfANlKYyWDpksYUaxWegnxdU88dngAhvaci7WOfF5ru0ELRPqCuWXB4dCCldNGvifs0q/s640/downlister_2017-10-19_23-47-35.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Směrem od chaty stoupaly dva kopce, ukazatel směrem k nejvyšší hoře jižního Walesu Pen y Fan jsme ale přehlédly, protože naši pozornost přilákalo stádo divokých koní pasoucí se na opačné straně Breconu, což byl pro mě i pro Manon důvod vyšlápnout právě tamtudy. Manon se ke koním okamžitě vydala a začala je filmovat, vůbec se nebála, přestože funěli, vydávali všemožné nelibé zvuky a ošívali se, protože z naší přítomnosti nebyli tak nadšení, jako my z té jejich.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWFER0Jy5gopXjIodisQojI19VFs_fGk25iW3lP7KiG6vimsktTz7U6amKMXfnGRlzfQYSK3QPuwS0xEmQSFRmbNvnFsPC0yPBs-SFchYsu2UP2YWoDLRT1JPqYDe55r4vgTXesAdnfixB/s1600/downlister_2017-10-19_23-47-51.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="851" data-original-width="1080" height="504" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWFER0Jy5gopXjIodisQojI19VFs_fGk25iW3lP7KiG6vimsktTz7U6amKMXfnGRlzfQYSK3QPuwS0xEmQSFRmbNvnFsPC0yPBs-SFchYsu2UP2YWoDLRT1JPqYDe55r4vgTXesAdnfixB/s640/downlister_2017-10-19_23-47-51.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Já se za tak nebojácnou prohlásit nemůžu, nejdřív jsem se proto se svým foťákem věnovala ovcím, které nevypadaly tak nebezpečně. Ale když jsem viděla, jak je Manon klidná a koně si podmaňuje, šla jsem taky blíž. Přestože jsem dřív občas na koni jezdila a vždycky jsem k nim měla blízko, až teď jsem doopravdy viděla, že jsou vážně takovým zrcadlem lidské duše. Pokud jste vyrovnaní, přijdou blíž, pokud máte strach, ucouvnou. Bylo to fascinující.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW2poPci_OIaoo3MDk3RcmssRP8LH9WX6TNKVqJV8I2biBMM87vaWUMFGI3lc_m4EcloX00xybR3ITILjOUUc8KxH9ZFYx1ycQmfVHJGmbN-0nCupvSiabrTsr6hFZSHGwfyhsUDC0-pMw/s1600/downlister_2017-10-19_23-48-05.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="816" data-original-width="1080" height="482" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW2poPci_OIaoo3MDk3RcmssRP8LH9WX6TNKVqJV8I2biBMM87vaWUMFGI3lc_m4EcloX00xybR3ITILjOUUc8KxH9ZFYx1ycQmfVHJGmbN-0nCupvSiabrTsr6hFZSHGwfyhsUDC0-pMw/s640/downlister_2017-10-19_23-48-05.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpiVdT8QUI35tJrJpx3XAY-_K8AeUHfupHsDa7bGuDR4QofK9o14wQjgN3xxaiYNOHnN64_hIyoyuAirm73z0uwBBiN7PQG6xSNGHzBJ_ozbs5kw33cxv2bG2grIXxikzE5u_PGVbOEiLh/s1600/DSC_0045.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1075" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpiVdT8QUI35tJrJpx3XAY-_K8AeUHfupHsDa7bGuDR4QofK9o14wQjgN3xxaiYNOHnN64_hIyoyuAirm73z0uwBBiN7PQG6xSNGHzBJ_ozbs5kw33cxv2bG2grIXxikzE5u_PGVbOEiLh/s640/DSC_0045.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: left;">
Nakonec jsme se koní i ovcí nabažily a vydaly se směrem k Pen Y Fan, kam jsme ale nedošly ze dvou důvodů; na vrchol jsou to dobré dvě hodiny cesty a my jsme potřebovaly stihnout poslední autobus, protože jinak bychom si mohly ustlat pod širákem, což nešlo. Druhým důvodem totiž bylo, že foukalo tak moc, že bylo náročné proti studenému větru jen jít. V Breconu totiž nerostou skoro žádné stromy, všude jen nekonečné pláně plné usychající trávy, ovcí a vřesovišť. Jak podmanivou atmosféru to místo však díky tomu má, je těžké slovy popsat. Možná to líp dokážou fotky, které jsem v parku pořídila. A písnička folkového dua Simon & Garfunkel <i>El Condor Pasa, </i>kterou si od doby, co jsem poprvé viděla <i>Divočinu, </i>zpívám na každém výšlapu...</div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<span style="background-color: white; font-family: "times" , "times new roman" , serif;"><span style="color: #666666;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
"I'd rather be a sparrow than a snail</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Yes I would, if I could, I surely would</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Away, I'd rather sail away</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Like a swan that's here and gone</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
A man gets tied up to the ground</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
He gives the world its saddest sound</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Its saddest sound..."</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
A tak jsme se jen tak toulaly a povídaly si o všem možném, obdivovaly výhledy zahalené do mlhy a obyvatele přírody divoké, jako ona sama. </div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxJDHAv7hk58CzOPKCPZZHOnXHdAd6EiDxrOT6tkldq4fZoDfOJLJNI7VpwE_bqFh54vopsixqBiGuxCAYV9h4ot2Behc0UiDNhG16U3rhjC1zt0c9PJ6ZaYLwKtJZbWhU8CEcn335wRpc/s1600/downlister_2017-10-19_23-48-23.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="798" data-original-width="1080" height="472" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxJDHAv7hk58CzOPKCPZZHOnXHdAd6EiDxrOT6tkldq4fZoDfOJLJNI7VpwE_bqFh54vopsixqBiGuxCAYV9h4ot2Behc0UiDNhG16U3rhjC1zt0c9PJ6ZaYLwKtJZbWhU8CEcn335wRpc/s640/downlister_2017-10-19_23-48-23.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZf2vVhfpQ636yEWKGSzu9c12o4frZbA7gIiXyXcaBQGSbpzslGCDpDg4rxjKgxpsaFSx09sDIPedGJGxbOpU22YqVJ5CNskQuHYIyO6WrC82gy2-8sWtigdB08C3bVQnucD-x1fLJCBeN/s1600/DSC_0136.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZf2vVhfpQ636yEWKGSzu9c12o4frZbA7gIiXyXcaBQGSbpzslGCDpDg4rxjKgxpsaFSx09sDIPedGJGxbOpU22YqVJ5CNskQuHYIyO6WrC82gy2-8sWtigdB08C3bVQnucD-x1fLJCBeN/s640/DSC_0136.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiff9pNrnsXg8RWZg0bPJYJ716Z8Eg5HPiFMw5dWXuI2w2y8XH1HJe3smoqK9ixcqPuNGaEJ0wswJpy66LCoE-1RU2D4GPWmnnw829SeHFojMCjU7w86lE88s4ZUFMI2EO02zI8RnC1H_RK/s1600/DSC_0173.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiff9pNrnsXg8RWZg0bPJYJ716Z8Eg5HPiFMw5dWXuI2w2y8XH1HJe3smoqK9ixcqPuNGaEJ0wswJpy66LCoE-1RU2D4GPWmnnw829SeHFojMCjU7w86lE88s4ZUFMI2EO02zI8RnC1H_RK/s640/DSC_0173.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHc1FjJTu20z117tFCeAQqIPS-3EtkhKbggsUS835zGhK_r5E15R4dAvrqpuoAxmeB7n09ZpX7S7pZiYSTOlVpYs_fiwWlvpECY1Kf73kAd9ZLyRL0BWXF6rde06P-tTNwqxSQ2PZtwi1f/s1600/DSC_0234.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHc1FjJTu20z117tFCeAQqIPS-3EtkhKbggsUS835zGhK_r5E15R4dAvrqpuoAxmeB7n09ZpX7S7pZiYSTOlVpYs_fiwWlvpECY1Kf73kAd9ZLyRL0BWXF6rde06P-tTNwqxSQ2PZtwi1f/s640/DSC_0234.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifzcrP2UYmtTMphDUTu9S4Ov8Np7shCw80nfa8O-ZhVQe7WndtjJ649sNguPEyY7_9a3SL1QNoQFIyEdI1aeRIXcgmb4b3AOoh2uMtxvS8nC82mFKoYtWzXPvLnicCvEkawJ-BAQeRIWGu/s1600/DSC_0224.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifzcrP2UYmtTMphDUTu9S4Ov8Np7shCw80nfa8O-ZhVQe7WndtjJ649sNguPEyY7_9a3SL1QNoQFIyEdI1aeRIXcgmb4b3AOoh2uMtxvS8nC82mFKoYtWzXPvLnicCvEkawJ-BAQeRIWGu/s640/DSC_0224.JPG" width="426" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDd0c7SOJYaDHRG3Nahs6OLMIXMPr9vJiqhYC-MycEOeWe307h_gTock1n8SJ-yUswjaUyqRpELYRvUTRZ6jn2AQv59u2I7wkksNkw-3C9wAryPuvgxZt0x5uczBtrTvu-xDNsEhhusTul/s1600/DSC_0241.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDd0c7SOJYaDHRG3Nahs6OLMIXMPr9vJiqhYC-MycEOeWe307h_gTock1n8SJ-yUswjaUyqRpELYRvUTRZ6jn2AQv59u2I7wkksNkw-3C9wAryPuvgxZt0x5uczBtrTvu-xDNsEhhusTul/s640/DSC_0241.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvpxBzYjGn9vJPy0nGf90B4VNt1f0B1wXB171QR_SWm0ysW5l7BYOaUHvaXmwkFIHl_WXOC-U9hB4aKs5OgymKMysPR_WBuJyk5mYuAvt5qtwPWb7gHz_yqKk3Q_1lCkLVteEhZJ3R0klE/s1600/DSC_0252.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvpxBzYjGn9vJPy0nGf90B4VNt1f0B1wXB171QR_SWm0ysW5l7BYOaUHvaXmwkFIHl_WXOC-U9hB4aKs5OgymKMysPR_WBuJyk5mYuAvt5qtwPWb7gHz_yqKk3Q_1lCkLVteEhZJ3R0klE/s640/DSC_0252.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: left;">
Cestou domů jsme pak procestovaly snad všechna městečka a vesnice, které leží mezi Brecon Beacons a Cardiffem. Řidič ve Storey Arms nám totiž prodal lístek do Cardiffu, ale v Merthyru nám oznámil, že tam končí a musíme přestoupit na jiný autobus, dokonce byl tak hodný, že vystoupil a dovedl nás na nástupiště, odkud spoj odjížděl. Ukázaly jsme už koupený lístek a uvelebily se na zadních sedačkách. Zakrátko jsme dojely do městečka, jehož název už se mi z hlavy vypařil, odkud jsme viděly odjíždět jiný autobus do Cardiffu, což nás zmátlo, tak jsme se na to zeptaly řidiče. "Jo, tenhle bus jel do Cardiffu, já tam nejedu, končím v Abergavenny," odpověděl jako by nic. A kdy jede další spoj do Cardiffu? "Přinejlepším tak za hodinu." Skvělý, dík. Naštěstí po deseti minutách přijel autobus s cílovou stanicí Newport. Osvítil mě duch svatý a já si vzpomněla, že Newport není tak daleko Cardiffu, rozhodně blíž než tahle vesnička anebo Abergavenny, a spousta lidí odtamtud do Cardiffu dojíždí, dopravit se domů z Newportu bude brnkačka. "Poslední autobus do Cardiffu odjel před pár minutami, slečny," říká nám dispečer na autobusovém nádraží v Newportu o čtyřicet minut později. Jasně, to mě nijak nepřekvapuje. A další pojede přinejlepším tak za deset let? Naštěstí tu jsou předražené britské vlaky! A dokonce se nám tentokrát podařilo nastoupit do správného, takže, světe div se, jsme před desátou večer konečně vystoupily v centru Cardiffu.</div>
</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: left;">
Unavené. Promrzlé. Hladové. A šťastné. </div>
</div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-74117068333313167732017-10-18T19:52:00.000+02:002018-02-20T19:08:51.722+01:00Život v Cardiffu aneb rackům navzdory<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEio_xmr6JVvkCluwGGox2ZhsRdM3rinRgfjbhJCVSqTbPy6_ZEcmi0xWiXdVfZ3FKyEhw4rhqa_yDJNbuUKC0PtnQTCB3LGHETTGiGIakZKI8Txb1J0pWgASaJzQ8l-WetiilFGfhH9Brkg/s1600/cardiff_1709+%252852%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEio_xmr6JVvkCluwGGox2ZhsRdM3rinRgfjbhJCVSqTbPy6_ZEcmi0xWiXdVfZ3FKyEhw4rhqa_yDJNbuUKC0PtnQTCB3LGHETTGiGIakZKI8Txb1J0pWgASaJzQ8l-WetiilFGfhH9Brkg/s640/cardiff_1709+%252852%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: left;">
Od posledního blogového postu uplynuly dva měsíce. Od posledního fotodeníku asi dvě tisíciletí... Výmluva "nemám čas" u mě bohužel tentokrát není výmluvou. Nějak se mi přihodilo, že dělám dvě školy naráz, pokouším se úplně nevypadnout z pracovního nasazení a musím taky přece sociálně žít (čtěte: utíkat s kamarádkami po přístavu před nenažranými racky a pokoušet se zachránit si večeři)! Ale to, že si tady buduju doživotní spánkový deficit mi až tak neva, protože jsem konečně zpátky ve své milované zemi, kde jsem v minulém životě pravděpodobně nechala polovinu srdce a teď ji sem jezdím hledat - v Británii. Pro většinu mých známých a přátel v Anglii. Jenomže to není pravda, jsem ve Walesu, a kdo říká, že je to šumák, tak není, tady jsou na to děsně hákliví. Jen zkuste říct člověku z Hradce "Perníkáři" a Pardubákovi "Mechováku", tady to funguje stejně, akorát že Velšan vám nedá po tlamě, protože na rozdíl od Čecha umí dělat, že je slušnej a taky trochu respektuje, že jste i po měsíci vlastně pořád jen zmatený turista a ví, že vy jste mu odpustili mýlku, že Praha leží v Československu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6ceG9X1F0d_0FrU2ckr22CD7Nm8Vh8Lb1wiXYdDNhnIOXhmzJLVSQo2m0Hgsv1iLP9_jfXcbCAhOkySI3hMq6PDV64geswginYpNfUmdexzb9jtE7-P8AujAgeSZRSpfrrYAMsBkYmvsx/s1600/cardiff_1709+%25287%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6ceG9X1F0d_0FrU2ckr22CD7Nm8Vh8Lb1wiXYdDNhnIOXhmzJLVSQo2m0Hgsv1iLP9_jfXcbCAhOkySI3hMq6PDV64geswginYpNfUmdexzb9jtE7-P8AujAgeSZRSpfrrYAMsBkYmvsx/s640/cardiff_1709+%25287%2529.JPG" width="426" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Tak jsem se teda začátkem září ocitla v pulsujícím srdci Walesu (Cymru) - Cardiffu (Caerdydd). Jo, v závorkách jsou velšské názvy. Jo, jsou to jediná dvě slovíčka, která umím. Město je to historické i industriální a tímhle zvláštním mixem mi trochu připomíná Prahu v oblasti železničního mostu. Což by asi tak odpovídalo i velikostně. Přesto se sem vejdou tři univerzity, z nichž jednu třikrát týdně navštěvuju, a asi miliarda studentů, kteří v sobotu večer hromadně chodí pít na Queens Street do nejrůznějších hospod, klubů a barů. Tu pak v neděli po ránu uklízejí hejna obřích racků, na které si tady pomalu, ale jistě pěstuju fóbii. </div>
<div>
<br />
Přijela jsem týden před začátkem školy, abych si tu trochu zvykla a našla cestu k univerzitě. Kdepak, žádná hyperbola, s mým orientačním smyslem mi to mohlo trvat přesně tak dlouho. Naštěstí (nad vhodností tohoto výrazu po dočtení tohohle příběhu zapochybujete stejně jako já teď) mi kamarádka Týnka doporučila aplikaci HERE WeGo, která byla schopná mě navigovat kamkoliv s přesností pomalu na centimetr. Prvních pár dní jsem si tak chodila po Cardiffu, sluchátka s písničkami z osmdesátek v uších, celá šťastná. Lidi se po mně otáčeli, tak jsem si říkala, že asi musím tu přitažlivou pozitivní energii vysílat na míle daleko, na všechny jsem se proto zeširoka usmívala a razila si to městem dál. Pak jsem zjistila, že navigace řve na plný pecky, což jsem přes Dancing Queen neslyšela, a lidi se na mě otáčeli proto, že moje kapsa pořád opakovala "Pokračujte 250 metrů rovně, a pak zahněte vpravo/vlevo". Tak se mi zase jednou povedlo se vkusně uvést.<br />
<br />
Nicméně, aplikace splnila, co měla, a když mě dovedla do přístavu Cardiff Bay a nad stříbřitou hladinou se vylouplo dočasné "Cardiff Eye" a září zapadajícího slunce zalitá Pierhead Building, radostí jsem vypískla. Asi jako Carrie, když z hotelového balkonu poprvé uviděla Eiffelovku. Ne že by byl tenhle výhled podobně monumentální a omračující, i když pochopitelně má ty svoje "vibes", jako všechno tady. Spíš jsem měla dětinskou radost, že se mi podařilo objevit něco, co jsem půl roku měla nastavené jako spořič obrazovky. A tak jsem se posadila na molo, rackům navzdory, a osamotě večeřela sendviče, co mi zbyly od oběda, dívala se na drobné vlnky a necítila se vůbec sama. Nehledejte v tom žádnou poetiku, ti ptáci vám vážně nikdy nedají pokoj (zvlášť, když máte jídlo).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYoQjboJ3UyV80J2TuuJ_YzR2v25pXPD7bdgZeeMOZlTaN5CFdq8t6J1eVQgNFh3EXKUjP49ZAPq8AjjGskoIhvpwME4dbmo3brfKDLHlUUWksn10qjHJuwohNnl2-9exigJABkbvWodnO/s1600/cardiff_1709+%252838%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYoQjboJ3UyV80J2TuuJ_YzR2v25pXPD7bdgZeeMOZlTaN5CFdq8t6J1eVQgNFh3EXKUjP49ZAPq8AjjGskoIhvpwME4dbmo3brfKDLHlUUWksn10qjHJuwohNnl2-9exigJABkbvWodnO/s640/cardiff_1709+%252838%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Rychle jsem se zamilovala do zdejších rozlehlých parků, o nichž si neuvědomíte, že jsou vlastně částečně i fotbalovým hřištěm, dokud vám letící míč neobtiskne na záda dočasné tetování. Pak už jsem si je raději vychutnávala z bezpečí označených cest, po kterých jsem se motala jako vítr v bedně, nejistá, jestli mám jít po levé nebo pravé straně, nebo z lavičky mezi mohutnými javory, oči zapíchnuté do McEwanovy knihy The Children Act, kterou jsem sehnala spolu s Atonement ve stánku s knížkami na cardiffské tržnici a zaplatila za obě asi pět liber - a byly v perfektním stavu (přišla jsem do ráje?).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEga7MnOeaA3doh_A7n7NzsTVP52-vWJ3S7s1QUeVVNKJIBb60VYGoaC7ikMAlWTx1OHr0m-r66PcRUxGnROnJrx0ZabpjwUq92c7mooY5aAuqvfkFa9kmCHf8QUvmgKv8JYDbBeRLlTmLJ8/s1600/cardiff_1709+%25284%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEga7MnOeaA3doh_A7n7NzsTVP52-vWJ3S7s1QUeVVNKJIBb60VYGoaC7ikMAlWTx1OHr0m-r66PcRUxGnROnJrx0ZabpjwUq92c7mooY5aAuqvfkFa9kmCHf8QUvmgKv8JYDbBeRLlTmLJ8/s640/cardiff_1709+%25284%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsL3ks0bIj07KhyhpATXA53J0ECx8FXyfA6l3EKPV9EnQXiRrO0UWJUKgfd8HVmSLpN13wTGstJSYaXjJBksXUc0AuDYvnvr0fGHxVMBKXYbXLzorl-4XPDfZ9W3oyvM7rqXqbthpUmldJ/s1600/cardiff_1709+%25285%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsL3ks0bIj07KhyhpATXA53J0ECx8FXyfA6l3EKPV9EnQXiRrO0UWJUKgfd8HVmSLpN13wTGstJSYaXjJBksXUc0AuDYvnvr0fGHxVMBKXYbXLzorl-4XPDfZ9W3oyvM7rqXqbthpUmldJ/s640/cardiff_1709+%25285%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
První dny ve škole byly trochu adrenalinové. Museli jsme chodit po nejrušnější třídě v Cardiffu, odchytávat lidi a ptát se, jestli nemají nějaký příběh, který by se měl podle nich objevit v médiích. Nepočítaly se odpovědi typu "měli byste víc psát o brexitu", hledali jsme originální žurnalistiku, lidské příběhy. Málem jsem dostala infarkt, nedokázala jsem si představit, že budu chodit po městě a vyzvídat u cizích lidí (na druhou stranu, to je přesně to, co novinář dělá a k čemu se na britských univerzitách mladé žurnalisty snaží trénovat - o rozdílech mezi studiem žurnalistiky v Česku a v Británii určitě napíšu samostatný článek), ale po chvíli jsem si vypilovala taktiku. Chce to ptát se lidí, kteří nikam nespěchají a hned na úvod musíte říct, že nic neprodáváte, pak jsou ochotní poslouchat. A nakonec se mi podařilo získat jeden zajímavý příběh, který mi řekla mladá maminka: její jedenáctiletá dcera vzala všechny peníze, které si šetřila na vánoční dárky a použila je na nákup jídla, dek a hygienických potřeb pro lidi bez domova. Nakonec jsem si s paní povídala docela dlouho a byl to jeden z nejlepších zážitků celého týdne, stejně jako rozhovor se starým pánem, který mi vyprávěl o své práci a o tom, jak moc mu chybí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7f77y2fHBbPjm1tFhe2y1Q7IdVk1BGQTdZ6ApsVOWyNt_aOVkoCbM5JY462FvbapxsGpBiOHMLk-DfFphtXDCmHX-UXAgDf7VjbyE-BW4bSaNxN9EnuJIJ0ZzlheMJS0hKArFJ5tqJcAl/s1600/downlister_2017-10-18_19-24-02.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="642" data-original-width="1080" height="380" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7f77y2fHBbPjm1tFhe2y1Q7IdVk1BGQTdZ6ApsVOWyNt_aOVkoCbM5JY462FvbapxsGpBiOHMLk-DfFphtXDCmHX-UXAgDf7VjbyE-BW4bSaNxN9EnuJIJ0ZzlheMJS0hKArFJ5tqJcAl/s640/downlister_2017-10-18_19-24-02.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Konkurovala tomu jen návštěva BBC a mail z nakladatelství, že mi vydají román. Ten mail mi přišel v sobotu odpoledne, které jsem měla nacpané k prasknutí. Jela jsem s paní, u které tu bydlím, na zahrádku za městem (jezdit na kole vlevo je zvláštní - nedokážu si představit, že bych tu řídila auto), abychom sklidily dýně a cukety (podzimní odpoledne jak vyšité), u toho si trochu zanadávaly na Trumpa, brexit a probraly nadcházející české volby. Přijely jsme domů jen tak tak, abych stihla vyrazit do parku na piknik se Stephanie, tak jsem si řekla, že jenom rychle zkontroluju mail. Vyskočila na mě nová zpráva od redaktora a mně se sevřelo srdce, protože jsem čekala, že tam bude odmítnutí ve stylu "moc nás to mrzí, vaše kniha je sice dobře napsaná, ale je taková a maková a nám se zrovna nehodí do edičního plánu", které už jsem si v minulosti párkrát přečetla a obrečela. A pak jsem mail otevřela a prolétla ho očima, rychle, jako když strháváte náplast. <i>Kniha prošla, ozve se vám odpovědná redaktorka, gratuluju...</i> a tak jsem začala znova brečet, stejně, jako kdyby mě odmítli. Jacqui přišla z kuchyně a ptala se proč brečím, asi jsem musela vypadat, že zrovna někdo umřel - a tak byla první, komu jsem to řekla, objímala mě a gratulovala mi, šla to říct sousedce a já mámě a všem kamarádům a jejich reakce mě dojímají ještě teď, třebaže se v nich vyskytovala až přemíra sprostých slov (zdravím, Týnko). Cestou do parku jsem měla pocit, jako bych se vznášela a celou následující noc jsem nespala, až to skoro vypadalo, že když se člověku splní sny, tak už nemusí spát... tak šťastná jsem byla.<br />
<br />
S kamarádkami (a Ravim) jsme to šli následující týden oslavit do Queens Vaults, zatím nejlepšího pubu, ve kterém jsem v Cardiffu byla, jedli burgery a pili cidery, které jsem několikrát vybryndala, když místní štamgasti zničehonic zařvali radostí nad vítězstvím fotbalového týmu Zelený záliv (nemám páru, kdo s kým hrál).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuDrHPXxv39Tm2F4pJudcnF1qrBV-ldharEZ472nAoUPX22yjCt-i4Lx_78Kx-fQeOmBivyTjufFf7E8rTjXVSTH0-6KbI6hQoMfIhf-P2JMHDc64LOfQRgzzKQEYT65pTsISiZxJtXrD_/s1600/Z%25C3%25A1znam+cel%25C3%25A9+obrazovky+18.10.2017+192802.bmp.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="598" data-original-width="936" height="408" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuDrHPXxv39Tm2F4pJudcnF1qrBV-ldharEZ472nAoUPX22yjCt-i4Lx_78Kx-fQeOmBivyTjufFf7E8rTjXVSTH0-6KbI6hQoMfIhf-P2JMHDc64LOfQRgzzKQEYT65pTsISiZxJtXrD_/s640/Z%25C3%25A1znam+cel%25C3%25A9+obrazovky+18.10.2017+192802.bmp.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Velká výhoda Cardiffu je, že tu mají neskutečně levné kino: studentský lístek stojí zhruba osmdesát korun, takže jsme tam s holkama pečené vařené. Rychlorecenze: Home Again s Reese Witherspoon je přesně ten druh romantické komedie, kterou na začátku podzimu potřebujete vidět, stejně jako Eltona Johna bojujícího v blyštivých podpatcích v Kingsmanovi 2 a Flatliners je jeden z nejnápaditějších počinů v žánru hororu/thrilleru, který jsem za poslední roky viděla.<br />
<br />
Konečně jsem se zase po dvou letech sešla s Isabel (Izzy), kterou jsem poznala v Cornwallu. Taky tu teď studuje, takže jsme zašly na kafe a před pár dny mi uvařila to nejlepší indické jídlo na světě - naučila se ho během jednoho léta, které strávila v Indii. Její brácha je teď na Erasmu v Praze, takže se nemůžu dočkat, až ho zjara přijede navštívit a já jí pro změnu ukážu to "moje" město...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7xImgwA4V04-8YSshUHwWJU1hDE7uxLixOg5Cuo_nqXxT04BrtIGeMizvhnRLT8re2oZtOdT4fdUPMSw3uUHbWqTjzGqO-8KvUET23fgbE9a9O2G7E99FNkVAc0Temq3Ca_XFiub-lqdi/s1600/cardiff_1709+%252846%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7xImgwA4V04-8YSshUHwWJU1hDE7uxLixOg5Cuo_nqXxT04BrtIGeMizvhnRLT8re2oZtOdT4fdUPMSw3uUHbWqTjzGqO-8KvUET23fgbE9a9O2G7E99FNkVAc0Temq3Ca_XFiub-lqdi/s640/cardiff_1709+%252846%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNtdRTxoZvtMorexMohFOIe6NXNwfowqNv267egTp9yCp65kT3QKXjBnD387yFNnCj1o9fhii7wlWa-dJ96WYE70FjOl_t-t8-S6mnuBuDWdjk_KJnoSuz-TTnieLfZe6kgnhzmMCQeKXs/s1600/cardiff_1709+%252844%2529.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"></a><br />
V Cardiffu jsem už pět týdnů, což je nejdéle, co jsem kdy byla pryč z Česka, pryč od rodiny, pryč od přátel a kocoura. Chybí mi známé tváře a jsou chvíle, kdy si se svými problémy a radostmi za kanálem připadám trochu odstřižená od světa, který znám a miluju. Kdy si připadám sama a nejradši bych se přenesla v časoprostoru do naší kuchyně na Andělu, popíjela s holkama levný víno a smála se blbinám. Kdy bych s Mari v kavárně probírala nesmrtelnost chrousta. Otravovala v redakci Ali, ať už konečně dopíše ten článek a vyrazíme na oběd. Nechala si od Káti v parku vykládat chytré odpovědi na moje přihlouplé pseudolékařské otázky. Seděla s rodiči u krbu, vrnícího Felixe na klíně. Ale za pár měsíců je a všechny ostatní uvidím - a pak mi zase bude chybět Cardiff, ke kterému si vytvářím citové pouto, který začínám vnímat jako druhý domov, lidi, které jsem tu potkala a potkávám a kterým vděčím za tu jedinečnou atmosféru, kterou díky nim Cardiff má. Začínám teď víc rozumět pocitům, které Janča popisovala po půl roce, který strávila v Krakově...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidqp1z_t0JcplJcUdrW-FsNprCtP47tpTtgadGUERXetQjw_3xyoVzN3Gz-2EefTxby83UjvGuk416ywJycqTT2rcEEGANyBKY6Zj44o3eY0sEydNcn3vsRJCRdPX3TlR1ZGuAFPlb0_Tp/s1600/cardiff_1709+%252856%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidqp1z_t0JcplJcUdrW-FsNprCtP47tpTtgadGUERXetQjw_3xyoVzN3Gz-2EefTxby83UjvGuk416ywJycqTT2rcEEGANyBKY6Zj44o3eY0sEydNcn3vsRJCRdPX3TlR1ZGuAFPlb0_Tp/s640/cardiff_1709+%252856%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
A tak to všechno asi má být. Musíte aspoň jednou za život odjet někam daleko (nebo i blízko), sami, a na čas se vzdát věcí a lidí, kteří jsou vám blízcí, nejen abyste poznali jiné kamarády a jiný svět, který budete mít rádi, ale abyste se na ty doma mohli podívat (s patnácti set kilometrovým) odstupem a začít v nich vidět ty maličkosti, každodenní, ale ohromně důležité, které jsou všemi důvody <i>proč. </i>Proč někoho milujete. Proč se vám občas stýská. Proč se chcete vrátit. A proč musíte zůstat tam, kde právě jste.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-58124895150285431172017-08-21T12:40:00.000+02:002018-02-20T19:15:19.914+01:00Kniha roku se nekoná, Do vody je jeden velký chaos. Ovšem s podmanivou atmosférou<div class="separator" style="clear: both;">
Když v roce 2015 vyšla Dívka ve vlaku, stal se z ní během pár měsíců celosvětový hit, často byla nazývána i knihou roku. Jestli byla opravdu tak výjimečná nebo za její úspěch mohl spíš dobře odvedený marketing, je otázkou. Jisté je, že měla své žánrové kvality, který druhý román Britky Pauly Hawkinsové postrádá, a možná proto bude pro většinu jejích čtenářů zklamáním.</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqAT0UdliT6P4xlVzaj1Fp-EtTuefG4cxAbTEjFRj2TNSE-8hJ1XqwlgaDoftdDLXU77zGxKu5NQsDh94V36bBxKWnpnQ5d9GCNsd2IMzNA8RrGx4s_ieL5P6PHXE0nTdlslAwalTtfAsi/s1600/into_the_water+%25282%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1090" data-original-width="1600" height="434" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqAT0UdliT6P4xlVzaj1Fp-EtTuefG4cxAbTEjFRj2TNSE-8hJ1XqwlgaDoftdDLXU77zGxKu5NQsDh94V36bBxKWnpnQ5d9GCNsd2IMzNA8RrGx4s_ieL5P6PHXE0nTdlslAwalTtfAsi/s640/into_the_water+%25282%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
</div>
Do vody (v originále Into the Water) se odehrává v anglickém maloměstě Beckford. Místo je už od pradávna pověstné temnou historií - tamní tůň totiž polyká ženy o sto šest. Utopily se v ní "čarodějnice", sebevražedkyně a potížistky, které někomu překážely. Naposled spisovatelka Nel Abottová a mladá dívka Katie. Do které kategorie ale spadají není úplně jasné. Je však možné, že spolu jejich smrt nějak souvisí...<br />
<br />
U Hawkinsové jsou čtenáři zvyklí, že příběh vypráví z pohledu více postav. V Dívce ve vlaku to byly tři. V mysteriózním thrilleru (psychothrilleru, chcete-li) to je asi jedenáct. Asi dokážu pochopit, proč autorka zapojila tolik výpovědí a nutno říct, že běžný čtenář díky této taktice téměř do samého konce nebude předvídat, jak román skončí, ale možná kvůli tomu ani úplně nepochopí, o co vlastně jde. V závěru se kýžený "wow efekt" bohužel nedostaví. Do vody má totiž přinejmenším tuctovou zápletku, která se celou dobu umně skrývá za nepřebernou a chaotickou změť postav, občas nelogických dějových zvratů, zbytečných odboček a nitek.<br />
<br />
V porovnání s Dívkou ve vlaku pozbývá většiny kouzel, které prvotina Pauly Hawkins obsahovala. Jako například brilantní nespolehlivá vypravěčka. Vážné společenské téma, které se prolíná celou knihou jako varování, v případě Dívky ve vlaku to byl alkoholismus. Silné a emočně vypjaté pasáže, které se čtenáři aspoň na okamžik zaryjí do morku kostí (v Dívce ve vlaku třeba jeden výjev z Meganiny minulosti). V této knize proběhl možná malý pokus o nastínění problémů rodiny, jejích pout a toho, co se může s lidmi stát, když je někdo nebo něco zpřetrhá. Emočně vypjatých pasáží je tu dost, ale žádná nepůsobí tak věrohodně, syrově.<br />
<br />
Přesto něčeho se Hawkinsová zcela nezbavila. V Jules, sestře utopené Nel Abottové, trochu vidím alkoholičku Rachel, typově jsou to podobné postavy, třebaže Jules tady samozřejmě nedostala takový prostor k promluvě a vývoji, protože ji utlačovaly ostatní postavy. I proto se tu ztratila postava věštkyně Nickie, která by při odlišně zvolené kompozici mohla být jednou z nejzajímavějších.<br />
<br />
Autorka do příběhu taky zahrnula postavy násilnických a lehce vyšinutých mužů, kteří jsou v psychothrillerech poslední doby velkým trendem a za mě stoprocentně fungují ve vytváření a dokreslování napětí (aspoň nějakého, v případě této knihy). Skvěle se jí podařilo vystihnout i tíživou, tesknou atmosféru ponurého maloměsta. Pach zatuchlého stavení poblíž řeky, bublání vody a hukot větru na útesech jako byste vnímali přímo z místa, až tak autentické mi to připadalo. Dobře zvládnutý a nerozvleklý popis, do kterého se lze snadno vžít, je známkou toho, že co se stylistiky týče, podařilo se Hawkinsové posunout svoji románovou tvorbu o stupeň výš. Zajímavé bylo i střídavé využití er a ich formy a pasáže, kdy Jules promlouvala přímo k zemřelé sestře.<br />
<br />
Celkově mě však román nudil. Na rozdíl od Dívky ve vlaku, kterou jsem četla zhruba dva dny, Do vody jsem se snažila pokořit víc jak týden, ale nebyla tam správná dávka napětí, která by mě udržela přikovanou k židli. Objevilo se tam pár pasáží, které mě přinutily číst rychleji, ale těch bylo v čtyř set stránkovém rozsahu žalostně málo. Upřímně si myslím, že kdyby Paula Hawkinsová přišla na trh jako první s touhle knihou, nestala by se bestsellerem, nenatočil by se podle ní hollywoodský film a Hawkinsová by zapadla v řadě dalších průměrných autorů psychothrillerů. A to někteří z těch řadových mají kvalitnější tvorbu. Třeba C. L.Taylor není minimálně v Česku tolik známá, ale všechny její romány, i když mají své nedostatky, by Do vody hravě strčily do kapsy. Chaotické, překombinované, s velkým množstvím hluchých a zbytečných pasáží a nedovysvětlenými detaily.<br />
<br />
Abych recenzi nekončila vyloženě negativním sdělením, musím dodat, že Do vody má opravdu prvotřídní obálku, kterou má na svědomí grafička Kateřina Stárková.<br />
<br />
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví <a href="http://www.martinus.cz/">Martinus.cz.</a>annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-49374233347156649882017-08-11T21:24:00.001+02:002018-02-20T19:24:23.744+01:00Když psal o lásce Tolstoj, Shakespeare & London...<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
...a mnozí další. Sbírku psaní a básní od největších mužů historie budou čeští čtenáři znát především z filmu Sex ve městě. Tehdy z knihy předčítala svému vyvolenému, panu Božskému, hlavní hrdinka Carrie Bradshaw a Bethoweenova slova "navždy tvé, navždy mé, navždy naše" se stala jakýmsi symbolem jejich lásky, ikonickým mottem. Od té doby se po sbírce shánějí tisíce žen a loni na podzim konečně vyšla v českém překladu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPO3S3jWhrK9aVVmx4ggIomSi1tbnuWSI20jpT1g5nSqkgGlRopjqRA5ub9b65k_yE-eZE-ls28P7rOs6ur1Ksn3hNBLzpC-fJEnrn5G2FTYJz3IssX0GJscG2kZRYog4myUZ-S0qZRXum/s1600/DSC_1609.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="426" data-original-width="640" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPO3S3jWhrK9aVVmx4ggIomSi1tbnuWSI20jpT1g5nSqkgGlRopjqRA5ub9b65k_yE-eZE-ls28P7rOs6ur1Ksn3hNBLzpC-fJEnrn5G2FTYJz3IssX0GJscG2kZRYog4myUZ-S0qZRXum/s640/DSC_1609.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Milostné dopisy slavných mužů jsou rozdělené na dvě části. Přestože přebal i anotace tvrdí, že se jedná pouze o dopisy od velikánů jako byl Jack London, Lev Tolstoj, Mark Twain, Napoleon Bonaparte, Franz Kafka, Victor Hugo, Winston Churchill nebo třeba Vincent Van Gogh, sbírka obsahuje i básně plné lásky, které jsou příjemným ozvláštněním a představují méně známé básníky jako je třeba Alfred Austin i notoricky známé jako Rainer Maria Rilke.<br />
<div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Může se zdát, že anotace taky trochu mystifikuje, když dopisy uvádí jako milostné. V části dopisů totiž najdete spíš výčitky, zlobu a žárlivost, než opěvování milovaného člověka a vyznání ryzích citů k němu. Já si ale myslím, že i pocity, které jsou onálepkované jako špatné a nežádoucí, k lásce svým způsobem patří a nevyhne se jim ani nejdokonalejší pár. O to upřímněji na mě některé dopisy působily, kdyby nebyly nic než cukr a růžová obloha, asi bych měla problémy věřit tomu, že jsou autentické. Navíc bylo překvapivé číst, jak silné a intenzivní city měl třeba takový Napoleon Bonaparte, vidět ho v jiném světle než jen jako abstraktní postavu v učebnici dějepisu.</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Mrzelo mě ovšem, že u žádného dopisu nebyl uvedený kontext. U některých z nich bylo sice datum a místo, kdy a kde byl dopis napsán (a někdy ani to ne), ale chyběly mi informace o tom, za jakých okolností psaní vznikalo, o situaci, z níž se vztah zrodil, jak vážný ve skutečnosti byl, jestli vydržel nebo skončil... Samozřejmě by se to dalo s trochou snahy vygooglovat, ale pochybuji, že se najde čtenář, kterému by se chtělo číst s otevřenou Wikipedií. Myslím, že dopisy by pak nabyly úplně jiných rozměrů a mohly by být řádně doceněny a vnímány i jinak, než jen jako seskupení krásných slov. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Co se týká grafického zpracování, autorům se povedlo vytvořit atraktivní, fotogenický přebal, který je laděný do příjemných barev, vnitřek knihy už je ale úplně obyčejný. Což je škoda, zrovna s tímto formátem textu by se dalo víc pracovat. Podobně zklamaná z odbytého vzhledu knihy jsem byla loni v létě, když jsem četla <a href="http://anninydeniky.blogspot.cz/2016/09/a-proc-teda-skaces.html">A proto skáču</a>. Opět, nádherná obálka, ale vnitřní layout byl zpracovaný přinejmenším velmi nekreativně, ačkoliv text ve formě Q&A ke grafické tvořivosti přímo vybízí. A zrovna tak je to i u dopisů, případně básní.</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Čeho Milostné dopisy u čtenáře dosáhnou především, kromě občasného dojetí (protože kvalita vyjadřování jednotlivých pisatelů je i přes jejich nepopiratelné nadání v jiných sférách života kolísavá), je bezesporu nostalgie nad tím, že dnes už se takové dopisy nepíšou. A nejen to, nad textem se v běžné každodenní komunikaci, ani milostné, tolik nepřemýšlí. Citová vzplanutí převedená na "papír" jsou v dnešní době, ostatně jako všechno, uspěchaná, jako by lidé neměli čas ani odhodlání psát všechno, co ve skutečnosti cítí - to pozitivní i to negativní. A to je podle mě věčná škoda, protože na klasických dopisech, přesto anebo právě proto jak staromódní jsou, je něco nekonečně romantického. </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Mé duše se hodně dotkla slova Jacka Londona a Franze Kafky, neméně mě potěšily Rilkeho verše. Nejvíc unesená jsem však byla jednoduchým dopisem mého oblíbeného Tolstého, jeho několik řádek a krátké vyznání toho říkají mnoho: </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<i style="background-color: white; color: #555555; font-family: "PT Sans"; font-size: 14px; letter-spacing: 0.42px; text-align: justify;">Miloval jsem Vás, Vaši krásu, ale začal jsem na Vás milovat to, co je věčné, stálé a cenné - Vaše srdce a duši. Krásu může člověk poznat a zamilovat se do ní během hodiny, a přestane ji milovat ještě rychleji. Ale duši se člověk musí naučit znát. Věřte mi, že nic na světě nedostanete bez práce, dokonce ani lásku, nejkrásnější a nejpřirozenější z citů.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>- Lev Nikolajevič Tolstoj</i></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Milostné dopisy nejsou knihou, která by se dala přečíst za jedno odpoledne. Ne proto, že by snad byla tak obsáhlá nebo složitá k četbě, ale protože k jejímu čtení musí být člověk ve správném rozpoložení. Nemusí být zamilovaný; šťastně ani nešťastně. Ale určitě musí mít otevřenou mysl a chuť přijímat city tak jak jsou; syrové, občas komplikované a vzletně opsané tak, že se k jejich skutečnému významu musí v myšlenkách chvilku prokousávat. Tak jako to možná kdysi dávno dělaly ženy, jimž byly adresovány. </div>
<br />
<div>
<br /></div>
</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-72580564994619427472017-08-09T18:27:00.000+02:002018-02-20T19:23:34.779+01:00Zátopek: Komiks o životě velkého sportovce i člověkaKdyž jsem byla dítě, komiksy jsem milovala. Jak jsem ale dospívala a pomalu přecházela od grafických románů ke klasickým, kreslené příběhy se z mé knihovny i života vytratily úplně. Až minulé léto jsem se k nim vrátila, když jsem "přečetla" skvělý finský komiks s názvem <a href="http://anninydeniky.blogspot.cz/2016/09/jak-disney-potkal-kafku.html">Sojčák</a>. A protože mi připomněl, jak úžasné mohou některé komiksy být, nechala jsem se letos zlákat znovu - tentokrát okouzlující biografií Emila Zátopka z dílny spisovatele Jana Nováka a výtvarníka Jaromíra Švejdíka alias Jaromíra 99.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-qSjc8WC37PdWbxMLNpd7jZRdQD6rbkexx9sZd2fJknOVQXMKZRu0lHvXtfq379tnJAVa6lud2OUs96j5mxptUCa6xS4l3NEONFg9DHA2-CUkg-meg_T4hQxz6NBkIqFOtXB9fw-Mj3bB/s1600/zatopek+%25282%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-qSjc8WC37PdWbxMLNpd7jZRdQD6rbkexx9sZd2fJknOVQXMKZRu0lHvXtfq379tnJAVa6lud2OUs96j5mxptUCa6xS4l3NEONFg9DHA2-CUkg-meg_T4hQxz6NBkIqFOtXB9fw-Mj3bB/s640/zatopek+%25282%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Ačkoliv v titulku uvádím, že komiks je o životě Emila Zátopka, ve skutečnosti to tak není. Zachycuje pouze významný úsek jeho života, a to období od jeho dětství do letních olympijských her 1952 ve finských Helsinkách. Nesoustředí se přitom čistě na jeho běžeckou kariéru, ale i na jeho studentská léta, dobu, kdy pracoval v továrnách, seznámení s Danou Ingrovou, jeho budoucí ženou, na přátelství se Stanislavem Jungwirthem "Jogurtem". S jeho osudy se v knize prolíná i historický kontext a politická atmosféra doby, obojí je ale zmíněné jen tak okrajově, pro dokreslení, autor v tomto, ostatně ani v Emilových osudech, nezabíhá do detailů.<br />
<div>
<br />
Scénář, přestože textu není mnoho, je vystavěný dobře, nechybí v něm vtipné momenty, Jan Novák obstojně vystihl Zátopkovu schopnost být za každé situace nad věcí. Nezapomenutelná je třeba pasáž, kdy Zátopek během závodu mluví na své konkurenty, aby je znervóznil. Přestože, nebo možná právě proto, že děj končí v silném a významném momentu Zátopkova života, mi chyběl jakýsi dodatek, epilog, který by aspoň ve stručnosti shrnul další osudy čtyřnásobného olympijského vítěze. Dost možná si ale autoři jen nechali otevřené dveře pro pokračování.<br />
<br />
Nejsilnější stránkou komiksu je, a tak to má být, kresba. Švejdík, jak mohli jeho příznivci zaznamenat v trilogii Alois Nebel z roku 2003, sází ve své technice na hru stínů a na kontrasty, které nejen pomáhají k dotváření rysů postav, ale i k dramatické atmosféře - navíc ve spojení s výraznými barvami. V Zátopkovi zvolil Švejdík červenou, modrou, bílou a černou, které korespondují s příběhem, odkazem doby i místa.<br />
<br />
Autorům by se dalo vytknout, že se drží příliš na povrchu, u žádného momentu Zátopkova života se nepozdrží a děj plyne kupředu jako neřízená střela - na druhou stranu, úkolem komiksu přece není do hloubky analyzovat každý aspekt čehokoliv. Má dobře vypadat a odlehčenou formou čtenáři něco předat. To Zátopek splnil dokonale, a přesto dokázal, že komiks není pokleslým, podřadným žánrem. Nenásilně a zábavně představuje ne jednoho, ale hned dva významné české sportovce a zevrubně nastiňuje historii, která jejich životy provázela. Oba je přitom vyobrazuje nejen jako olympijské hrdiny, ale i jako hrdiny vlastního života, takže člověk má po přečtení pocit, že Zátopkovy nelze neobdivovat, a to i když vás sport jinak moc nebere. A tím, myslím, splnila kniha svůj účel.</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-36123503240598452662017-07-30T22:48:00.000+02:002018-02-20T19:26:51.801+01:00Malý život aneb emocionální realismus Hanyi YanagiharyPrvní jiskru inspirace k napsání románu Malý život prý v Hanye Yanagihaře zažehl pohled na fotografii Diane Arbusové Přetočený muž ve svém hotelovém pokoji. Deset let o tom obrazu podle svého článku o procesu tvorby Malého života, který sepsala pro magazín <a href="http://www.vulture.com/2015/04/how-hanya-yanagihara-wrote-a-little-life.html">Vulture</a>, přemýšlela a chtěla ho doplnit textem. Chtěla vytvořit příběh o mužském přátelství a portrét samoty, jejím specifickém druhu, který znají jen obyvatelé velkoměst. A především chtěla vdechnout život komplikované osobě, protagonistovi, kterému už v jeho malém životě nikdy nebude lépe...<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL2B1d90vt_CKy0L1OQPpfntPbc8GafHMUFChDStEhyphenhyphenSt_3MiAauXShJQ6xhBiUtcXI8sb3_FVv2f5c1ig_6j35ftLn4LfK2acZz5sUnEC0ZY_vJZHPwJilCe37w6ZAlGUdzjPSw_AV2Ck/s1600/DSC_1598.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL2B1d90vt_CKy0L1OQPpfntPbc8GafHMUFChDStEhyphenhyphenSt_3MiAauXShJQ6xhBiUtcXI8sb3_FVv2f5c1ig_6j35ftLn4LfK2acZz5sUnEC0ZY_vJZHPwJilCe37w6ZAlGUdzjPSw_AV2Ck/s640/DSC_1598.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
Téměř šest set padesát stran dlouhý román jsem četla skoro měsíc. Důvody byly tři (poměrně velký rozsah mezi ně nepočítám). První je, že to bylo v některých ohledech extrémně realistické a sugestivní a já jsem musela knihu po každé přečtené kapitole na čas odkládat, abych vstřebala, co jsem zrovna mezi řádky prožila. Druhý, že vyjadřování Hanyi Yanagihary je trochu složitější - k syntaxi se v recenzi ještě vrátím. Ten poslední je romantičtější: Malý život je tak moc dobře napsaný, že jsem ho jednoduše nechtěla dočíst, abych se s ním nemusela loučit.<br />
<br />
A Little Life Havajanky Hanyi Yanagihary převážně sleduje životy čtyř přátel: právníka Judea, v němž vytvořila onoho vysněného protagonistu-trpitele, malíře DžejBího, herce Willema a architekta Malcolma. Setkali se na vysoké a od té doby se bok po boku protloukají životem v New Yorku, vyrovnávají se s prvními profesními neúspěchy a úspěchy, řeší vztahy a běžné věci, jako třeba kde budou bydlet nebo kam půjdou na večeři. Že to zní tuctově a přesně tak, jak je to často uváděno? Jako bible pro mileniály? Kdepak. Tenhle dějový rámec je jen sněhová vločka na vrcholu ledovce, Malý život nabízí ve skutečnosti mnohem víc. Je to příběh plný temných tajemství, o kterých se hrdinové bojí mluvit nebo na ně jen myslet, je to příběh o depresích, nepředstavitelném utrpení jednoho života, sebepoškozování, sexualitě (a homosexualitě), o bolestném hledání vlastní identity. Ale je to taky příběh o rodině, síle přátelství a lásce, citech tak ryzích, že se o nich některým lidem může jen zdát. <br />
<br />
Styl, jakým Hanya Yanagihara příběh napsala, důraz, který kladla na určité aspekty románu, pasáže, kompoziční postupy, jaké si zvolila, celý ten balíček, který dělá z Malého života to, čím je především, tedy upřímnou zpověď jednoho přátelství, bych nenazvala jinak než emocionálním realismem. Celý obsah knihy je city nasáklý, ale přestože jsou přítomné v každém slově, jsou čtenáři dávkovány postupně, ubírají a přidávají na intenzitě, až dojdou svému vrcholu, kde se všechno zlomí. A právě v tom spočívá genialita textu. Postup Yanagihary, ačkoliv například Judeův život je sérií nekonečného neštěstí prokládanou několika světlejšími okamžiky, nespočívá v tom, že topí čtenáře v povrchním patosu, ve scénách, jakkoliv syrové a sugestivní jsou, které by ho rozbrečely na každé druhé stránce. <br />
<br />
Naopak; pomocí barvitých a propracovaných vhledů do mysli hrdinů staví čtenáře do role spoluúčastníka, který má pocit, že stojí hned vedle protagonistů a prožívá všechny pády a vzestupy s nimi, dopřává mu čas, aby postavy důvěrně poznal - v případě Malého života celé dekády. K tomu přispívá i propracovaná kompozice, střídání er-formy a ich-formy, retrospektiva, dávkování toho nejdůležitějšího "příběhu v příběhu", který všechno spojuje jako křehké vlákno, po opatrných kouskách, zapojení pohledů vedlejších postav, například Judeova profesora Harolda, který na jeho život a životy jeho přátel nahlíží jakoby shora. <br />
<br />
<div>
Vrstevnatost románu po kompoziční a obsahové stránce doplňuje autorčina komplikovaná syntax. Jednoduchá souvětí byste v Malém životě možná spočítali na prstech jedné ruky, Yanagihara se vyznačuje mnohokrát přerušovanými a bohatými souvětími doplněnými o bezpočet závorek, středníků, dvojteček či pomlček, která autorce pomohla román vystavět tak, jak chtěla, říct vše, co zamýšlela. <br />
<br />
Yanagihařin realismus jsem nazvala emocionálním záměrně, protože co se týče například dobových reálií, spoléhat se na ně nelze; mimo toho, že se v knize vlastně nevyskytují. Přestože román více méně pokrývá období půl století, jako by v tom časoprostoru spíš tak nějak levitoval, než aby v něm byl pevně ukotven. Vnímat to jako mínus ale nemůžu. Yanagihara vystoupila proti trendu zobrazování malého člověka na pozadí velkých dějin a místo toho ho zobrazila takového jaký je; jeho malý život v celé své velikosti.<br />
<br />
Myslím, že Malý život je z mnoha důvodů, které pochopíte, až si román přečtete, jednou z nejdůležitějších a nejvýznamnějších knih posledních let. Nejen proto, jak silný, místy až neuvěřitelně, příběh vypráví, ale také proto, jak precizní a nelítostnou sondou do prožití a psychologické stránky toho příběhu je; a právě tím prohlubuje schopnost vidět pod povrch, vcítit se do druhých, nesoudit, pochopit, v čem všem (hrůzném) mohou spočívat odlišnosti, uzavřenost, utrpení druhých lidí. Myslím, že je to román, který vám pomůže porozumět mnohému. <br />
<br />
I proto je, mimo jiné, Malý život jednou z těch vzácných knih, které nejenže jsou krásným literárním dílem, které potěší duši, ale které vás určitým způsobem změní, donutí vás se na něco v životě dívat jinak - třeba i na život jako takový. Je jednou z těch vzácných knih, na které nikdy nezapomenete, i kdybyste chtěli. Protože, jak řekla Jana Benešová z <a href="http://www.whatjaneread.com/">What Jane Read</a>, vám zlomí srdce. Ale bude to bolet krásně. </div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-47668905743886241242017-07-09T15:21:00.001+02:002018-02-20T19:30:01.204+01:00Pohnuté osudy a reální hrdinové. Román To prší moře jde s emocemi na dřeňRomán To prší moře z roku 2015 je druhou knihou z pera spisovatelky Radky Třeštíkové. Ačkoliv je podle mnohých recenzentů a kritiků tím nejlepším, co právnička z povolání a matka dvou dětí napsala, trochu neprávem stojí ve stínu veleúspěšných Bábovek, které vyšly loni. A nový román Osm s detektivní zápletkou tento neobyčejně citlivý příběh možná upozadí ještě víc. Tak jsem se pro vás rozhodla sepsat pár důvodů, proč byste ho v knihkupectví či knihovně měli přestat míjet, vykouknout zpoza stránek Bábovek nebo "Osmičky" a začíst se do příběhu, který je syrový, reálný, a přesto není nasáklý patosem...<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj-C7RxkM8j501amnvgN52lkI-YoOhwP2Kj3OxGGZr_9AN8iGsomEZ0RH6VAKXjFXfH2FRP7Q8SpIqYq0VOvmpRiPfTtARPv-WGMoTjvI84nAQ7QF9lu69xm-Fftw8Kusu7mkm8EgDuyn9/s1600/klevisova_trestikova+%25281%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj-C7RxkM8j501amnvgN52lkI-YoOhwP2Kj3OxGGZr_9AN8iGsomEZ0RH6VAKXjFXfH2FRP7Q8SpIqYq0VOvmpRiPfTtARPv-WGMoTjvI84nAQ7QF9lu69xm-Fftw8Kusu7mkm8EgDuyn9/s640/klevisova_trestikova+%25281%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
Když dvacetiletá Hanka přijde během několika let o oba rodiče, zhroutí se jí svět. Nechce se jí žít, nevychází z domu, topí se ve svém smutku a ke všemu se trápí nešťastnou láskou k Alešovi, svému nevlastnímu bratrovi. Blízkou se jí stává babička Zora, se kterou nikdy dřív neměla zvlášť dobrý vztah, a zjišťuje, že toho s ní má společného víc, než si myslela. V tu dobu potkává o hodně let staršího Huberta, který se postupem času stává přízrakem minulosti, o níž netušila. Přízrakem, který jí může dát odpovědi na otázky, které rodiče nestačili zodpovědět...<br />
<br />
Radka Třeštíková v několika rozhovorech uvedla, že si k psaní nedělá žádný plán, že většinou prostě píše to, co cítí, co ji zrovna napadá, a že v tomhle ohledu obdivuje všechny ostatní, "pečlivější" spisovatele. Třeba Patrika Hartla, kterému loni vyšla novinka Okamžiky štěstí, a který si plány všech kapitol rozvěšuje na šňůry po bytě, takže přesně ví, co se v jeho knize stane dál. Ačkoliv Třeštíková podle vlastních slov v tomhle ohledu patří k těm méně důsledným, kompozice románu To prší moře je obdivuhodně promyšlená a precizně propracovaná. A zajímavá. Autorka zkombinovala er-formu s ich-formou, umně příběhem propletla retrospektivu a vytvořila pozoruhodnou mozaiku událostí, díky které se jí podařilo skrýt očividné až do posledního řádku. Román tak obsahuje nejedno překvapení, které děj osvěží, a tam, kde by při zvolení jiného postupu mohla vzniknout hluchá místa, se čtenáři odkrývá nečekané, což ho v podstatě nutí číst dál.<br />
<br />
V románu hrají hlavní roli ženy. Přestože obsahuje několik pasáží, kde se autorka dostává "do hlavy" i mužským hrdinům, daleko propracovanější a komplexnější jsou postavy žen. Ukazuje čtenáři, jak komplikovaný život může mít matka, kterou odmítá její jediné dítě, pohnuté osudy bláznivé kočičí mámy Zory, které Hanka zpočátku přezdívá ježibaba, a především dokonale vykresluje postavu protagonistky. Tu ztvárnila jako zcela negativní hrdinku, ale ztvárnila ji tak dobře, že v podstatě přiměla čtenáře, aby jí držel palce na každém kroku. <br />
<br />
Dokázala to, aniž by se pitvala v hrdinčiných stavech a pocitech, čímž by z románu vytvořila nekonečně hlubokou studnu patosu. A to sama Třeštíková řekla, že svoje příběhy zakládá na pocitech, protože je to jakási revolta proti prostředí, v němž vyrůstala, a kde se o pocitech nikdy moc nemluvilo. Přesto jí k zachycení téměř podrobného psychologického profilu hrdinů stačilo několik dobře vypointovaných událostí a dialogů, prostřednictvím kterých čtenáři postavách prozradila vše potřebné. A nevyhýbá se v nich ani ironii. I díky těmto aspektům nepůsobí román depresivně a těžkopádně, a to i přes to, že hlavními motivy jsou smrt, nešťastná láska a nostalgie nad tím vším. <br />
<br />
Tento styl Třeštíkové pomohl nejen věrohodně popsat vývoj a osudy jednotlivých charakterů, ale i vzájemné vztahy mezi nimi. Souznění, které panovalo mezi ženskými hrdinkami, přestože v dialozích se nikdy neprojevilo, ve vnitřních monolozích působilo téměř dojemně. Možná tomu přispělo i civilní psaní, schopnost autorky říct několika jednoduchými a nekomplikovanými větami velmi mnoho. <br />
<br />
<i>"Chci spát. Hlava mi pomalu klesá na složené paže, ale dřív než se jich čelem dotknu, probere mě hlasitý výkřik ze zahrady. Jen jeden, táhlý a bolestný. Zvednu se a běžím ven. Tam u skalky stojí ježibaba a před ní na zemi, na skalkách mezi kameny, tam, kde dřív bývalo ohniště, leží svatební šaty a hoří. V první chvíli mě napadne, že je aspoň nebudu muset nosit do čistírny a ke švadleně a že stejně vypadaly příšerně ještě dřív, než jsem je zničila, takže žádná škoda, až potom ze strany zachytím ten pohled plný bolesti a svoje sobecké myšlenky na chvíli zaženu někam daleko, protože teď sem nepatří. Sednu si opodál do trávy a tiše pozoruju ten podivný rituál, co na mě působí jako loučení. Ježibaba počká, až ty šaty docela dohoří, pak se otočí a ve tváři je nečekaně klidná. Dokonce se usmívá a já mám poprvé v životě pocit, že je mi konečně blízko. Že teď jsme spolu něco prožily a že nás to spojilo jako nikdy nic."</i><br />
<br />
Román To prší moře se čte sám. Jak už bylo řečeno, Třeštíková dokáže protkat i příběh, který by měl mít vzhledem k tématu negativní ráz, něčím pozitivním, nadějeplným. Dokáže skrýt do jednoho velkého příběhu desítky malých, ačkoliv o nic méně silných, které ten hlavní dělají tím, čím je. A všechno to dokáže podat s neuvěřitelnou lehkostí, díky které vám bude líto, že jste se pročetli ke konci. Který tak úplně koncem není, protože dalším chrakteristickým znakem autorčiny tvorby, i když Třeštíková sama se v tomhle se svými čtenáři rozchází, jsou otevřené konce, za nimiž děj románu, stejně jako život, plyne dál. annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-18480128878100708142017-07-08T12:45:00.000+02:002018-02-20T19:34:11.648+01:00Za vším hledej kočkuAč je <a href="http://anninydeniky.blogspot.cz/2016/12/michaela-klevisova-prace-na-knize-musi.html">Michaela Klevisová</a> jednou z nejplodnějších českých detektivkářek (na kontě má už čtyři knihy s detektivem Bergmanem v hlavní roli - a v srpnu vyjde pátá), sama říká, že si čas od času ráda odběhne k psaní povídek. I když její detektivky nestojí na násilí a krutosti, ale spíš na práci s psychologií, pořád zpracovávají těžkopádnější témata než povídky, které jsou její "srdcovkou" a určitou formou relaxace. <a href="http://www.martinus.cz/?uItem=237421">Štěstí je zadarmo</a> je už třetí sérií kočičích příběhů, kde ale na rozdíl od těch předešlých jako protagonisté občas vystupují i psi. <br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkYuezUjDtuQTzIoCTX30JLXkv9r31Y8h56UtNQdADbMz3p_cgi83rip7uXvGdhrzFMse9x0dMTxuuFjCZ0pdwwaXjFmsT2NzM-WhJ03tc_1B0b2ZjMv3qxv17iTvZjeTaZNAUoZoqgFxo/s1600/klevisova_trestikova+%25286%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkYuezUjDtuQTzIoCTX30JLXkv9r31Y8h56UtNQdADbMz3p_cgi83rip7uXvGdhrzFMse9x0dMTxuuFjCZ0pdwwaXjFmsT2NzM-WhJ03tc_1B0b2ZjMv3qxv17iTvZjeTaZNAUoZoqgFxo/s640/klevisova_trestikova+%25286%2529.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
</div>
<br />
Jednou z mnoha sympatických věcí na téhle povídkové sbírce je to, že si nehraje na něco, čím není. Anotace i obálka s fotografií zahalenou do paprsků zapadajícího slunce napovídají, že půjde o oddychové letní čtení, drobné literární radosti, které si můžete dopřávat v dávkách po cestě do práce nebo při odpočívání na pláži. A přesně tím taky je. <br />
<br />
V příbězích o rodinných, kamarádských a milostných vztazích, porozumění, souznění a hledání sebe sama Klevisová uvažuje nad tím, jakou podobu může mít štěstí. Přestože v povídkách bezpochyby převažuje narativní složka a právě tento aspekt způsobuje, že se příběhy snadno čtou, neznamená to, že by byly plytké a nesměřovaly svým sdělením kamsi pod povrch.<br />
<div>
<br />
Reflexe totiž nejsou psány nijak složitě, Klevisová se drží jazykově hravého, ale přesto jednoduchého stylu, a tak úvahové pasáže na první pohled nepůsobí nijak výrazně. Nejsou těžkopádné, nejsou čtenáři vědomě podsouvány, jsou spíš důmyslně ukryté mezi řádky. A kdo hledá, najde. A kdo si chce přečíst jen pár hezkých povídek (mezi které ke konci pronikne i jedna čistokrevná úvaha) a nedumat nad hlubším smyslem, i to mu autorka svým psaním umožní.<br />
<br />
Mrzelo mě jen to, že na rozdíl od sbírky <a href="http://anninydeniky.blogspot.cz/2016/12/cekani-na-kocoura.html">Čekání na kocoura</a> se vyjma dvou všechny povídky odehrávají v Česku. Michaela Klevisová je totiž nejen milovnicí koček, ale i vášnivou cestovatelkou, a místa, o nichž píše, většinou sama navštívila. A barvité popisy přírody a zvyků tamních lidí jsou další perlou jejích knih. Prostřednictvím Štěstí je zadarmo jsem navštívila "jen" Skotsko a finské Laponsko, třebaže těch cest autorčinýma očima bych snesla mnohem víc.<br />
<br />
<i>"Její největší úspěch? "No... jsem docela pyšná, že jsem z toho magora Merlina udělala hodnýho kocoura," řekla a myslela to vážně. Protože, uvědomila si a samotnou ji to překvapilo, opravdový úspěch přece nemusí nutně být to, co vás nejvíc pozvedne v očích ostatních. Může to být něco, za co si sami sebe vážíte, co vás naplňuje. Jen vás samotné. O vašem největším úspěchu dokonce ani nemusí nikdo další vědět..."</i><br />
<i><br /></i>
Ať už si čtenář z krátkých povídek vezme něco navíc nebo ne, jsou tak jako tak určitou formou sondy do duše člověka, kterou čtyřnozí tvorové (v této knize výjimečně nejen kočky, ale i psi) často dokážou vyléčit líp než kdejaká medicína. Když jim dáme šanci a prostor, dokážou nás inspirovat a častokrát nám i změnit život k nepoznání.<br />
<br />
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví <a href="http://www.martinus.cz/">Martinus.</a></div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4084288467326264666.post-44837297773472796522017-07-04T13:53:00.002+02:002018-02-20T19:36:01.747+01:00Víla ve StromovceSvětlé vlasy do pasu, modré oči, bledá pleť. Růžová sukně, krajka a čelenka z květin. Prochází se bosa parkem, víla uprostřed velkoměsta. Ve vzduchu vůně čerstvého léta, na kůži hladí vítr a tančí paprsky odpoledního slunce. Ačkoliv Eva působí křehce, ladně, ve skutečnosti jsem se u žádného focení takhle nezasmála. "Hopsám si tu jako víla, co hledá svého víláka," komentovala každý svůj pohyb, který vypadal jako baletní variace. Skoro se mi nechtělo věřit, že Eva vlastně nikdy profesionálně netancovala. Hraje tenis. A studuje policejní akademii. A přesto na těch éterických fotkách, které se mi podařilo zachytit, vypadá jako bytost, která se v tomhle světě ocitla náhodou...<div style="text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqW_CQ_N79iBRXnpJzL32PQ5MHzCYsZek8Bvi52Co4UyweAt6hRezgn82smWlkiEPr11_07BP19Jr2JTDt8YNDVouAyqW2Y7Sx5MnS_7MVquf1_KuGaNR3_pi9ay6YJFHzDZ97u2AN6dJG/s1600/DSC_0300.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqW_CQ_N79iBRXnpJzL32PQ5MHzCYsZek8Bvi52Co4UyweAt6hRezgn82smWlkiEPr11_07BP19Jr2JTDt8YNDVouAyqW2Y7Sx5MnS_7MVquf1_KuGaNR3_pi9ay6YJFHzDZ97u2AN6dJG/s640/DSC_0300.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjb1uILb2LWkgMC9S5tWcarpwpmY55O19aFH3iobm-W62at4e7FH_bV2KlJ2S1DNXl0debhAzOyI0eCT8IjIChGrcp0XZ6rKObIl9LHtKPxI-qtMAifpqX7yBnTMdm6o4uKa5qOILCBumt2/s1600/DSC_0244.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjb1uILb2LWkgMC9S5tWcarpwpmY55O19aFH3iobm-W62at4e7FH_bV2KlJ2S1DNXl0debhAzOyI0eCT8IjIChGrcp0XZ6rKObIl9LHtKPxI-qtMAifpqX7yBnTMdm6o4uKa5qOILCBumt2/s640/DSC_0244.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2KcNC0jXWJek1GaES9g05Iw70zCAkLviqtUxto52hg8E2QJd111J9yYhTOSkh-lmLXurAoZYVrXJyQprrfsGrxlEubfsjZ-Ub8gcG0oHKLzvjeGkf3IjOz_JhM_hHfKLHl5nns_4pnBTK/s1600/DSC_0542.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2KcNC0jXWJek1GaES9g05Iw70zCAkLviqtUxto52hg8E2QJd111J9yYhTOSkh-lmLXurAoZYVrXJyQprrfsGrxlEubfsjZ-Ub8gcG0oHKLzvjeGkf3IjOz_JhM_hHfKLHl5nns_4pnBTK/s640/DSC_0542.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBk3YeghCYk4x0GEE_RP7LrKpTJAEDGcGMKO60Wf_SAJ_IARgrMYkXuYo-6YGPFfvIWr3ZVhqVINmZgp4PmWTluVJpTj3w4fTum5gGb1ZmRBZaSIogRVqt8m-zrIYzmkotbxsSVw14Z5Ur/s1600/DSC_0269.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBk3YeghCYk4x0GEE_RP7LrKpTJAEDGcGMKO60Wf_SAJ_IARgrMYkXuYo-6YGPFfvIWr3ZVhqVINmZgp4PmWTluVJpTj3w4fTum5gGb1ZmRBZaSIogRVqt8m-zrIYzmkotbxsSVw14Z5Ur/s640/DSC_0269.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf0hYS4RHmdJvzUgDiYDLANQJLR3mcCyOI5JdMVVKHTJtvbrVVKAUkhtkCB8FNoZhTBHhBUGiP1JMlna1CScw6e6PUXx8ogbDqwd7Z3jOgX5UxJwS0UF6DZy9vpBXHN-7FKDHlOv4Z-_Z8/s1600/DSC_0632.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf0hYS4RHmdJvzUgDiYDLANQJLR3mcCyOI5JdMVVKHTJtvbrVVKAUkhtkCB8FNoZhTBHhBUGiP1JMlna1CScw6e6PUXx8ogbDqwd7Z3jOgX5UxJwS0UF6DZy9vpBXHN-7FKDHlOv4Z-_Z8/s640/DSC_0632.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi7l941vK0tps0DHFp906neTaVGh1Z4tzTNTXTc2Ld0vWIsEucv6EM1YK38jCULqjIB2Bo6KyA8-pKNoqGcRN2e6SvEXQRZvNLe07kku4-7_xovkri1oEirt27UsT4ktWNjCyRoDTxX6-D/s1600/DSC_0187.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi7l941vK0tps0DHFp906neTaVGh1Z4tzTNTXTc2Ld0vWIsEucv6EM1YK38jCULqjIB2Bo6KyA8-pKNoqGcRN2e6SvEXQRZvNLe07kku4-7_xovkri1oEirt27UsT4ktWNjCyRoDTxX6-D/s640/DSC_0187.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMXZAYWnb2IiUt8U5Gwh4LUeNb05zDqeE4iWvRTVJQd_u34oq04I_lcLVdfWdx5MXvuDtn4kDWpFCeedpDG9bORMeYSBuHZYOGWQN4IWekOL6eShTohndHwruD5K91xqZ-tRcDX9Lt9_AB/s1600/DSC_0294.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMXZAYWnb2IiUt8U5Gwh4LUeNb05zDqeE4iWvRTVJQd_u34oq04I_lcLVdfWdx5MXvuDtn4kDWpFCeedpDG9bORMeYSBuHZYOGWQN4IWekOL6eShTohndHwruD5K91xqZ-tRcDX9Lt9_AB/s640/DSC_0294.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0ffjq-bUW6Hyi1hV_skZnVMf2gV4OpivN_YpQEkXTDxBVNDEnfZxGY6KIs1h0-KCWESTY8iMbMUXHywH8s8XbWSFeBxIwStqJS0e44ZB2iPMaxY0oxTg8zx3XaBAJW7iCk8vv-asI7KN6/s1600/DSC_0534.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0ffjq-bUW6Hyi1hV_skZnVMf2gV4OpivN_YpQEkXTDxBVNDEnfZxGY6KIs1h0-KCWESTY8iMbMUXHywH8s8XbWSFeBxIwStqJS0e44ZB2iPMaxY0oxTg8zx3XaBAJW7iCk8vv-asI7KN6/s640/DSC_0534.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimifAdWKMbGvziQclaOEIifehBic-UdUAYonNnC1tdq46UbBXZg3Yz1HGK9NNxE6-vf_ZJPhLCmCOD4-2vRq7McDr_PAM8mEW_uayLPbqmnkY-jb0n7BpPtUOHw0FGxfxs19-o7ZWJABwQ/s1600/DSC_0486.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimifAdWKMbGvziQclaOEIifehBic-UdUAYonNnC1tdq46UbBXZg3Yz1HGK9NNxE6-vf_ZJPhLCmCOD4-2vRq7McDr_PAM8mEW_uayLPbqmnkY-jb0n7BpPtUOHw0FGxfxs19-o7ZWJABwQ/s640/DSC_0486.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDAhQAPGKrOz2g3W7TAmsR1BwmAes5cB7fEDr5xOLIvHlkGwoItGdlob5Ks0pdVgdLbTcOspw79m0ZHrRImChE1bRJKaVb8-c_SZYloHYUuR7hBl5HXQWFDld9cQ1mfqMikeJ94ZMe9r01/s1600/DSC_0260.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDAhQAPGKrOz2g3W7TAmsR1BwmAes5cB7fEDr5xOLIvHlkGwoItGdlob5Ks0pdVgdLbTcOspw79m0ZHrRImChE1bRJKaVb8-c_SZYloHYUuR7hBl5HXQWFDld9cQ1mfqMikeJ94ZMe9r01/s640/DSC_0260.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMsQ2AFAeuTYZgMXSyROtuKEv-ZXm7LHOYOhn3ISHoXgr814xowR5tF41nPuMdVpq_Lxw3HG0btDC-0FQZ613K5uKhWUpKISpfsfoW8XHUaVuUqr-oyLiOcBh9C4muk0kaRxn67pK6dIt7/s1600/DSC_0138.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMsQ2AFAeuTYZgMXSyROtuKEv-ZXm7LHOYOhn3ISHoXgr814xowR5tF41nPuMdVpq_Lxw3HG0btDC-0FQZ613K5uKhWUpKISpfsfoW8XHUaVuUqr-oyLiOcBh9C4muk0kaRxn67pK6dIt7/s640/DSC_0138.JPG" width="426" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBJiAyrsyF2RB11e6bmlL_bAuEWJG1_vY9VXySL7cCW2zC3QZ6v-BQby9zOkXp5ovwX7LtyFYVDa3V3l6cmuy2iTI7NcnalsW010CrD0X39JiPPKmln7862HH0GaRfNjujZ-nB6K-51fjT/s1600/DSC_0639.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBJiAyrsyF2RB11e6bmlL_bAuEWJG1_vY9VXySL7cCW2zC3QZ6v-BQby9zOkXp5ovwX7LtyFYVDa3V3l6cmuy2iTI7NcnalsW010CrD0X39JiPPKmln7862HH0GaRfNjujZ-nB6K-51fjT/s640/DSC_0639.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2QxW_WY22zypRbLcaVPomqRLfYvL9wMkgFZ0c3rdot3OE6TaymQkbTIC6SWbZ-71swgVLvIWQ2w0E_OfSugGD2iQka9HgkFeTdAvxtH53ksDCTIp3XYNY5NgCP7dhceHWatMqiWAZnY4s/s1600/CSC_0311.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2QxW_WY22zypRbLcaVPomqRLfYvL9wMkgFZ0c3rdot3OE6TaymQkbTIC6SWbZ-71swgVLvIWQ2w0E_OfSugGD2iQka9HgkFeTdAvxtH53ksDCTIp3XYNY5NgCP7dhceHWatMqiWAZnY4s/s640/CSC_0311.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd1Ufm4HqXq4LPjxZHWpUAC8HuVRQ0_rRWkUW9YeANKwtxDP2A9E8PE83HE9Ut1RLALF3Qa4i2gs5FlQZjsWOnqS1MFdEWCCwRHqQBc-mk8woCF71vcoru_DI7gtT5rWyh7Pei9tfnzUXH/s1600/DSC_0096.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd1Ufm4HqXq4LPjxZHWpUAC8HuVRQ0_rRWkUW9YeANKwtxDP2A9E8PE83HE9Ut1RLALF3Qa4i2gs5FlQZjsWOnqS1MFdEWCCwRHqQBc-mk8woCF71vcoru_DI7gtT5rWyh7Pei9tfnzUXH/s640/DSC_0096.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcnEsJCRqEOorYttfRgDFjGUUdV-rySUCabUWXFflBGi8DQ9dIIhyphenhyphenfywaFCE3ET6dcE-HUQRxEX3podIslAS4H0craXsnW7aCiLkiIRee8Yk0oDImVsvMmLFTrEjGy6XNnVgRl3aKR-foN/s1600/DSC_0708.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcnEsJCRqEOorYttfRgDFjGUUdV-rySUCabUWXFflBGi8DQ9dIIhyphenhyphenfywaFCE3ET6dcE-HUQRxEX3podIslAS4H0craXsnW7aCiLkiIRee8Yk0oDImVsvMmLFTrEjGy6XNnVgRl3aKR-foN/s640/DSC_0708.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgE8QylVkUwqBcWsrd_eeG4VtQvGTGz9wj86JTx1YfLaFNv9JFkn5BRbWQ8kinQjqrDMiE0pfzjalXI7aO7mzcXgHIYysdTxLJ7NLaNbIESPiWv-duG_GuXRdTWGdifP7w9OuuIsA85eKku/s1600/DSC_0670.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgE8QylVkUwqBcWsrd_eeG4VtQvGTGz9wj86JTx1YfLaFNv9JFkn5BRbWQ8kinQjqrDMiE0pfzjalXI7aO7mzcXgHIYysdTxLJ7NLaNbIESPiWv-duG_GuXRdTWGdifP7w9OuuIsA85eKku/s640/DSC_0670.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZVwQXOyAHgnWiHgeNugpJxiKL1yANlttsFDHi7AenIQ4srtcl6FrUFW9SNTiu51X4V3BkhM1s1VwkgW4dzUuMJCs4eq9pp13v6shFwSVQuIeREa_CVMpXrJHG6T7KY8Zt3-BdLwi9I9g6/s1600/CSC_0755.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZVwQXOyAHgnWiHgeNugpJxiKL1yANlttsFDHi7AenIQ4srtcl6FrUFW9SNTiu51X4V3BkhM1s1VwkgW4dzUuMJCs4eq9pp13v6shFwSVQuIeREa_CVMpXrJHG6T7KY8Zt3-BdLwi9I9g6/s640/CSC_0755.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
</div>
annamusilovahttp://www.blogger.com/profile/16432403146716568490noreply@blogger.com0