pátek 11. srpna 2017

Když psal o lásce Tolstoj, Shakespeare & London...

...a mnozí další. Sbírku psaní a básní od největších mužů historie budou čeští čtenáři znát především z filmu Sex ve městě. Tehdy z knihy předčítala svému vyvolenému, panu Božskému, hlavní hrdinka Carrie Bradshaw a Bethoweenova slova "navždy tvé, navždy mé, navždy naše" se stala jakýmsi symbolem jejich lásky, ikonickým mottem. Od té doby se po sbírce shánějí tisíce žen a loni na podzim konečně vyšla v českém překladu. 






Milostné dopisy slavných mužů jsou rozdělené na dvě části. Přestože přebal i anotace tvrdí, že se jedná pouze o dopisy od velikánů jako byl Jack London, Lev Tolstoj, Mark Twain, Napoleon Bonaparte, Franz Kafka, Victor Hugo, Winston Churchill nebo třeba Vincent Van Gogh, sbírka obsahuje i básně plné lásky, které jsou příjemným ozvláštněním a představují méně známé básníky jako je třeba Alfred Austin i notoricky známé jako Rainer Maria Rilke.

Může se zdát, že anotace taky trochu mystifikuje, když dopisy uvádí jako milostné. V části dopisů totiž najdete spíš výčitky, zlobu a žárlivost, než opěvování milovaného člověka a vyznání ryzích citů k němu. Já si ale myslím, že i pocity, které jsou onálepkované jako špatné a nežádoucí, k lásce svým způsobem patří a nevyhne se jim ani nejdokonalejší pár. O to upřímněji na mě některé dopisy působily, kdyby nebyly nic než cukr a růžová obloha, asi bych měla problémy věřit tomu, že jsou autentické. Navíc bylo překvapivé číst, jak silné a intenzivní city měl třeba takový Napoleon Bonaparte, vidět ho v jiném světle než jen jako abstraktní postavu v učebnici dějepisu.

Mrzelo mě ovšem, že u žádného dopisu nebyl uvedený kontext. U některých z nich bylo sice datum a místo, kdy a kde byl dopis napsán (a někdy ani to ne), ale chyběly mi informace o tom, za jakých okolností psaní vznikalo, o situaci, z níž se vztah zrodil, jak vážný ve skutečnosti byl, jestli vydržel nebo skončil... Samozřejmě by se to dalo s trochou snahy vygooglovat, ale pochybuji, že se najde čtenář, kterému by se chtělo číst s otevřenou Wikipedií. Myslím, že dopisy by pak nabyly úplně jiných rozměrů a mohly by být řádně doceněny a vnímány i jinak, než jen jako seskupení krásných slov. 

Co se týká grafického zpracování, autorům se povedlo vytvořit atraktivní, fotogenický přebal, který je laděný do příjemných barev, vnitřek knihy už je ale úplně obyčejný. Což je škoda, zrovna s tímto formátem textu by se dalo víc pracovat. Podobně zklamaná z odbytého vzhledu knihy jsem byla loni v létě, když jsem četla A proto skáču. Opět, nádherná obálka, ale vnitřní layout byl zpracovaný přinejmenším velmi nekreativně, ačkoliv text ve formě Q&A ke grafické tvořivosti přímo vybízí. A zrovna tak je to i u dopisů, případně básní.

Čeho Milostné dopisy u čtenáře dosáhnou především, kromě občasného dojetí (protože kvalita vyjadřování jednotlivých pisatelů je i přes jejich nepopiratelné nadání v jiných sférách života kolísavá), je bezesporu nostalgie nad tím, že dnes už se takové dopisy nepíšou. A nejen to, nad textem se v běžné každodenní komunikaci, ani milostné, tolik nepřemýšlí. Citová vzplanutí převedená na "papír" jsou v dnešní době, ostatně jako všechno, uspěchaná, jako by lidé neměli čas ani odhodlání psát všechno, co ve skutečnosti cítí - to pozitivní i to negativní. A to je podle mě věčná škoda, protože na klasických dopisech, přesto anebo právě proto jak staromódní jsou, je něco nekonečně romantického. 

Mé duše se hodně dotkla slova Jacka Londona a Franze Kafky, neméně mě potěšily Rilkeho verše. Nejvíc unesená jsem však byla jednoduchým dopisem mého oblíbeného Tolstého, jeho několik řádek a krátké vyznání toho říkají mnoho: 

Miloval jsem Vás, Vaši krásu, ale začal jsem na Vás milovat to, co je věčné, stálé a cenné - Vaše srdce a duši. Krásu může člověk poznat a zamilovat se do ní během hodiny, a přestane ji milovat ještě rychleji. Ale duši se člověk musí naučit znát. Věřte mi, že nic na světě nedostanete bez práce, dokonce ani lásku, nejkrásnější a nejpřirozenější z citů.
- Lev Nikolajevič Tolstoj

Milostné dopisy nejsou knihou, která by se dala přečíst za jedno odpoledne. Ne proto, že by snad byla tak obsáhlá nebo složitá k četbě, ale protože k jejímu čtení musí být člověk ve správném rozpoložení. Nemusí být zamilovaný; šťastně ani nešťastně. Ale určitě musí mít otevřenou mysl a chuť přijímat city tak jak jsou; syrové, občas komplikované a vzletně opsané tak, že se k jejich skutečnému významu musí v myšlenkách chvilku prokousávat. Tak jako to možná kdysi dávno dělaly ženy, jimž byly adresovány. 


Žádné komentáře:

Okomentovat