Skoro se stydím, že čerstvá novinka Poprask v sýrové uličce Roberta Fulghuma je zároveň mým seznámením s tímto autorem. Ne že bych o Fulghumovi nikdy neslyšela, moc dobře si pamatuju, že jsme ve druháku na střední psali slohovku, která vycházela z jeho textu "Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce" a pamatuju si i to, že jsme si o něm v literatuře o dva roky později povídali a že jsem si ho zapsala na seznam autorů, které si chci přečíst. Ale znáte to. Seznam knížek a autorů, které si chceme přečíst, je dlouhý a odškrtávání jde pomaleji, než bychom chtěli. Takže děkuji Janě z What Jane Read za to, že s Fulghumem udělala tak krásný rozhovor, že knížku představila na YouTube kanálu Martinus, a pak samozřejmě samotným Martinusákům, že mi knihu poslali a já konečně mohla zjistit, co že na tom Fulghumovi všichni mají.

Ráda bych teď napsala něco ve stylu, že mě kniha nezklamala, protože to byl ten starý dobrý, typický Fulghum. Můžu s jistotou a klidným srdcem upřímně potvrdit jen tu první část, a sice že mě kniha vůbec nezklamala. Jestli to byl typický Fulghum (a podle spokojených reakcí jeho pravidelných čtenářů nejspíš ano) vám řeknu, až si od něj přečtu něco dalšího, což bude nepochybně zanedlouho.

Kniha Poprask v sýrové uličce (v pořadí jeho dvacátá, pokud Databáze knih nelže) byla sestavena speciálně pro české čtenáře. Obsahuje výběr povídek, esejí a fejetonů, které Fulghumovi ležely několik let v šuplíku a teď je s asistencí nakladatelství Argo, jež vydává všechny české překlady Fulghumových knih, sestavil do publikace zhruba o 150 stranách. Má poměrně netradičně větší formát, než zbytek překladů autorových děl, a i když jsem četla několik ohlasů, které právě toto kritizovaly, mně osobně se právě tento formát zamlouval. Dostaly tak větší prostor například nádherné ilustrace, jejichž autorkou je Češka Kateřina Sechovcová.