Tohle bude asi nejméně profesionální recenze, jakou kdy napíšu, protože hned na začátku musím říct, že mě kniha naprosto dojala, zlomila mi srdce a postupně ho zase dávala dohromady a takhle pořád dokola. Je to překrásně napsaný příběh o tématu, které je v podstatě tak všední a v literatuře i filmu často omílané, že by se jeden bál, že půjde o velkou snůšku klišé. Ale je to přesně naopak. Přečetla jsem hodně knih a ještě více romantických knih, ale můžu říct, že na podobnou jsem ještě nenarazila. 

Je to příběh o mladé anglické dívce Louise, která žije v malém městečku neobyčejně obyčejným životem; má ráda svého přítele, svou rodinu a práci v kavárně. Když ale o práci přijde, musí přece jen něco ze svého stereotypu změnit. Začne pracovat jako pečovatelka kvadruplegika; bohatého, mladého a obzvlášť cynického Willa Traynora. Nejprve se nemůžou vystát, později se spřátelí a nakonec zamilují. Willa ovšem sužuje strach z vývoje jeho neustále se zhoršující zdravotní situace a on vidí východisko v jediném; smrti. Lou má jen několik měsíců, aby Willa přesvědčila, že má proč žít...

Jako první musím kromě samotného příběhu vyzdvihnout dvě hlavní postavy, které jsou brilantně napsané. Louisa je pro mě nejsympatičtější ženskou literární postavou, se kterou jsem se zatím seznámila. Ta její ztřeštěnost, pokora, obětavost vůči rodině a svým blízkým, dobré srdce a naprostá nezištnost jsou kvalitami, které by z ní z fleku udělaly mou nejlepší kamarádku, kdyby byla skutečná. Will je zase tou nejzajímavější postavou; je zásadový, tvrdohlavý, sarkastický, ironický, cynický a pohádat bych se s ním rozhodně nechtěla, na druhé straně je však citlivý a laskavý.

A obdivuhodně uvěřitelný. Dialogy mezi ním a Lou nepůsobily uměle, ani jedinkrát jsem neměla pocit, že by se autorka cítila "v jeho kůži" nesvá, protože to se autorkám (zvlášť těm, co píšou romantické příběhy) může snadno stát a na výsledku díla je to pochopitelně vidět. Tady nebyl jediný takový řádek.

Děj plyne v ideálním tempu, nic nepřebývá, nic nechybí, kompozice je perfektní v tom, že autorka zařadila i pohled vedlejších postav jako je sestra Louisy, Trina, Willův otec a matka. Avšak napsala jen to, co bylo nutné pro dokreslení příběhu či pochopení postojů různých postav, které zrovna v té části knihy hrály důležitou roli.

Při psaní takového příběhu by bylo velmi snadné zaujmout ryze trpitelský postoj, který by byl pochopitelný, ale autorka se nebála zařadit do knihy porci vtipu, velice osobitého, řekla bych vyloženě anglického humoru. Nečekala bych to, ale nejednou jsem se při čtení od srdce zasmála.