středa 6. července 2016

Moje seznámení s Fulghumem

Skoro se stydím, že čerstvá novinka Poprask v sýrové uličce Roberta Fulghuma je zároveň mým seznámením s tímto autorem. Ne že bych o Fulghumovi nikdy neslyšela, moc dobře si pamatuju, že jsme ve druháku na střední psali slohovku, která vycházela z jeho textu "Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce" a pamatuju si i to, že jsme si o něm v literatuře o dva roky později povídali a že jsem si ho zapsala na seznam autorů, které si chci přečíst. Ale znáte to. Seznam knížek a autorů, které si chceme přečíst, je dlouhý a odškrtávání jde pomaleji, než bychom chtěli. Takže děkuji Janě z What Jane Read za to, že s Fulghumem udělala tak krásný rozhovor, že knížku představila na YouTube kanálu Martinus, a pak samozřejmě samotným Martinusákům, že mi knihu poslali a já konečně mohla zjistit, co že na tom Fulghumovi všichni mají.


Ráda bych teď napsala něco ve stylu, že mě kniha nezklamala, protože to byl ten starý dobrý, typický Fulghum. Můžu s jistotou a klidným srdcem upřímně potvrdit jen tu první část, a sice že mě kniha vůbec nezklamala. Jestli to byl typický Fulghum (a podle spokojených reakcí jeho pravidelných čtenářů nejspíš ano) vám řeknu, až si od něj přečtu něco dalšího, což bude nepochybně zanedlouho. 
Kniha Poprask v sýrové uličce (v pořadí jeho dvacátá, pokud Databáze knih nelže) byla sestavena speciálně pro české čtenáře. Obsahuje výběr povídek, esejí a fejetonů, které Fulghumovi ležely několik let v šuplíku a teď je s asistencí nakladatelství Argo, jež vydává všechny české překlady Fulghumových knih, sestavil do publikace zhruba o 150 stranách. Má poměrně netradičně větší formát, než zbytek překladů autorových děl, a i když jsem četla několik ohlasů, které právě toto kritizovaly, mně osobně se právě tento formát zamlouval. Dostaly tak větší prostor například nádherné ilustrace, jejichž autorkou je Češka Kateřina Sechovcová. 
A pokud byste si chtěli tuhle nebo kteroukoliv jinou knihu nechat od Fulghuma podepsat, máte ještě poslední šanci 14.7. ve Valašském Meziříčí nebo v Rožnově nad Radhoštěm a na festivalu Colours of Ostrava. Pak se Fulghum ze své bezmála měsíc trvající (a zdaleka ne první) návštěvy Česka vrací zpátky do Států. 
Ale teď už zpátky k dílu. Jak jsem uvedla výše, kniha nemá souvislý děj, není to román, je to sbírka dvaatřiceti převážně esejistických prací, které se zabývají příhodami ze života autora, pohrávají si s hlubšími i oddychovými náměty a obecnými pravdami nebo aspoň domněnkami, které tak docela pravdami nejsou. Fulghum je totiž obratně a s humorem sobě vlastním skoro vždy vyvrátí nebo alespoň předělá na něco neotřelého - viz poslední esej My a lidi a Louisa.
Některé mají lehce kritický nádech (třeba fejeton "Barevný"), ovšem ve Fulghumově podání ani vážné téma, jako je rasismus, nevyzní vůbec vážně - a to nemyslím zle. Bylo to nenucené, vtipné takovým tím způsobem, jakým to může vyznít jen z pera někoho, kdo už má životní zkušenosti a podobné téma dokáže zpracovat s nádechem grotesky. A hlavně s nadhledem. 

"(...) Evropané nejsou bílí. Když jsem byl v Evropě naposledy, trochu jsem se rozhlížel... Většinou jsou růžoví, hnědí, šedí a žlutí. Pokud snad na barvě kůže záleží, pak bychom měli být zcela přesní, nebo ne? Až zase bude sčítání lidu, měli by si úředníci přinést takový ten vzorkovník, co mají prodavači barev. Každý by se pak mohl rozhodnout pro barvu pleti tak, že by vzorkovník porovnal se svýma rukama či obličejem."


Někteří lidé by snad mohli nabýt dojmu, že Robert Fulghum píše o banalitách - copak je to přece za témata? Obdivování strak, medvědů, souznění s broukem, co žije v šicím stroji, a podobně. Jenomže mně osobně je zrovna tohle blízké, protože se v nich ukázal autorův vřelý, ač občas možná lehce komický, ale o to víc milý, vztah k přírodě. A co víc - vždycky z těchto příběhů nakonec vzešlo nějaké životní moudro, něco, nad čím jsem se musela chtíc nechtíc zamyslet. Možná proto mi čtení tak útlé knížky trvalo pět dní. Pořád jsem ji totiž odkládala a přemýšlela nad tím, jak to mám s tím a oním já. 
Kromě toho jsou Fulghumovy práce poučné. Protože je nejen dobrým spisovatelem, ale i pozorovatelem (což jde ruku v ruce), informace obsažené v esejích jsou podané poutavě. Tak, že si je člověk zapamatuje. Nevím, kdy se mi budou hodit znalosti či alespoň povědomí o čínských koláčcích štěstí, které jsou vlastně japonské, žvýkačkové zdi v Seattlu nebo městečku Santa Fe v Novém Mexicu, ale číst o nich bylo zábavné. 
Kniha mi svou formou a zpracováním lehce připomněla P.S. od Aňi Geislerové, které jsem četla někdy v lednu a taky se mi moc líbilo, ovšem s tím rozdílem, že Poprask v sýrové uličce není ryze ženské čtení, ale univerzální snůška vtipu, moudrosti, podnětů k zamyšlení a oddychu pro všechny muže i ženy růžové, karamelové, skořicové, čokoládové či barvy prošlého vanilkového jogurtu a každého věku.
Je to milá knížka, o níž jistojistě vím, že se k jejím jednotlivým částem budu ještě mockrát vracet a těším se, až si od Roberta Fulghuma přečtu něco dalšího.

8 komentářů:

  1. Opět nádherná recenze, klobouk dolů :)
    Já jsem od Fulghuma četla zatím bohužel jen jednu knížku, protože přesně jak píšeš, mám ho na seznamu, chci si od něj něco přečíst, jenže tam mám dalších milion jinejch knížek :D. Tahle kniha mě ale fakt zaujala a hlavně teda díky těm ilustracím. Vypadá to, že si ji budu muset pořídit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji! :) Já jsem vážně moc ráda, že ji v knihovně mám - je krásná a je to milé čtení, knížka, kterou můžeš jen tak otevřít, něco přečíst a zvedne ti to náladu. :) Něco jako Geislerová, akorát takové univerzálnější a vzhledem k věku autora samozřejmě trochu moudřejší a vyspělejší, i když to možná na první přečtení někdy tak nevypadá. :D Určitě moc doporučuju!

      Vymazat
  2. Tak to zní jako typický Fulghum :-D Tohle jsem sice ještě nečetla, ale jinak mám jeho nenucené psaní o všedních věcech moc ráda a už se nemůžu dočkat až ho spatřím na letošních Colours of Ostrava :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, on tam bude?! Tak to se snad rozjedu do Ostravy! :) Díky za info!

      Vymazat
  3. Skvěle sepsaná recenze, já se na knihu snad také již brzy chystám. Nebude to moje fulghumovská premiéra a věřím, že se bude konat stejné nadšení jako u všech jeho předchozích knížek :) Krásný večer, Aničko :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Týnko, díky za koment, a dej vědět, jak se ti líbila! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju za zmínku a jsem moc ráda, že se ti kniha líbila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Líbila, moc! :) Já děkuji za doporučení. :))

      Vymazat