Jak Disney potkal Kafku

by - 20:57

Finský komiks může na první pohled připomínat příběh, který pochází z Disneyho dílny. Avšak po důkladnějším prolistování několika prvních stran zjistíte, že Sojčáka jako by stvořil a vyprávěl spíš Franz Kafka.


Komiks však ve skutečnosti nakreslili a napsali (ačkoliv textu je zde pomálu) finští sourozenci Jaako a Lauri Ahonenovi. Myslím, že severské země nemají v tomto žánru úplně silné postavení, minimálně v tuzemsku, kde vládnou převážně asijské komiksy. Prosadit se Sojčákovi zpočátku pomohla nominace na prestižní komiksové ocenění udělované v USA, a to cenu Willa Eisnera. Když se dostal do povědomí, začal si místo na trhu vydobývat umně provedenými ilustracemi, z nichž díky koloraci temnějšími odstíny přímo dýchá depresivní a tísnivá atmosféra, a originálním příběhem, který vyjadřují.

Sojčák je malý antropomorfní ptáček, který žije ve velkém honosném sídle se svou matkou, která je upoutaná na lůžko a o kterou se musí dennodenně starat. Sojčák nikdy nebyl venku, neví, co je za zabedněnými okny, a věří jen tomu, co mu matka napovídá. A ta, místo aby svého syna uklidnila, živí jeho strach z okolního světa povídačkami o zlých ptácích, kteří klovou malým sojčákům oči. Ta myšlenka v něm nakonec vykrystalizuje v čiré šílenství a paranoiu.


Kreslenou povídku jsem stihla během dne "přečíst" několikrát. A když nebudu přemýšlet pragmaticky a hledat v některých detailech (jako kde třeba brali jídlo, když za x let nevytáhli paty z domu) logiku, která v nich očividně chybí, bude Sojčák pořád působit precizním a odzbrojujícím dojmem. Nese v sobě totiž jednu zásadní myšlenku: Silný strach dokáže radikálně změnit nejen náš život, ale i nás samotné. Až si Sojčáka přečtete, pochopíte, o čem mluvím, a možná dokonce najdete v díle vlastní skryté poselství. I v tom jsou příběhy s nádechem alegorie kouzelné.

Jak už jsem zmínila, kresby Anohenových tuto myšlenku podtrhávají. Sojčákovy vytřeštěné oči i po desáté pořád působí stejně přesvědčivě a neohraně, i statické scény navozují pocit nervozity, neklidu a stresu a prostředí vyvolává klaustrofobii. Celé se to prolíná v solidní kreslenou depresi a úzkost, vše vyjádřeno téměř beze slov. Ze sojčáka budete mít chvíli strach, budete ho milovat, ale valnou většinu času ho budete nesmírně litovat. Disneyovská roztomilost se zde prolíná s graficky perfektně vyobrazenými "kafkovskými" motivy vyřazenosti, izolovanosti a tragičnosti. Myslím, že nic víc skličujícího se mi letos do rukou nedostalo.

Celkovou náladou mi Sojčák připomněl horor Ti druzí s Nicole Kidman, ačkoliv s více slabými místy - logickými mezerami v detailech počínaje a jakoby nedomyšlenou zápletkou konče. Ale i tak jsem si komiks zamilovala a ráda se k němu budu vracet.

Už pro překrásné grafické vyvedení a luxusní pevnou vazbu, kterou pro české vydání nakladatelství Argo zvolilo, se vyplatí mít Sojčáka v knihovně. Při čtení pak jistě objevíte i další důvody.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Martinus. :)

Podobné

2 komentářů

  1. Sojcak me zaujal uz u hodne blogerek, ale stale jsem si ho nebyla schopna koupit. Tvoje recenze me ale hodne zaujala diky prirovnani ke Kafkovi, jelikoz Kafku uplne zboznuju :). Blizi se mi svatek, tak si asi Sojcaka budu prat jako darek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Andrejko, moc díky za komentář, tady musim jenom podotknout, ze tohle přirovnání je původně Arga. :) Jen jsem myšlenku trochu v recenzi rozvedla. Každopádně to nic nemění na mém názoru a Sojcaka moc doporučuju! :) At se líbí!

      Vymazat