Původně jsem chtěla nafotit set á la Sněhurka, ale mým přátelům Evička na těchto fotkách připomíná spíš Bellu ze Stmívání. Je pravda, že mně při pohledu na ně taky začíná znít v hlavě pianová skladba Cartera Burwella, kterou Edward Belle hrál... takže žádná Sněhurka, ale Bella. P.S. Jablko mi před odjezdem vnutil táta, ke svačině. Nesnědla jsem ho, ale jako rekvizita posloužilo skvěle.   




Naopak Eliška zahalená v kostkované šále, opřená o starý kmen stromu a obklopená sněhem a spadaným listím z uplynulého podzimu je jako postava vystřižená ze stránek románu Vlčí ostrov o cestování po Kanadě, přežívání v hlubokých lesích v souladu s přírodou. Z jejích fotek dýchá klid a harmonie.

K proměně Evičky v éterickou vílu stačila tahle skvělá hnědá sukeň, rozcuchaný drdol a pár zasněných výrazů. A okolní příroda nám vytvořila ten nejlepší ateliér...












Před branou do jiného světa...