Scénář, přestože textu není mnoho, je vystavěný dobře, nechybí v něm vtipné momenty, Jan Novák obstojně vystihl Zátopkovu schopnost být za každé situace nad věcí. Nezapomenutelná je třeba pasáž, kdy Zátopek během závodu mluví na své konkurenty, aby je znervóznil. Přestože, nebo možná právě proto, že děj končí v silném a významném momentu Zátopkova života, mi chyběl jakýsi dodatek, epilog, který by aspoň ve stručnosti shrnul další osudy čtyřnásobného olympijského vítěze. Dost možná si ale autoři jen nechali otevřené dveře pro pokračování.

Nejsilnější stránkou komiksu je, a tak to má být, kresba. Švejdík, jak mohli jeho příznivci zaznamenat v trilogii Alois Nebel z roku 2003, sází ve své technice na hru stínů a na kontrasty, které nejen pomáhají k dotváření rysů postav, ale i k dramatické atmosféře - navíc ve spojení s výraznými barvami. V Zátopkovi zvolil Švejdík červenou, modrou, bílou a černou, které korespondují s příběhem, odkazem doby i místa.

Autorům by se dalo vytknout, že se drží příliš na povrchu, u žádného momentu Zátopkova života se nepozdrží a děj plyne kupředu jako neřízená střela - na druhou stranu, úkolem komiksu přece není do hloubky analyzovat každý aspekt čehokoliv. Má dobře vypadat a odlehčenou formou čtenáři něco předat. To Zátopek splnil dokonale, a přesto dokázal, že komiks není pokleslým, podřadným žánrem. Nenásilně a zábavně představuje ne jednoho, ale hned dva významné české sportovce a zevrubně nastiňuje historii, která jejich životy provázela. Oba je přitom vyobrazuje nejen jako olympijské hrdiny, ale i jako hrdiny vlastního života, takže člověk má po přečtení pocit, že Zátopkovy nelze neobdivovat, a to i když vás sport jinak moc nebere. A tím, myslím, splnila kniha svůj účel.