Muffin a čaj byl první young adult LGBT romancí, kterou jsem kdy četla. Přestože jimi trh přetéká, většinou jsou velmi úspěšné a je těžké se jim vyhnout - knihy jako Probuzení Simona Spiera, Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru nebo Will Grayson, Will Grayson jsou prostě všude -, já jsem si vybrala tuhle sladce vyhlížející prvotinu s jedlým názvem od českého autora Thea Addaira. Dala bych si Muffin a čaj znovu?
Daniel a Cristian "Kit" jsou šestnáctiletí kluci, kteří jsou jako noc a den. Daniel je vážný, uzavřený, všechen čas věnuje učení a navíc bojuje s vlastními démony v podobě nelehké minulosti. Kit je takový živel; optimistický, srdečný, umělecký typ se španělskými kořeny. Těžko uvěřit, že by mezi nimi mohlo vzklíčit přátelství, natož něco jiného. Ale jak uvádí anotace, muffin a čaj dovedou divy.
I přesto, že se příběh ze začátku zdá prostý, mile překvapí svou hloubkou, která však nepůsobí těžkopádně, prvoplánově ani "našroubovaně", jak to někdy bývá. Díky tomu, svižnému stylu autora a absenci hluchých míst, se čte lehce, a já jsem tak měla tuhle bezmála tří set stránkovou knihu přečtenou během pár dní.
Kit ani Daniel nejsou zobrazeni černobíle. U každého z protagonistů si dal autor záležet, aby na drobnostech - ať už to byly krátké retrospektivní výlety do let minulých nebo styl, jakým postavy psaly povídky - vykreslil, jací doopravdy jsou, aniž by to přímo říkal. Díky tomu působili uvěřitelně, upřímně a velmi lidsky. Ke zdůraznění rozdílů v jejich uvažování přispěla i dobře zvolená kompozice, kdy se postavy ve vyprávění střídaly. Čtenář tak může na příběh nahlížet z obou úhlů pohledu. Ten Danielův v začátku připomíná atmosférou ponuré zimní odpoledne, Kitův zase rozkvetlý jarní den.
Muffin a čaj neřeší jenom vzkvétající románek mezi dvěma teenagery, ale i podle mě v literatuře stále nedostatečně reflektované téma šikany - ať už fyzické nebo psychické. To románu dává druhý, o poznání temnější rozměr, který může být aktuální pro člověka jakéhokoliv věku i postavení, avšak s citlivými dospívajícími dušemi dokáže otřást do takové míry, že je z určitých traumat dovede dostat už jen máloco. Myslím, že i to se autor snažil mezi řádky zdůraznit.
Míjel zrovna omšelý dřevěný altánek, když vtom se za jeho zády ozval odměřený hlas. Kit si hlasy podvědomě představoval v barvách – mámin jako teplá terakota, Věrčin a Nadin ve změti zlatožlutých odstínů, Matějův šmolkově modrý – a tenhle byl ocelově šedý jako ostří nože.
„Dnes není příliš vhodné počasí na procházky.“
Kit se prudce otočil. Za ním stál Daniel Morgenstern, ruce založené na prsou, a opíral se o sloup altánku, z něhož prýskala barva. Na sobě měl neposkvrněnou školní uniformu, jako by venku nebylo bláto a plískanice, a na bledé tváři povýšený výraz.
Občasná chmurná zákoutí knihy ale nepřebíjejí její celkové vyznění, které bych popsala dvěma slovy: neuvěřitelně milé. Po přečtení jsem se usmívala tak dlouho, až mě rozbolely tváře. Náhodným pozorovatelům bych asi připadala jako někdo, kdo právě slupnul muffin (nebo brownies?) v amsterodamském coffeeshopu, což by ten výraz vysvětlovalo víc. Ale on za to vlastně mohl jen tenhle nekonečně roztomilý duhový příběh s nejlépe napsanou první pusou, kterou jsem v poslední době četla.
Jediná drobnost, bez které bych se obešla, je epilog, ale to možná jen proto, že jsem velkým příznivcem aspoň z poloviny otevřených konců. Celkově se však jedná o více než podařený debut, který, jak už bylo v mnohých recenzích řečeno, může bezpochyby konkurovat zahraniční young adult tvorbě. Se svou pastelovou obálkou a nádhernou ilustrací Darii Golab je navíc ozdobou každé knihovny.
Ideální čtení pod rozkvetlou třešeň. Květen se blíží!
