V srpnu normálně před sedmou nevstávám, pokud teda nemusím do práce. Představa prvních slunečních paprsků, které mezi stromy umí vytvořit dokonalou hru světla a stínů, a rána stráveného s neuvěřitelně milou dvojící, jakou je Evička s Filipem, mě ale z postele spolehlivě vytáhla a vznikly tyhle fotky. Cítím z nich vůni posekané trávy, chlad řeky, co se vlní kousek od stráně, a hřejivou lásku v náruči odcházejícího léta...