Pohádky pro holky trochu jinak

by - 20:41

Přiznám se, že o existenci Malých rebelek jsem se dozvěděla až poté, co vyšly v češtině. Ale když jsem je zahlédla v knihkupectví a zběžně je prolistovala, moji feministickou dušičku to ohromně potěšilo. Tohle mi v knihovně nesmělo chybět! 


O co vlastně jde? V podstatě o žádné pohádky. Jsou to příběhy skutečných žen napříč světem i dějinami, které jsou ale upravené do pohádkového formátu. Působí jako pohádky na dobrou noc díky jednoduchému stylu psaní i tomu, že se autorky, novinářka Elena Favilli a spisovatelka Francesca Cavallo, rozhodly některé příliš těžké momenty ze životů vybraných hrdinek vypustit. To se stalo předmětem kritiky nejednoho čteáře a stejně tak často padaly názory, že některé ženy se v knize neměly vůbec objevit. 

Myšlenka, která vzniku Rebelek předcházela (a která je vyjádřená v onom mottu v úvodu publikace: "Miř výš, per se s vervou, popusť uzdu svým snům, a když budeš na pochybách, nezapomeň, že pravdu máš ty"), má holčičkám dokázat, že žena může dosáhnout všeho. Že žádný sen není nereálný, pokud uděláte všechno, co je ve vašich silách, abyste si ho splnili. A že překážky v cestě někdy nejsou až tak na škodu, jak by se mohlo zdát. To je podle mě poselství, které by se dětem (nejen dívkám) mělo vtloukat do hlavy odmalička. 

Kniha v tomhle otevírá nekonečnou studnu inspirace skrytou v rozmanitých příbězích, a kromě toho poskytuje i poučení. Z každého příběhu se dá převzít nějaká nová informace, i když je třeba říct, že dospělý čtenář se na některé z nich bude nepochybně dívat trochu kritičtěji než malé dítě. Přesto jde v mých očích o důležitou knihu. 

Osobně jsem v silných ženách, ať už těch, co jsem znala, nebo těch, co jsem je vídala na plátně a podobně, vždycky měla velké vzory. Byla to moje sestra, bojovnice a čistá duše. Byly to spisovatelky, které cestu k uspěchu neměly dlážděnou zlatem. S trochou nadsázky to byla i Milla Jovovich, když ve filmech nakopávala zadek zloduchům. Díky nim jsem věřila v sebe samu, když mi okolnosti tak úplně nepřály. A najít někoho, kdo nám ukáže směr, když naše vlastní navigace selže (nebo jsme ji ještě ani nestačili najít) je nesmírně cenné. Malé holky si díky Rebelkám mohou takový vzor najít. 

Příběhy několika žen však skutečně autorky mohly vypustit - například vůdkyně, která napadla jinou zemi kvůli obohacení - nebo podat jinak. Nešťastně napsaným je třeba medailonek architektky Zahy Hadid. O jejích ryze originálních stavbách je tam jedna věta, zbytek textu se věnuje tomu, jak způsobila poprask na letišti kvůli tomu, že její letadlo mělo zpoždění, což mi nepřipadá inspirativní ani následováníhodné (i když chápu, že to může naštvat). 

Naopak se mi líbily všechny příběhy spisovatelek, hlavně Virginie Woolfové, která nepřestávala psát ani přes zhoršující se deprese, a Isabel Allende, který ukázal, že někdy potřebujeme jen drobné postrčení k tomu, abychom začali tvořit velké věci. 


Různorodost vybraných hrdinek podtrhují také ilustrace. Ty vytvořilo šedesát umělkyň z celého světa, každá má svůj vlastní osobitý styl, kterým dokáže podtrhnout příběh, myšlenku, samotnou ženu. Všechny jsou nádherné, i když úplně jiné. A musím pochválit i abecední řazení, díky kterému je snadné se ke konkrétní postavě ve vteřině vrátit. 

I přes drobné nedostatky ale Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky můžu určitě doporučit, už kvůli té silné myšlence, se kterou přichází a kterou chtějí předat dál. Knihy, jako je tato, bezesporu potřebujeme, zvlášť v dětské literatuře. 

Podobné

0 komentářů