O obsahu jeho prvotiny celkem výstižně vypovídá název. Je o všem. O rodině, škole, dokonalosti, cestování a samozřejmě taky trochu o lásce. Forma připomíná deníkové zápisky, jsou to útržky jednoho života prokládané trefnými anekdotami, úvahami, fotografiemi a, což pro mě bylo milé překvapení, tematicky souznícími básněmi.

Rýmovanými! Upřímně jsem už dlouho nenarazila na mladého autora poezie (i občasného), který by psal jiným než volným veršem. Možná jenom sahám po specifických básnících, jejichž styl miluju a v nejmenším proti němu nic nemám, ale je hezké vidět, že se dneska ještě někdo pokouší básničky rýmovat.

Ale zpět ke knize. Vyhovovalo mi svižné tempo, kterým je psaná, nejen grafická pestrost, a to, že skoro na každé stránce najdete vtip. Díky tomu se čte lehce a může sloužit jako skvělé odreagování na konci náročného dne.


I proto si myslím, že si najde své čtenáře také mezi lidmi, kteří Kovyho tvorbu pravidelně nesledují. Dalším důvodem je fakt, že ač se jedná o autobiografii, není Ovšem celá tak osobní, jak by se na počátku mohlo zdát. Třeba pasáž o cestování, která je nejdelší, je plná příhod a ponaučení, které si Kovy ze svých cest odvezl a chvilkami mi připomněla třeba cestopisy od Ladislava Zibury, kterým je kniha typograficky nejpodobnější. Koneckonců, oba autoři vychází pod stejným nakladatelstvím, BizBooks.

"Čím víc cestuji, tím víc chápu, že jsme v jádru všichni úplně stejní. S íránskou slečnou nebo japonským studentem toho můžu mít společného mnohem víc než třeba se svým sousedem. Všude se najdou lidé hodní i zlí, chytří i hloupí, šikovní i nešikovní. Všude. Všichni cítí lásku, nenávist, smutek nebo radost. Všichni."

Tahle část byla osobně má nejmilejší, zvlášť proto, že k cestování přistupuju podobně jako autor. Ráda navštěvuju i neturistická místa, i když na první pohled nemusí vypadat tak lákavě. Ale uvědomíte si díky nim, že vidět známá a atraktivní místa je velmi příjemná součást cestování, ale poznat místní v jejich přirozeném prostředí, jejich život takový, jaký dennodenně je, jejich zvyky, odlišnosti, to je to, čím vás vaše cesty mohou obohatit nejvíc.

Přesto musím uznat, že Kovyho čtenářskou základnu budou pravděpodobně tvořit především jeho fanoušci, kteří se o něm chtějí dozvědět něco víc. Čímž přecházím k dalšímu pozitivu, kterým u mě kniha zabodovala, a to je upřímnost, se kterou píše i o citlivých věcech. Všechno, co napsal, působí díky tomu, že se nesnaží na nic si hrát, autenticky a opravdově.

Já jsem měla zhruba dvousetstránkovou knihu přečtenou za pár hodin a sedla mi do knižního repertoáru jako ulitá. Možná i proto, že jsem chvilku před tím dočetla básně Rupi Kaur a potřebovala pro změnu něco optimistického. Chtěla jsem, aby mě něco rozesmálo. Taky jsem byla po trochu hektických měsících v zahraničí na dně s energií a potřebovala inspiraci a motivaci, protože té je kniha taky plná. Takže pokud vám třeba něco z toho v životě v tuhle chvíli schází, možná, ať už jste věrnými fanoušky nebo o Kovym teď čtete poprvé, nebude od věci do tohohle deníku jednoho youtubera nahlédnout.