Na prvotinu kanadské básnířky indického původu Rupi Kaur jsem narážela asi půl roku kudy jsem chodila - ve virtuálním světě, i v tom reálném. Přesto jsem si ji nekoupila, ani jsem se nepodívala, o čem je, jako bych podvědomě tušila, že správný čas na její četbu teprve přijde. A taky ano. Po Vánocích to byla přesně ta kniha, která sedla mé trochu rozdrásané duši. Čtěte proč a třeba zjistíte, že sedne i té vaší.



Rupi Kaur je pětadvacet let, ale sbírka Mléko a med vyšla v jejích dvaadvaceti. Oficiálně se jedná o poezii, ačkoliv většina textů se co do formátu podobá spíše úryvkům z románů, které nikdy nevznikly. Jejich minimalističnost ladí s jednoduchými ilustracemi, které autorka sama tvoří.

Minimalismus formátu však nekoresponduje s obsahem - básně umí i v několika málo slovech vyvolat proud myšlenek, které vám zamotají hlavu a přinutí vás přemýšlet nad mnohým. Umění Rupi Kaur je důkazem, že někdy stačí říct málo, abychom řekli mnoho. Pozoruhodné mi to připadá zvlášť proto, jak mladá autorka je a byla, když Mléko a med psala.

Kniha je rozdělená na čtyři části, z nichž každá zachychuje určité emocionální období autorky a zároveň tematicky sjednocuje básně. Kaur je Zraňovaná, Milující, Opouštěná, ale i Odpouštějící. Originální mi připadá taky to, že autorka nepoužívá čárky a na začátku vět se nikdy neobjevují velká písmena, ani v doslovu.

  byl jsi tak vzdálený 
  až jsem zapomněla že jsi tu kdy byl
 - rupi kaur

Věnuje se klasickým tématům jako je láska, ztráta, ale i v umění (a poezii obzvlášť) poměrně revolučním jako je například feminismus, násilí a zneužívání. Různorodostí témat i jejich nenuceným zpracováním čtenáře přiměje vzít v potaz mnohé aspekty nejen jeho života, takových těch každodenních problémů, ale bere ho i do citových končin, ve kterých by se pravděpodobně nikdy nechtěl octnout.

Na sbírce není nic veselého, je to tesklivé, melancholické, občas ryze depresivní čtení, syrové, jak ráda píšu o dobré literatuře. Z atmosféry textů mi v hlavě hrály skladby od Cigarettes After Sex (pokud při čtení poezie taky rádi posloucháte hudbu, Milk and Honey a Nothing's Gonna Hurt You Baby k sobě krásně pasují).



Anglický originál jsem nečetla celý, jen jsem nahlédla, ale i z toho mála můžu usoudit, že překlad je v tomto případě docela povedený, nicméně autorčinu další sbírku The Sun and Her Flowers si koupím v originále (zejména proto, že česká verze ještě neexistuje a mně se nechce čekat, nutně potřebuju další dávku Rupi Kaur).

Přesto jak moc jsem se do tohohle minimalistického, a přesto hlubokého literárního pokladu zamilovala, dokážu si představit, že kromě oddaných obdivovatelů mladé básnířky se najdou i čtenáři, kteří budou mít ze sbírky pocit jakési neúplnosti, že budou očekávat víc, i když se zdá, že Kaur převedla na papír celou svoji duši i srdce, všechno, co má.

Pro mě Mléko a med zůstává knihou, ke které se budu vždycky ráda vracet, s mnohými řádky se budu vždy umět ztotožnit a která mi vlije do žil trochu inspirace. Však právě po jejím dočtení jsem sama napsala dvě krátké "básně nebásně", které možná někdy použiju ve svých budoucích románech. Kdo ví.

Díváš se na mě
ale nevidíš mě... 

Utíkám
od radosti k radosti
od starosti