Sedím na lavičce v parku plným spadanýho listí. Lidi choděj kolem jak bezduchý schránky, tíha života jim tváře vysušila tak, že připomínaj něco mezi rozinkou a uzlíčkem nervů. Tuším, že právě začal listopad, ale nejsem si úplně jistá. Dny mi splývaj v týdny, minuty v dny a vteřiny...
