středa 28. prosince 2016

Noir v Praze?

Novinka letošního podzimu Praha Noir měla původně vyjít pouze v USA a stát se tak součástí prestižní série Noir vydavatelství Akashic Books. Jenomže nápadu se chytlo české nakladatelství Paseka, a v tuzemsku nakonec Praha Noir paradoxně vyšla o půl roku dřív, než za oceánem. Detektivní antologie láká na výjimečné práce předních českých spisovatelů v čele s Tučkovou, Neffem nebo Petrou Soukupovou...


Jak uvedla Michaela Klevisová, jedna z autorek knihy, v našem rozhovoru, editor Prahy Noir Pavel Mandys neoslovoval primárně autory detektivních románů, a proto některé povídky nejsou psané v detektivním žánru, a dokonce i k těžce definovatelnému noiru mají daleko. Připomínají spíš magický realismus (Ondřej Neff, Opukový kruh) nebo kapitolu z historického románu (Kateřina Tučková, Život a dílo baronky Moutnicové), ale přesto mají svou hodnotu a do knihy zapadají. I když jsou zdánlivě mimo mísu, jsou opravdu kvalitně napsané a určité tajemno jim přece jen vládne, třebaže detektivní prvky téměř postrádají.
Protože nejde o soubor povídek jediného autora, ale antologii, je diverzita jednotlivých prací opravdu velká  to potvrzuje i členění knihy na další části (Ostří hoši, Praha magická, Stíny minulosti, V ohrožení). Zatímco někde se nám dostává vybroušeného literárního klenotu, který je ozdobou Prahy Noir, jinde se čtenář až diví tomu, jak se mohla daná povídka probojovat mezi to nejlepší, co česká scéna nabízí, i když to je samozřejmě ryze subjektivní. 
Podle mého názoru k takovým perlám patří Percy Thrillington Michala Sýkory. Příběh jako z epizody Sherlocka, žádná přehnaná krutost a krev, vynikající dialogy, promyšlené detaily, umně užitá retrospektiva, hluboké a propracované postavy. A byla to snad jediná z povídek, která mi nepřipadala "useknutá", všechno se odvíjelo přiměřeným tempem, děj neskončil dřív, než měl, a zbytečně se nevlekl. 
Dalším skvělým počinem je Mrtvá holka z čerťáku Jiřího W. Procházky, ačkoliv je úplným opakem Percyho Thrillingtona. Zde hraje prim právě ta surovost a dekadence, atmosférou i zápletkou připomíná povedené krimi seriály ze západu. Oceňuji prostředí poutě a autentičnost, se kterou bylo zachyceno, zrovna jako napětí, které se autorovi podařilo udržet skrz celý příběh. 
Z povídek dam mě více než vyzdvihovaná povídka Petry Soukupové Další nejhorší den (ačkoliv i ta byla dobře napsaná, konec byl překvapivý a celková pointa velmi zajímavá i přes svou konvenčnost) potěšil temný historický příběh Kateřiny Tučkové a povídka Michaely Klevisové s prvky psychothrilleru. A klobouk dolů Markétě Pilátové za to, jak bravurně se dokázala vcítit do mužské role  navíc takového drsňáka, jakým byl její hlavní hrdina.
Naopak mi nesedla povídka Štěpána Kopřivy Amatéři, která, ač byla místy plná zvratů, mi připadala plytká a v podstatě o ničem. V Zázračném amuletu Karola Sidona píšícího pod pseudonymem Chaim Cigan jsem nenašla žádný prvek noiru v jakékoliv podobě, byť jsem se snažila, navíc mě nudil tak, že jsem se musela nutit k tomu, abych povídku vůbec dočetla. A Večer tříkrálový aneb cokoliv chcete Petra Šabacha si pluje ve vlastním paralelním vesmíru, který jako by se v závěru Prahy Noir ocitl čirou náhodou a vlastně ani nevěděl, že tam patří. Nepochybuji, že všichni zmínění autoři jsou skvělí spisovatelé píšící kvalitní literaturu, ale zlomek jejich tvorby v této knize mě jednoduše neoslovil. 
Celkový dojem z Prahy Noir je pozitivní a určitě je dobře, že takový projekt vznikl, protože se tak aspoň za oceánem dozví, že česká tvorba stojí za povšimnutí a že i v tak malé zemi máme autory, kteří dokáží napsat kvalitní noirový příběh.
Můžu ji doporučit všem  třeba vás osloví úplně jiné povídky a jiní autoři, než mě, a najdete na naší literární scéně někoho zajímavého, kdo vám přiroste k srdci, a objevíte tak spoustu dalších krásných knih. Osobně si moc ráda přečtu další díla Michala Sýkory.

Žádné komentáře:

Okomentovat