Po dlouhé době jsem konečně vyrazila fotit. Zase do Divoké Šárky, tentokrát s rusovlasou Natálkou. Když jsem v Praze, nejraději bych fotila (a žila) jenom na tomhle místě. Má takovou podmanivou atmosféru, díky skalám a vysoké trávě ani nepůsobí jako pražská periferie, ale spíš jako kousek světa, co tak nějak existuje v tom našem, a přesto je někde daleko, v paralelním vesmíru. A během západu slunce to celé působí ještě magičtěji. Až se z toho člověku chce tančit...