pátek 6. února 2015

If I Stay


   Originální název If I Stay se do češtiny překládá různě: Jestli zůstanu (což je správná verze) nebo Zůstaň se mnou (což dává v češtině větší smysl, ale postrádá na mystičnosti). Já pro jistotu zůstanu u anglického originálu.
   Musím se přiznat, že mám pro knihy typu If I Stay slabost. Velkou. Vím, že je to klišé, a že bych raději měla být blázen do Dostojevského (který mimochodem není vůbec špatný), ale nemůžu si pomoct. Mám takovouhle ryze holčičí četbu prostě ráda. 
   Když je tam hodně spontánní a tak trochu tragické lásky, přátelství, které překoná hory i oceány a celkově je to silný příběh, jenž je něčím zvláštní a nápaditý, nejlépe ještě s kapkou filosofického podtextu, moje srdce radostně plesá.
  Taková kniha ve mně pak zanechá hluboký dojem, který způsobí, že ji pak každou chvíli tahám z knihovny, zamyšleně přejíždím po obalu a v duchu si rekapituluji každou epizodu, prožívám všechny emoce znovu, občas zalistuji stránkami a najdu oblíbenou část, kterou přečtu nahlas. Několikrát - protože je prostě tak úžasná.
   U If I Stay se mi přesně tohle stalo. Četla jsem příběh v prosinci, venku sněžilo, já seděla pod oknem a žila osud dívky, která se octla ve stavu mezi životem a smrtí, rozhodovala se s ní, jestli má zůstat, nebo odejít. A každou chvilku knihu odkládala a přemýšlela, jestli je něco takového možné. 
   Kdybychom se opravdu ocitli na lůžku v kritickém stavu, byla by to naše duše, která by jediná zůstala "při smyslech" a rozhodovala by se, jestli zůstane nebo opustí pozemský svět? Tahle nepoznaná část lidského bytí je něco, co mě nikdy nepřestane udivovat. 
    Podobné pocity pravděpodobně měla i Gayle Forman, když román psala. A dala je do toho všechny, každý detail byl vepsán na řádcích i mezi nimi, byl to perfektní, srdceryvný a intenzivní zážitek. Nikoliv čtenářský v pravém slova smyslu (tím nepopírám autorčiny kvality, naopak), ale niterní, a přesto tak krásně lidský, až mě dojal k slzám.
   Stejně jako kniha se mi zalíbil i film, což se často nestává. Většinou jsem z filmu zklamaná, protože nepřesahuje výjimečnost knihy. Ani tentokrát ji nepřesahoval, ovšem i přesto jsem byla příjemně překvapená. Chloe Grace Moretz zvládla roli hlavní hrdinky Mii skvěle. Věřila jsem jí všechno - lásku k hudbě, rodině, Adamovi, i neutichající bolest ze ztráty. To vše podtrhovaly krásné, chytlavé melodie, scenérie zasněženého lesa, prolínání časových linií a střídání klidných a dramatických scén. Dá se říct, že tvůrci zůstali věrni knižní předloze ve velké míře.
    A dobře udělali. Koneckonců, kdo by předělával tak dobře sepsaný příběh? Na to si ani sám režisér netroufl.

2 komentáře:

  1. Zní to božsky. Asi vím co si přidat na (už dost dlouhý) seznam toho co přečíst. :) Mohly by se ti tím pádem líbit knihy Cecile Ahern - pokud je už znáš a četla je a jsou tu někde na blogu, pak se omlouvám, nerolovala jsem moc do minulosti a mám ohromnou potřebu se vyjádřit :D - kombinuje prvky nadpřirozena nebo mystična, jak ty říkáš a jakousi osudovost, ať už je tou osudovostí láska nebo nějaký úkol.. Do toho hýří vtipem a nejvíce se mi asi líbily tituly If You Could See Me Now (o imaginárním kamarádovi, velmi zjednodušeně řečeno) a The Time of My Life (naprosto dokonale napsaný román, který si pohrává s myšlenkou, že se náš život dokáže ztělesnit v lidskou bytost a dožadovat se pozornosti - plný vtipu a celou jsem ji četla s úsměvem na rtech).. Určitě se tu ještě porozhlédnu :) Líbí se mi jak píšeš.. vidím se v tom. :) Keep it up!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, moc ti děkuji za milý komentář a kompliment. :) Knihy Cecile Ahern znám, ale ty, co jsi uvedla, ještě přečtené nemám, ale přidám si je na seznam :) Díky za tip! :)

      Vymazat